Superman se vrací

Proč ve filmu kouří jenom Lex Luthor? Proč v něm chybí opravdu komická figura? Proč pány nahradily chlapecké plakáty a dámy zase holčičky na příliš vysokých podpatcích? Proč se ze supermanského mýtu stala opulentní ježíšovská paralela? Proč má chlapeček astma? Odpověď je nasnadě: světem podle Bryana Singera jsou totiž (a) otrocky „upřímná“ melodramata, (b) násobené emoce outsiderů a (c) autoerotické konotace mesiášství. Jenže to poslední, co (jakýkoli) komics potřebuje, je režisér, který se bere příliš vážně, nemá smysl pro fantazii, nadsázku ani zkratku, a nezvládá základní režijní dovednosti. Je špatný vypraveč, nejde mu akce ani komika, neumí evokovat prostředí ani budovat postavy, tragicky vyznívají pokusy o složitější stavební jednotky (viz paralelně vedené scény). Jednoduše řečeno, takový režisér by v klasickém Hollywoodu umřel hlady. Kýč jak bič. (05.08.2006)

Ťažký priemer a pokus, ktorý nevyšiel. Superman Returns sa veľmi snaží byť poctou a plnohodnotným pokračovaním Donnerových dielov ale samostatne nefunguje a snáď ani fungovať nemohol. Absentuje tu špičkovanie medzi Clarkom a Lois, absentuje akcia, ústredná zápletka je aj na supermanovské pomery naivná a mamutí rozpočet na filme vlastne až na pár scén vôbec nevidieť. Aj maniakálny Kevin Spacey ako Lex Luthor je vlastne až priveľmi komickým záporákom. O návrate Supemana sa pritom nedá povedať, že by šlo o zle natočený film, ale je až príliš nevýrazný a zdĺhavý, na to aby bolo možné Singera za jeho víziu pochváliť. Po výrazne lepšie zvládnutých X-menoch to nejde. (17.02.2007)

"They can be a great people, Kal-El, they wish to be... they only lack the light to show the way... For this reason above all, their capacity for good, I have sent them you... my only son." Superman, stejně jako Batman, se vrátil ve velkém stylu. Film krásně mixuje blockbuster s filozofickými otázkami "Jediný svého druhu..." a naprosto bravurním ztvárňuje kladné a záporné částice děje. Supermana a Lexe Luthora. Brandon Routh má charisma a mužnost Christophera Reevea, to samé platí pro Kevina Spaceyho, jehož ztvárnění mistra chaosu nahání hrůzu. Singer se o svůj vysněný projekt krásně postaral a já mohu pouze doufat, že tato cesta bude pokračovat. (21.08.2007)

Abych řekl pravdu, tak jsem se na Supermanův návrat těšil - v tomhle roce asi nejvíc. Z toho pohledu jsem zažil velké zklamání.... Tenhle film by se hodil tak na veletrh milionářů. Je drahý, je to na něm vidět a najde si asi i mnoho obdivovatelů (stejně jako mobil za 10 milionů :). Každá drahá věc by ale (i přes svů zevnějšek) měla "fungovat". A tenhle film bohužel "nefunguje" (alespoň na mě ne). Co je to platné, že vám na pár místech vyrazí dech, když je celý takový chladný a bez schopnosti vyvolat emoce.... Vždycky se bráním srovnávání s původním snímkem, ale tady vyhrává Donnerův Superman (i přes dnes už úsměvné triky a 5x nižší rozpočet) na celé čáře. (01.11.2006)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)