Konečně neděle!

Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal (zajímavé, že takhle jsem to měl zatím u každého filmu, který jsem od Truffauta viděl), ale nakonec z toho vypadla pěkná a celkem povedená pocta Hitchcockovi. Pěkně natočené, dobře zahrané, napínavé (ale kvalitám Hitchcockovým nejlepších filmů se to rozhodně nevyrovná), líbil se mi i ten příběh, který toho Hitchcocka připomíná opravdu hodně. Jenom mi tam bůhvíproč nesedělo to, že je to natočené černobíle, osobně by se mi to víc zamlouvalo barevné (on pak později Hitchcock taky točil barevně). Pak už bych vytýkal jenom nějaké drobnosti, ale to nic nemění na tom, že se mi ten film líbil a klidně bych se na něj podíval i znovu. A taky už můžu říct, když už jsem od Truffauta viděl tři filmy, že to byl talentovaný a dobrý režisér. Slabé 4* (11.01.2020)

Pokorně přiznávám, že jsem při prvním setkání tento snímek patřičně nedocenila. Ani to nešlo. K plnému ocenění musí být divák vzdělán a kultivován jinými snímky, musí být pozorný a ocenit jak půvabné parafráze, tak i jemný francouzský humor. Precizní provedení, kde všechno funguje, skvělé vyvážení inspirace a vlastní invence, výborný výběr herců i jejich vedení. Geniální spojení humoru, napětí a jedinečné atmosféry.                                                                                                              Zajímavé komentáře: sportovec, Matty, gudaulin (28.10.2015)

Konečně neděle je poslední snímek význačného francouzského režiséra Francoise Truffauta a jako takový může dobře sloužit k identifikaci specifického režijního stylu. Jako detektivka pro mě tak silně nefunguje, vraha jsem uhodl už po půl hodině a literární předloha, kterou jsem nečetl, je údajně dost slabá. Film je ale odlehčený, všudypřítomnou lehkou parodickou nadsázkou, byť označení snímku jako komedie nebo čistá parodie je zavádějící, protože pod tím si divák může představit gejzír gagů ve stylu Růžového pantera, a to v tomhle případě prostě neplatí. Truffaut si ale s divákem hraje a překvapuje drobnými nálady, jako jsou nohy tří postav během rvačky, které se pohybují v tanečním rytmu, nebo když se z předpokládaného pachatele vyklube katolický kněz. Film je silný zejména v dialozích, kdy to mezi Ardant a Trintignantem jiskří ve stylu starých amerických konverzačních filmů. Zatímco Trintignant hovoří o pachateli vraždy, Fanny Ardant se zasněně dívá do dálky a vzdychá, jak je dneska krásně po dešti. Tahounem filmu je právě Fanny Ardant, Truffaut jí věnoval tento snímek jako hold jejímu půvabu a hereckým schopnostem. Byla právě na vrcholu, pokud jde o fyzickou přitažlivost i herectví. Celkový dojem: 85 %. (25.02.2008)

Osobně mám tendenci se k tomu filmu stavět spíš rezervovaně. Kupříkladu nechápu, co kdo vidí na Fanny Ardant - mně přijde vyloženě nehezká, což jsem konstatoval už u její předchozí role ve starším Truffautově filmu Žena od vedle - a s Jeanem-Louisem Trintignantem tvoří dvojici více než nesourodou (navíc jsem už alergický na klišé o sekretářkách zamilovaných do svých šéfů). Děj mi přišel dost překombinovaný, až jsem se v něm lehce ztrácel, a závěrečné rozuzlení mi přišlo zkratkovité a nepřesvědčivé - asi jsem chtěl, aby to skončilo nějak jinak. A vlastně i ten černobílý formát mi tam přišel veskrze zbytečný, ten film by podle mě dokonale fungoval i v barvě. Navíc jsem to viděl v nevalném českém dabingu, který tomu taky dvakrát nepomohl, a podle mě by to klidně i mohlo být o takových 20 minut kratší, takže za mě celkově spíše jen průměrný dojem. (25.03.2021)

Na sklonku života se Truffaut našel ve svém vzoru. Tato pocta jeho dílu je v mnoha ohledech "hitchcockovější" než-li většina děl samotného Mistra napětí. Nebýt poněkud předvídatelného závěru, tak ani není moc co vytýkat, jelikož vše od technické stránky, přes herce až po dialogy je zde skvělé. Více než důstojné rozloučení francouzského velikána s filmovou režií. (25.06.2007)