Meandr

Překvapivě zábavné devadesátiminutové plazení oelasťákované žabožroutské Beatryče kličkami střevního očistce hájtech Boha, plného klků, enterálních parazitů, hnijících zbytků a fazolového nadýmání. Plazení, dávající naději všem kudlankám, že ten lhostejně morousovitý Fousatý strejc nakonec nemusí být až tak upjatě konzervativní pohádková modla, jejíž konečník ústí do eternální prudy čumění po kolena v mlze na baculaté prdele otylých andělíčků, nýbrž progresivní ufon, který je, budou-li dostatečně škemrat, vysere do kostarického ráje planety Gurun. Možná je to i Aštar, a možna je to Mejbylyn. Každopádně vřele doporučuji klaustrofobikům pro sichr moc nehřešit, tohle intestinální martýrium by rozhodně nedali ani s užvaněným Vergíliem v zádech a pekelně by je jeblo už v prvním meandru. (05.07.2021)

Je velice obtížné vyjádřit svůj názor na tak sofistikovanou tvorbu jaká byla použita právě ve filmu Méandre. Zpočátku si kladete otázku "na co se to vlastně dívám", rozhodně to tedy není žádná zábavná podívaná pro klaustrofobiky a děj by se dal přiblížit ke snímku Cube z 97', ale během dalších 30 minut už se zmítáte v totální explozi "čehosi" co připomíná hororovou fantasmagorii, která se odehrávala v sériích pekelného světa v Hellraiser. Příběh se může zdát poněkud matoucí, pokud se zrovna příliš nesoustředíte ztratíte se leckdy v ději. Na konci z toho možná budete tak rozhozeni, že se vám díky tomu celý film znechutí. Opak je však pravdou a děláte velkou chybu pokud tento snímek odsoudíte jen protože vám vaše mysl našeptává, že jste právě ztratili 90 minut svého života sledováním něčeho, co jste absolutně ani z poloviny nepochopili. Celý příběh na závěr vyplivne totiž silnou pointu, kterou sice ne všichni pochopí, ale kdo ji pochopit chce, ten se o to alespoň pokusí. Lidská fantazie je přeci tak nekonečná, závěrů se zdá být hned několik, ovšem jen jeden je ten správný. Ale který to je, že? Já osobně si myslím, že toto byla perfektní procházka očistcem. A jak daleko dojdete vy? (01.12.2022)

Jeden z najnapínavejších hororov tohto pomerne nevýrazného roka, pri ktorom som si uvedomil, že preliezanie takýchto úzkych tunelov nie je nič pre mňa (možno mám klaustrofóbiu aj ja a ani o tom neviem). Najmä keď ma niečo môže každou minútou rozpučiť, rozštvrtiť alebo spáliť. No sexi hlavná hrdinka s prehľadom zvláda prenasledovanie zombíkom, vodné a kyselinové pasce, preliezanie ostnatými drôtmi a mnoho ďalších prekvapení, ktoré nám tvorcovia tejto francúzskej kvalitky ponúkajú. Záver neoslovil ani mňa (dokonca som ho už videl v podobnom, hoci o niečo menej kvalitnom horore), ale 95% filmu je neskutočných. Len tak ďalej Francúzsko. (28.06.2021)

Stísněné prostory zrovna nemusím, takže celková atmosféra na mě působila dost nepříjemně, což je v tomto případě v pořádku. Fajn je i hlavní hrdinka a náístrahy, byť nejsou nijak sofistikované, dokázaly sem tam způsobit solidní patálie. Jenže celkově to bylo monotónní a nepomáhají ani opakující se scény, kterých tu bylo z mého pohledu fakt moc. A nijak mi neimponoval ani závěr, protože se z něho vyklubal obyvklý existenciální blábol zralý na bombu. Dá se to, ale s mojí topkou se tentokrát spíš rozcházím. 60% (06.07.2021)

První půlhodinou jsem se pronudil, pak mi došlo že nic jiného už tu vážně nebude a tak to projel s přeskakováním, doufaje aspoň v odhalení nějakého příběhu. Marně, je to všechno jen samoúčelný nonsens, far-fetched alegorie prý na zármutek nebo tak něco. Ta samoúčelnost a psychický a fyzický teror mi připomněly nekonečnou sérii Saw, k torture pornu toto místy nemá daleko. Srovnání s Kostkou se nabízí samozřejmě také, ale je falešné, síla Kostky spočívala v interakci mezi rozdílnými postavami a snaze pochopit okolí - tady je postava jen jedna, nekonečně se plazící tunelem, a pochopení je nemožné, o význam čehokoli se tu nikdo nepokoušel. Body k dobru za klaustrofobní atmosféru, mít to poloviční délku, tak si až tak moc nestěžuji. 4/10 (29.01.2022)