Žiletky

Česká intelektuální kavárna počátku devadesátých let. Film má svoje poselství, to ne že ne, ale to poselství je tak zašmodrchané, že ho možná v průběhu natáčení ztratil i sám autor:-) Jedna* im memoriam za Filipa Topola a za stejnojmenou písničku, která narozdíl od filmu, ve mně rezonuje už 20 let:-). (20.09.2015)

Je to sice skvěle natočené a některé scény jsou hodně povedené, ale jinak mě tenhle film moc nezaujal, dost mě nudil a osud hlavního hrdiny mi byl poněkud lhostejný. Navíc jsem čekal víc, že z toho vypadne něco víc, když už to trvá dvě hodiny, ale ono ne... Jisté kvality to sice má, ale na podobný příběh - život za komunismu - bylo natočeno v Česku hodně filmů a většina z nich byla zajímavější, byť tahle se aspoň odlišuje vizuálem. Jen to ale nestačí. 2* (19.06.2020)

Po delší době viděno v letním kine na Dobráku a musím říct, že originalita z tohoto zvláštního snímku přímo teče! Parádní kamera, ty dlouhé obrazy, to je nádhera, hodně moc netradiční děj, výborný Filip Topol a v neposlední řadě skvělá a nenásilná hudba Psích vojáků. Snímek pro náročného diváka, každý si ho může vyložit jinak. Závěrečná píseň Žiletky už se stala kultem! Byl bych moc rád, kdyby film už konečně vyšel na Dvd, právem by si to zasloužil. EDIT. Konečně jsem si film mohl vychutnat v restaurované podobě a musím říct, že mě opět dostal pro svou až kafkovskou poetiku. Miluju tento nenapodobitelný kousek, kterému podlehne každý, kdo má otevřenou mysl. LFŠ UH 2021. (04.09.2011)

Velmi zvláštní - a asi i nedoceněný - film, šlo by o něm dlouho přemýšlet. Hlavní postava mi zpočátku nebyla moc sympatická (vadil mi i ten modrý filtr kamery), nebavilo mě sledovat Andrejovo divné, někdy až nepochopitelné chování, jako když například vypije láhev rumu na ex, nebo když vyleze - závratím navzdory - na vysoký komín, z něhož odmítá slézt, o tom jeho věčném bloumání po ulicích a zapalování jedné od druhé nemluvě. Postrádal jsem tam navíc nějaký příběh, který by mě k tomu více připoutal. Nakonec jsem ale asi k Andrejovi sympatie přece jen našel - líbilo se mi, jak celou dobu toužil po stále stejné ženě (btw. Markéta Hrubešová podle mě není nijak zvlášť dobrá herečka, ale pro její půvaby mám slabost, a její výskyt v tomto filmu považuji za velké plus) a že zůstal svůj i po všem, co v tom filmu prožije. Samotný závěr se mi pak líbil moc a vyvolal ve mně velmi příjemné emoce, které ve mně doznívají ještě druhý den - myslím, že s odstupem mám tendenci ten film vnímat více kladně než při jeho sledování. Přesto je pro mě těžké si k němu více najít cestu, od Tyce jsem nikdy žádný jiný film neviděl, není to úplně můj filmový cup of tea, a jsem v podstatě i takřka nedotčen hudbou Psích vojáků nebo tvorbou obou bratrů Topolových, takže to pro mě nemá ten význam, jako pro lidi, kteří na tom vyrostli. Přesto je mi líto, že Filip zemřel tak mladý, a jsem rád, že jsem tento film nakonec mohl vidět, protože jsem si tak mohl odškrtnout jeden devadesátkový kult, který má nezpochybnitelné filmařské kvality, i když se mi nemusely příliš trefit do vkusu. (07.10.2019)

Jak píše má milá JaneElliot, s níž jsme byly zrovna před týdnem na frontmana Psích vojáků zavzpomínat v Lucerna music báru: "...sázkou na Filipa Topola sice film nezískal na uměleckých kvalitách, ale dostal tak vstupenku do mlhy undergroundu...." I jako pouhá kulisa k nádhernému soundtracku s ústředním skladbou ostrou a bolestnou tak, že vám otevře staré rány, Žiletky stojí za to. (21.06.2018)