Let It Be

Poslední film britské rockové skupiny The Beatles, pojatý spíše jako dokument, se povedl, jak jen to šlo. Je vidět, jak atmosféra v kapele upadá a nikdo už nečekejte veselé scény a vtipné dialogy ve stylu snímku A Hard Day's Night. Let it be snímá realitu a náladu rozpadající se skupiny, která ovlivnila nejednu generaci fanoušků. První polovina filmu tak trochu nedává divákovi znát směr, jakým se snímek bude dál ubírat. Finální vystoupení na střeše Apple Records však vše napravuje, a tím se z druhé poloviny snímku stává plnohodnotný zážitek. Pro mě srdcovka. (30.01.2012)

Ačkoliv bylo celkem zábavné přečíst si, co jsem k filmu původně napsala v roce 2007, je zároveň hodně děsivé si na základě dokumentů vlastní činnosti uvědomit, jak moc se člověk mění, ačkoliv navenek vypadá všechno podobně. Mám to tak sama se sebou i s filmem. V šestnácti letech jsem nadšeně zírala na "zlaté chlapce", jak hrají ty svoje skvělé fláky, a vůbec jsem nevnímala atmosféru jednotlivých dějišť ani nálady vystupujících postav. Nikdy mě ale nepřestane fascinovat fakt, že lidé, kterým beatlemánie lezla na nervy někdy od roku 1964, a kteří spolu přestali autenticky komunikovat někdy v roce 1966, spolu ještě tři roky nahrávali hudbu, která je podle jistých standardů skvělá. Jelikož jsem Georgofil a přečetla jsem si několik knížek z jeho úhlu pohledu (ale i optikou celé kapely), tak mám představu, jak frustrující a složitá taková spolupráce byla. Jako fanynka potom mám skoro výčitky svědomí, že si užívám něco, co jim zničilo rodiny, vztahy i osobnosti na mnoho (desítek) let dopředu. Člověk si také silně uvědomuje fakt, že kamera nikdy nemůže nic "objektivně zachytit" nebo "zprostředkovat zážitek". Kamera sama už interpretuje, nemluvě o zástupu těch týpků, kteří za ní stojí. Kamera nikdy nevidí Lennona fetovat a přesto je sjetý, McCartney ze sebe dělá šaška právě proto, že na něj kamera míří, jinak by se tak nechoval, George před kamerou utíká a kvůli ní se neprojevuje a chudák Ringo sedí a kouří a čeká, kdy se po něm něco bude chtít, ach ta slavná "dokumentární objektivita". Ovšem když slyším hudbu samotnou, přemýšlení nad okolnostmi jde stranou. A abych jenom nastínila, jakým směrem se můj vkus pohybuje, tak písničku Let it be vyloženě nesnáším a chápu, že si z ní Lennon posměšným úvodem "a nyní bychom rádi zahráli píseň nechť přicházejí andělé" dělá legraci, můj oblíbenec potom je "I me mine", která ve filmu zní ještě jinak než na desce. A musím říct, že Paul mi skutečně strašně moc leze na nervy, čím víc se mu věnuje pozornosti, tím víc jsem vzteklá. Mimo záznam George a jeho písničky ponižoval, nebral žádný ohled na jeho hudební návrhy a potom bude předstírat, jak jsou všichni největší kamarádíčci, ach jo. V podstatě jsem teď dospěla k tomu, že ani nevím, jak film hodnotit, protože automatických "Beatles jsou Beatles" pět hvězdiček mi teď nějak moc nevyhovuje. Mám přece výhrady k manipulaci s obrazy i s vyzněním. (20.12.2007)

Let It Be je neučesaný vhled do nahrávání desky, zakončený záznamem slavného koncertu na střeše. Pro jen příležitostného posluchače Beatles to pravděpodobně bude nezáživné, ale věrní fanoušci dostanou jedinečnou příležitost vidět zákulisí alba a slyšet spoustu skladeb v jejich prapůvodních demo verzích nebo rozložené na samostatné stopy. (27.07.2018)

(Ani ne tak) dokument o tom, kterak Beatles nahrávali své předposlední (poslední vydané) album, na to je přeci jenom až moc prost jakýchkoliv zajímavosti a náhledů pod pokličku, navíc krom Paula tam ani nikdo nijak zvlášť nemluví, z té nálady, i když třeba spolu dokáží dva kohouti John s Paulem ještě dělat srandičky, jde cítit, že časy, kdy spolu Fab Four dokázala sdílet 24/7, jsou tytam. Paul nadšenej (možná trochu strojeně), John jaksi mimo, George... byl tam vůbec George? A Ringo tak nějak smířený, že tohle už asi fakt bude labutí píseň kdysi vzrušujících časů. Každopádně dokument zajímavý, je neskutečně fajn, vidět, jak vznikaly různé songy na album Let it Be (co se mělo původně jmenovat Get Back a co mělo mít hlavně úplně jiný, opravdovější, zvuk), jak byly ještě ohlodány na kost, nahé. Stejně tak je fajn pohled na Brouky, kterak si spolu jen tak jamovali. To vše ukončené posledním veřejným vystoupením, koncertem na střeše studia. (05.10.2016)

V průběhu sledování jsem musel zkousnout dvě věci. Let It Be není film, ale dokument. A není to dokument o kapele, ale její hudbě. O náladě v kapele se moc nedovíte, i když určité náznaky tu jsou - Paul navážející se do George, Ringo kterého nikdo neposlouchá, znuděný John pronásledovaný věčným stínem Yoko. Tohle je o hudbě nejlepší kapely všech dob (Queeni prominou) a jako takové je to fantastické. Je neskutečné kam se kapela za 7 let posunula, co všechno dokázali zahrát a na jaké nástroje. Číší z toho neskutečná instrumentální paráda, zároveň je vidět, že kapela ke konci kariéry značně přitvrdila a pokud to ze začátku byl kytarový popík, ke konci to byl plnokrevný rock. Celkem by mě zajímalo, co by kapela hrála, kdyby vydržela do sedmdesátek - stali by se z nich další Párpli či Zepelíni? A teď si jako popař zahraju na ďáblova advokáta, protože bych řekl že pod to haldou instrumentací se ztratil cit pro jednoduchý hit na první dobrou. Ovšem to je jen subjektivní názor, navíc i tady jsou nezapomenutelné songy - Long and Winding Road, Don´t Let Me Down, Across The Universe, Get Back a především nesmrtelná titulní Let It Be. Akademie opět zaspala i když film dostal Oscara za hudbu, titulní píseň, na 100% největší hitovka roku 1970 nebyla ani nominovaná. Každopádně pokud jsem přemýšlel o hodnocení, finální koncert na střeše (srocující se lidi a naštvaní poldové included) má takovou atmosféru, že 5* nakonec bylo zcela jasných. Krásné rozloučení s legendou. (08.12.2022)