Režie:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrají:
Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Lucie Zedníčková, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Jana Synková, Petr Vacek, Ota Jirák, Jitka Molavcová, Valérie Zawadská (více)Obsahy(1)
Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911 až 2003) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (426)
Milouši, chlapče, když už ti něco takového vyrostlo, možná by sis měl ve společnosti před nosem přidržovat kapesník... co k tomu dodat, prostě komedie nejkomediálnější a nejlaskavější. Souhlasím s Radyoem, že kniha je na 100% - já dodávám, že film je tak na 90%, protože především v úvodu trpí rozpočtovými omezeními a zejména práce se světlem dost tahá za oči, ale technika je u děl typu Saturnina věcí vedlejší, prim hraje obsah. A k tomu je třeba také mít drobnou výhradu, a to k nepochopitelnému vystříhání některých scén (jako třeba Saturninova neodolatelná ranní rozcvička na lodi), které byly použity v "seriálu", a které se nenacházejí ani na žádném DVD:P ()
Nepřeložitelný slovní humor, který je zde dohnán do extrému (Ví Bůh), je tím hlavním, na čem Saturnin staví. A že to jsou základy pořádně pevné.K tomu perfektně napsané a zahrané postavy a jednoduchý, ale zajímavý děj, dělají z tohoto filmu jeden z klenotů devadesátých let, který by nikdo neměl opomenout. 95% ()
Nevím, jak je filmový (či ten televizní) Saturnin věrný či nevěrný knižní předloze, ale jako divák se u něj už od dětství koušu nudou. Dnes, ve sváteční den, jsem mu dal asi třetí šanci a opět jsem byl zklamán plytkostí děje i filmařským zpracováním (ty šedo-bílé, takřka snové filtry, jsou utrpení). Hlavní postava je mi navíc nesympatická, čímž však nijak nesnižuji herecké umění pana Víznera, který mě v jiných filmech baví. Vyzdvihl bych Ondřeje Havelku a mistra Lipského, jinak bohužel není moc co chválit. Jeden z nejnudnějších českých snímků napříč časem, se kterým jsem se dnes asi sešel naposledy. ()
Nevím, proč se o Saturninovi nemluví více. Co scéna, to hláška. Co hláška, to poselství. K tomu nádherný, laskavý humor, který mi v současných českých filmech dost chybí. Inteligentní, decentní, zábavný. Jen k závěru bylo vidět, že se toho divák snadno přejí a tak jsem byl rád za stejně decentní závěr. ()
Dal jste snad méně než pět? Setapouch! Sobí hnusec! To nedolovím, nedolovíííím! Výborně přeneseno ze stránek na plátno, casting vážně sedl (když jsem poprvé zahlédl uhrovitého swingaře, očekával jsem krach veškerých nadějí), humor který hladí po duši a občas jí nechá i decentně vystříknout nefalšovaný úsměv. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (13)
- Ondřej Havelka (Jiří Oulický) pojetí své role a její kontakt/kontrast s jeho vlastní povahou komentoval: "Dohodli jsme se s panem režisérem, že budu hrát co nejcivilněji. Jsem s dobou, v níž se film odehrává, spojován díky muzice, kterou zpívám a skutečně jsem do ní velmi ponořen. Řekl bych, že jsem ve vztahu k meziválečné kulutře jako 'zamilovaný badatel'. V okamžiku, kdy obléknu kostým, jse má vnitřní představa o vnějším chování tak jasná, že bych dalším hraním nějaké stylizace takzvaně zdvojoval informaci, a to je vždycky zbytečné a hloupé. V roli Jiřího Oulického jsem v podstatě Ondřejem Havelkou. Já jsem i v civilu plachý a tichý člověk. Máte-li pocit, že jsem na jevišti energický, je to tím, že sám jazz je vitální a energický. Proměním se až ve chvíli, kdy si obléknu frak a popřípadě i stepařské boty. V ten moment do mě vstoupí zvláštní exhibicionismus, který v civilním životě neznám a nemám." (NIRO)
- Když Jiří (Ondřej Havelka) spadne do tůně a pak se vynoří, nemá levé sklíčko od brýlí. V následujícím záběru se mu ale ve slunci zalesknou obě skla brýlí. (Aknah)
- Když Jiří Oulický (Ondřej Havelka) se Saturninem (Oldřich Vízner) jedou k dědečkovi (Lubomír Lipský st.), má jejich automobil volant vlevo, ačkoliv podle tehdejších pravidel (jízda vlevo) by měl mít volant vpravo. (ladyViolet)
Reklama