Utržený ze řetězu

Hodně zajímavý film, velmi zdařile kombinující gangsterský film s kýčovitým dojákem, střižený arénovou akčárnou jako od Van Damma z konce 80. let. Těžko tomu podle popisu věřit, ale díky solidní režii a dobrým hercům tenhle guláš opravdu funguje. Pohádková jednoduchost vůbec nevadí, ba právě naopak. Besson už by mohl zase něco natočit sám... (10.09.2005)

Utržený ze řetězu je vcelku odvážná, ale nadmíru zajímavá kombinace akční mlátičky a syrového dramatu ve Fincherem inspirované stylizaci (kamerové přechody mezi scénami) doplněna o vhodný a chytlavý hudební doprovod. Takový projekt je určitě velice náchylný k všemožným kiksům a fakt, že pejsek a kočička ne všechno smíchali na jedničku. Psychologie Dannyho postavy si zasloužila více propracovat a některé dramatické přechody, resp. vývin děje se zdá až moc hladký, či pohádkový (k čemuž také přispívají klasická klišé s jednoznačným dobrem/zlem a závěrečným Bartovým "výblitkem", tedy pardon "monolohem" k Dannymu)... Ovšem Utržený ze řetězu nejen že nabízí tradiční Jetovy mistrovské kousky, ale má také své specifické kouzlo jako drama, příjemně tak přesahuje rámec akčního filmu a díky umírněné stopáži v žádném místě nenudí... 8/10 (10.10.2008)

Francouzské filtry potkávají relativně novou drsnou britskou školu, aby si to za pomoci asijské spolupráce a nositele nejvyššího amerického hereckého ocenění rozdaly v nevyvážené podívané o ubohém analfabetovi s interesantními bojovými schopnostmi. Bohužel naprosto selhává proplétání a symbióza reálného světa (rodina, mentor) s fantazijním prostředím (aréna gladiátorů, obojek), což se neblaze projevuje na celkové uvěřitelnosti filmu. Bojovým scénám toho moc vytknout nelze a zejména výměna názorů na toaletě stojí více než za zmínku, ovšem ani jednu pasáž jsem si po projekci netoužil zopakovat, což považuji za tristní zklamání. Za bravurní práci však mohu, zcela bez uzardění, pochválit zvukaře, protože tak čistě znějící údery a skvělé lámání kostí jsem už delší dobu neslyšel. Bohužel tvůrci trochu pozapomněli na to, že když někoho vytrvale mlátíte do obličeje, teče krev. Suma sumárum to dopadlo nejhorším možným způsobem a to průměrně... (17.06.2005)

Soundtrack Neil Davidge a Massive Attack: 1. Opening Title ,2. Atta' Boy ,3. P Is For Piano ,4. Simple Rules ,5. Polaroid Girl ,6. Sam ,7. One Thought At A Time ,8. Confused Images ,9. Red Light Means Go ,10. Collar Stays On ,11. You've Never Had A Dream ,12. Right Way To Hold A Spoon ,13. Everybody's Got A Family ,14. Two Rocks And A Cup Of Water ,15. Sweet Is Good ,16. Montage ,17. Everything About You Is New ,18. The Dog Obeys ,19. Danny The Dog ,20. I Am Home ,21. The Academy ,22. Baby Boy ,23. Unleash Me, (13.05.2011)

Stylově velmi nevyvážený film snažící se zoufale navázat na úspěch asijské kinematografie. Danny the Dog kombinuje v poslední době oblíbenou filtraci (francouzi si v ní začali dost libovat), syrové drama jednotlivce a starou dobrou drsnou školu. Zároveň vedle sebe pokládá dva různé příběhy, Danny a jeho rodina + Danny a jeho arena, ale v jejich vzájemném spojení selhává. Tenhle film nemá problém s tím halvním, bojovými sekvencemi, které se opravdu dají považovat za povedené. Dočkáme se prakticky všeho. Souboj v omezeném prostoru, průlety skrz okenici, střelné zbraně a dokonce i boje v areně a vše funguje bezvadně. Jenže to je asi tak všechno co lze na tomhle snímku pochválit. Morgan Freeman alias Ray Charles zrovna neoslnil. Slepý ale hodný stařec, který se ujme přerostlého dítěte, aby mu ukázal, že existuje něco jako rodina, která má držet při sobě působí pouze jako laciná moralitka, která do předchozího děje příliš nesedí. Jet Li ne zrovna správně uchopil svou postavu a o jejím hereckém ztvárnění do teď pochybuji. Jestli ovšem měl působit jako přehrávající retard, je vše v pořádku. Co se týče jeho akčních scének, opět jak už jsem řekl, nemám co vytknout, bez náramku (k čemu to?) mi opravdu sedí, ale jako shrbený pokulhávající chudák se mi opravdu příliš nelíbil. Tím nejlepší tak zůstává Bob Hoskins, který kašle na zbytečné okecávání a jde rovnou k meritu věci, přičemž si samozřejmě vybere tu nejjednoduší cestu. Nejpovedenější fáze je zcela jasně příjezd do arény a myslím tím ten první, následující děj je totiž příliš rozebrán a disfunkční. Celkově jsem více než zklamán, dostal jsem něco úplně jiného než jsem čekal na druhou stranu se však jedná o ten klasický průměr, který nemá čím nadchnout, ale ačkoli další zhlédnutí není příliš lávavé, film není určet k zahození. (20.09.2007)