Meandr

Představ si, že tě někdo strčí do spletitého labyrintu úzkých chodbiček, plného smrtících pastí, a ty se coby laboratorní krysa snažíš najít cestu ven. Pokud by ses mezi těmi několika rozkládajícími mrtvolami cítil náhodou osaměle, společnost ti bude dělat (hladový?) ohořelý Boris Rösner. Máš to? Fajn. K tomu si domysli ne moc nápadité pastičky/zkoušky (bazén, hořáčky, vana s kyselinou, ostnaté dráty), co se navíc opakují s tím, jak se hrdinka musí vracet, a samozřejmě závěrečnou, ne dostatečně uspokojující pointu. Kvůli konci však nepopravím předešlých 90% filmu, kde to všechno (ať už hrdinka, nebo vizuál, hudba, napětí) poměrně dobře šlape. (08.07.2021)

Film hodně divný, ale zároveň i hodně zajímavý. Variace na sérii The Cube? Paralela s Lemovou planetou Solaris, která zhmotňovala lidské vzpomínky a tužby? Psychoanalýza? Klaustrofobistika? Fantasmagorie o fantasmagorickém experimentu nějakých fantasmagorických mimozemšťanů? Fantasmagorie o posmrtném životě? Bizár od poťouchlých tvůrců, který nemá hlavu ani patu a hledat jehož nějaký smysl je úplně nesmyslné? Asi od všeho trochu. Vždyť říkám, zajímavý film. / A ano, myslím že darkrobyk to rozlouskl naprosto správně, že mě to netrklo... (07.07.2021)

Je velice obtížné vyjádřit svůj názor na tak sofistikovanou tvorbu jaká byla použita právě ve filmu Méandre. Zpočátku si kladete otázku "na co se to vlastně dívám", rozhodně to tedy není žádná zábavná podívaná pro klaustrofobiky a děj by se dal přiblížit ke snímku Cube z 97', ale během dalších 30 minut už se zmítáte v totální explozi "čehosi" co připomíná hororovou fantasmagorii, která se odehrávala v sériích pekelného světa v Hellraiser. Příběh se může zdát poněkud matoucí, pokud se zrovna příliš nesoustředíte ztratíte se leckdy v ději. Na konci z toho možná budete tak rozhozeni, že se vám díky tomu celý film znechutí. Opak je však pravdou a děláte velkou chybu pokud tento snímek odsoudíte jen protože vám vaše mysl našeptává, že jste právě ztratili 90 minut svého života sledováním něčeho, co jste absolutně ani z poloviny nepochopili. Celý příběh na závěr vyplivne totiž silnou pointu, kterou sice ne všichni pochopí, ale kdo ji pochopit chce, ten se o to alespoň pokusí. Lidská fantazie je přeci tak nekonečná, závěrů se zdá být hned několik, ovšem jen jeden je ten správný. Ale který to je, že? Já osobně si myslím, že toto byla perfektní procházka očistcem. A jak daleko dojdete vy? (01.12.2022)

Nastává tady jeden a naprosto zásadní problém, kterej tenhle slibnej počin totálně zadupe do země. Všichni, co viděli Kostku (1997), popř. první Saw (2004), nemůžou být v dnešní době oslnění tímhle francouzským kouskem. Od prvního probuzení hlavní hrdinky v bludišti prostě musíte srovnávat a po čase zjistíte, že král není mrtev. Tady se to začne stávat repetitivním, navíc když "dojdou nápady na pasti, přichází zombík", ano můžeme se snažit o myšlenkovej přesah, proč tam je a kdo to vlastně je, ale obávám se, že je to zbytečný. Navíc přijde závěr, kterej byl pro mě total WTF. Ne, na závěr tohoto žánru fakt nechci sledovat takový procitnutí, prostě ne, sorry jako! Ty tři hvězdy jsou s hodně přivřenýma očima... (06.07.2021)

Jako zavilý ateista (nebo možná pohan, protože Morana nikdy nezklame) na film s gustem pliji, protože jedno z možných vyznění příběhu čelně koliduje s mou nevírou. Když se ale oprostím od svých předsudků, a navíc přijmu za možné, že ON/ ONI dokázali ihned po vypálení tunelů naplnit prostory novým kyslíkem (bo přírodní zákony nepustí), připouštím, že jsem se po celou dobu ani na moment nenudil. Upřímnou soustrast všem klaustrofobikům, kteří si film omylem pustí, z tohoto zážitku by mohli mít doživotní trauma obonusované pobytem (taktéž doživotním) v příslušné léčebně. Musím ocenit výkon, který předvedla Gaia Weiss, její zarputilou a velmi trvanlivou Lisu jsem jí fakt věřil. (23.10.2021)