Saturnin
Režie:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrají:
Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Lucie Zedníčková, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Jana Synková, Petr Vacek, Ota Jirák, Jitka Molavcová, Valérie Zawadská (více)Obsahy(1)
Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911 až 2003) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (426)
S odstupem let je to pořád skvělý film, stejně jako je s odstupem let pořád skvělá kniha Zdeňka Jirotky. Zde se postavy zcela konkrétně etablují do svých knižních předloh a vzniká tak dokonalý humorný filmový román, kde dáte několik protikladných rolí dohromady, do krizové situace, a zkusíte z nich vykřesat maximum. To se povedlo, neboť role byly svěřeny vynikajícím hercům. Za nejlepší volbu považuji dosadit Petra Vacka za Milouše a Janu Synkovou do role tety Kateřiny. Film působí dosti lacině, skoro až seriálově, ale nakonec lze říct, že je to tak dobře. Atmosféru Jirotkovy knihy to zachycuje zcela brilantně. Těžko si film představit s jinými herci a jinou, bohatší, produkcí. Jestli někdo v budoucnu natočí Saturnina znovu, dopadne to podobně jako s Černými barony. Nový bohatší háv, větší konkrétnost s předlohou, ale laťku nastavenou původním zpracováním nikdy nedosáhne. ()
Nejdřív jsem četl knihu, ze začátku mě nudila, postupně si mě ale svým jedinečným a inteligentním humorem získala a naprosto podmanila. A pak se mám podívat na film? Mnoho těch humornách scén z knihy ve filmu naprosto vyšumělo. Aspoň, že se jim podařilo přidat pár vtípků, které ve filmu naopak vyzněly dobře a obsazení Víznera byl skutečně zdařilý krok. ()
Dal jste snad méně než pět? Setapouch! Sobí hnusec! To nedolovím, nedolovíííím! Výborně přeneseno ze stránek na plátno, casting vážně sedl (když jsem poprvé zahlédl uhrovitého swingaře, očekával jsem krach veškerých nadějí), humor který hladí po duši a občas jí nechá i decentně vystříknout nefalšovaný úsměv. ()
Saturnin je jedna z mála knih, která mě baví číst dokola a i přesto, že se snímek snaží předlohu opravdu věrně okopírovat, tak to tak výjimečně nefunguje. Herecké obsazení je výborné, Vízner je dokonalý se všema jeho grimasama a vystupováním, beru vysoko i Lasicu a Havelku jako hlavního hrdinu. Jenže..ono to jednoduše není tak vtipný, jak bych si přál a očekával. Místama je příběh trošku těžkopádný a neplyne, což je škoda. Na obranu filmu si nemyslím, že to mohlo být o moc lepší. ()
Nelíbí se mi tahle verze, protože připomíná spíše rozhlasovou hru. Ano, příjemně starosvětskou, ale rozhlasovou. Všechny vtipy jsou bez ladu a skladu odvyprávěny. Chybí tomu inscenační nápad, převedení slovních vtipů do obrazových. Už jen ten začátek - představte si, jak by jinak vypadala úvodní scéna, kdybychom ve velkém detailu viděli tvář doktora, na níž občas přistane šlehačka, a on naprosto vážně vypráví svou o koblihách. A jak kamera odjíždí, vidíme v celku, jak celá kavárna spolu bojuje a svádí šlehačkovo-koblihovou bitvu. Prostě se na to sice příjemně dívá, ale vtipy jsou zabité, občas dokonce stokrát zopakované, aby je pochopil i největší blbec (ví Bůh-výbuch), a jedinými pozitivy jsou dokonalý Vízner a ke konci setapouch. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (13)
- Ondřej Havelka (Jiří Oulický) pojetí své role a její kontakt/kontrast s jeho vlastní povahou komentoval: "Dohodli jsme se s panem režisérem, že budu hrát co nejcivilněji. Jsem s dobou, v níž se film odehrává, spojován díky muzice, kterou zpívám a skutečně jsem do ní velmi ponořen. Řekl bych, že jsem ve vztahu k meziválečné kulutře jako 'zamilovaný badatel'. V okamžiku, kdy obléknu kostým, jse má vnitřní představa o vnějším chování tak jasná, že bych dalším hraním nějaké stylizace takzvaně zdvojoval informaci, a to je vždycky zbytečné a hloupé. V roli Jiřího Oulického jsem v podstatě Ondřejem Havelkou. Já jsem i v civilu plachý a tichý člověk. Máte-li pocit, že jsem na jevišti energický, je to tím, že sám jazz je vitální a energický. Proměním se až ve chvíli, kdy si obléknu frak a popřípadě i stepařské boty. V ten moment do mě vstoupí zvláštní exhibicionismus, který v civilním životě neznám a nemám." (NIRO)
- Závěrečná svatební scéna byla natáčena v kostele sv. Matěje v pražských Dejvicích. (yurasch)
- Když Jiří (Ondřej Havelka) spadne do tůně a pak se vynoří, nemá levé sklíčko od brýlí. V následujícím záběru se mu ale ve slunci zalesknou obě skla brýlí. (Aknah)
Související novinky
Zemřel Milan Lasica
Ve věku 81 let včera večer zemřel slovenský herec, režisér, textař a humorista Milan Lasica. Rodák ze Zvolenu má k dnešnímu dni na svém kontě přes stovku filmových a televizních rolí. Umění se… (více)
Reklama