Žiletky

Dost neuchopitelný, ale fascinující film, který ve mě zanechal spousty protichůdných pocitů. Děj se pomalu rozjíždí, jednotlivé pasáže poskakují sem a tam, bez nějaké ucelené dějové linky... Ale zároveň film předhazuje divákovi zajímavé obrazy z šedivého světa v komunistické éře. A snahu jednoho chlapíka tomu čelit. Zlomeného chlapíka, co se utápí v chlastu a ve známostech na jednu noc. Proč? Aby alespoň na chvilku zaplnil tu mučivou prázdnotu a snad i jednou pocítil něco jako lásku. A konec? To je sakra působivé podobenství, neuchopitelné, snad i nepochopitelné, ale niterně drásající a zničující. (20.05.2010)

Velmi zvláštní - a asi i nedoceněný - film, šlo by o něm dlouho přemýšlet. Hlavní postava mi zpočátku nebyla moc sympatická (vadil mi i ten modrý filtr kamery), nebavilo mě sledovat Andrejovo divné, někdy až nepochopitelné chování, jako když například vypije láhev rumu na ex, nebo když vyleze - závratím navzdory - na vysoký komín, z něhož odmítá slézt, o tom jeho věčném bloumání po ulicích a zapalování jedné od druhé nemluvě. Postrádal jsem tam navíc nějaký příběh, který by mě k tomu více připoutal. Nakonec jsem ale asi k Andrejovi sympatie přece jen našel - líbilo se mi, jak celou dobu toužil po stále stejné ženě (btw. Markéta Hrubešová podle mě není nijak zvlášť dobrá herečka, ale pro její půvaby mám slabost, a její výskyt v tomto filmu považuji za velké plus) a že zůstal svůj i po všem, co v tom filmu prožije. Samotný závěr se mi pak líbil moc a vyvolal ve mně velmi příjemné emoce, které ve mně doznívají ještě druhý den - myslím, že s odstupem mám tendenci ten film vnímat více kladně než při jeho sledování. Přesto je pro mě těžké si k němu více najít cestu, od Tyce jsem nikdy žádný jiný film neviděl, není to úplně můj filmový cup of tea, a jsem v podstatě i takřka nedotčen hudbou Psích vojáků nebo tvorbou obou bratrů Topolových, takže to pro mě nemá ten význam, jako pro lidi, kteří na tom vyrostli. Přesto je mi líto, že Filip zemřel tak mladý, a jsem rád, že jsem tento film nakonec mohl vidět, protože jsem si tak mohl odškrtnout jeden devadesátkový kult, který má nezpochybnitelné filmařské kvality, i když se mi nemusely příliš trefit do vkusu. (07.10.2019)

Tema stav neci duse. Neni tu pribeh, jen situace.Kdo je on?Vztah nefunguje. Kazda scena je moralni marasmus- beznadej.Zasveti, raj,ocistec.Sklenena budova vyzaruje chlad. Film je unikatni tim, ze nesdeluje myslenku, ale z platna na nas prskne dojem .Stoupani na komin je takova symbolika snaha z temna do nebes. (22.05.2022)

Je to sice skvěle natočené a některé scény jsou hodně povedené, ale jinak mě tenhle film moc nezaujal, dost mě nudil a osud hlavního hrdiny mi byl poněkud lhostejný. Navíc jsem čekal víc, že z toho vypadne něco víc, když už to trvá dvě hodiny, ale ono ne... Jisté kvality to sice má, ale na podobný příběh - život za komunismu - bylo natočeno v Česku hodně filmů a většina z nich byla zajímavější, byť tahle se aspoň odlišuje vizuálem. Jen to ale nestačí. 2* (19.06.2020)

Po dlouhou dobu můj nejoblíbenější film. Temné, komorní, existencialistické drama vypovídajících o osudech undergroundové generace nové vlny osdesátých let. Silně antimilitaristické pojetí a symboličnost prozrazovaly v režisérovi veliký talent. Musím říct, že jeho další filmy mě nikterak nenadchly. Výborně se zde střídají barevné tóny scén podle nálady hlavního představitele a charakteru scény. Kamera je v tomto případě až hypnotickým nástrojem. Okolní fragmenty exteriéru, jako výtah, děla apod. se povedly tvůrcům takřka personifikovat a stávají se z nich další herci. V neposlední řadě vynikající hudba kapely Psí vojáci, dokonale dotvářející naturel filmu. Velice temné, depresivní ale zároveň neskutečně přesvědčivé. Film se v podstatě skládá ze dvou částí. Film jak jsme ho mohli vidět po české premiéře v českých kinech obsahoval i posledních 20 minut psychedelického, snového bloudění a hledání milované dívky. Před uvedením na Berllnalle byl tento konečný kus odstřihnut a promítnut mezinárodnímu diváctvu bez něho, čímž podle mě, hodně utrpěl. Jedno z nejlepších filmových děl devadesátých let, bohužel často velmi nepochopené a jak jsem se někdy setkal i předem odsouzené. Přece jenom vklad skupiny Psí vojáci do tohoto filmu je obrovský a jasně čitelný. Největší zásluhu na tom má Filip Topol, jež hraje hlavní roli a zde není ani uveden v tutilku. Že by chyba v Matrixu? (02.07.2003)