Příliš dlouhé zásnuby

Obrazovo nádherný scenáristický chaos. Prehnané kamerové filtre, až rozprávkovo krásna výprava. Extrémny kontrast medzi krutosťou vojny a nehou lásky. Na jednej strane silné, oslovujúce scény, na druhej strane povrchná gíčovitosť a videoklipová onania. Zopár pasáží ma priklincovalo do sedadla (vzducholoď), zopár pohladilo po duši (sfúkanie zápaliek) a jeden záber ma vyniesol do oblakov (krúženie okolo majáku v protismere deciek, bežiacich po jeho rozhladni). Ale sledovanie dejovej linky som vzdal po prvej polhodine. V takomto pokojnom žánri pôsobí režisérove hektické rozprávanie, rýchly strih a neustále rozpohybovaná kamera veľmi rozporuplne. Nehovoriac o neskoršom odkrývaní súvislotí s pôvodne nejasnými a zbytočne mätúcimi scénkami. Veď toto nemá byť sofstikovaná detektívka, preboha! Ale aj tak sa mi to veľmi páčilo, pre tú životnú energiu a pozitivizmus. (11.02.2005)

Obrazově a režijně je to vymazlené. Problém je ale v tom, že řada scén by ve filmu vůbec nemusela být, zejména ta korsická mstitelka mi tam připadala jak pěst na oko. Děj je díky tomu hrozně roztříštěný a nevyvážený, po silné scéně přijde téměř parodická. Jeunet jakoby chtěl do filmu nacpat všechno, dojetí, humor, napětí, ale dohromady to na mě nepůsobí tolik, jako kdyby se pár věcí vystřihlo a pár pojalo trochu klasičtěji. (27.09.2006)

Není to sice tak hřejivé a lidské jako Amélie, ale dvojice Jean-Pierre Jeunet a Audrey Tautou ušli solidní kus cesty a vedle opravdu krásné kamery přibyl ještě další trumf v podání hudebního mága Angela Badalamentiho. Trochu jsem se ztrácel ve jménech a příčinách jednání a našlo by se i pár hluchých míst, ale vše do sebe zapadá jako mozaika, chladné válečné barvy jsou oddělovány od těch příjemně hřejivých sépiových barev a odstínů a především mě potěšila ona poetika (například škrtání zápalkami milenců) a nápaditost. A francouzština Jodie Foster. Laťka mírně klesla, ale stále je to silný nadprůměr!! (08.01.2006)

Zlatavý filtr je sundán, titulky skončily a Jean-Pierre Jeunet u mě bohužel ztrácí auru výtvarně velmi nadaného tvůrce, který umí s dostatečnou soudností nakládat s vizuálními hrátkami a nápady. Nedokáže se totiž rozhodnout, jaký žánr vlastně pro film připravil. Od začátku do konce nepřestane přeskakovat mezi válečným dramatem, ponurou detektivkou a sladkobolnou romancí. Jenže Jeunet není Minghella, aby dokázal servírovat druhý Cold Mountain a místo toho se v prvních dvou jmenovaných žánrech často ztrácí. Válečný film jako takový by mu asi šel, ale občasným opakováním některých scén dokáže neskutečně nudit, stejně tak jako při Mathildině vyšetřování, které dokonce v některých chvílích přestane dávat smysl. Když navíc v těchto dvou částech začne zkoušet dojímat, je občas až k smíchu. Co mu ale jde, to je romantika. Jakmile se objeví scéna vzpomínek na společné chvíle milenců, téměř jsem přestával dýchat, stejně jako při jejích zoufalých pokusech "Budu počítat do sedmi a jestli..." Můžu tedy konstatovat, že jsem se na Zásnuby bez problémů dodíval do konce a přál jsem si happyend, ale ta forma, kterou jsem k obsahu dostal, mi silně vadí. 55% (15.06.2007)

Vizuální nádhera, ale paradoxně jsou jednotlivé obrazy tak krásné, že po chvíli úplně ztratí svou funkci a začnou nudit. Tady naprosto platí úsloví, které říká, že čeho je moc, toho je příliš. Jeunet na to má, ale některé až groteskní vsuvky mi do takového filmu příliš nesedly, navíc ty přidané vraždící a detektivní linie byly hodně rušivé a bránily mi, abych film bral vážně a dokonale se do něj vžil. Další věc, co mě zklamala, byla hudba, pořádně zazněla jenom párkrát a to ještě na ne úplně vhodných místech. Ne nepodobné mistrovské kousky - Pokání a Benjamin Button, jsou z mého pohledu o parník dál. Jak z filmařského, tak emočního hlediska. (02.08.2011)