Maso a krev

Zvrhlý Verhoeven, tentokrát ve středověkých kulisách, které používá naprosto originálním způsobem, kdy nevyužívá žádných konkrétních dobových reálií, ani postav. Na jednu stranu pohádkový dějový rámec, na stranu druhou poměrně nekompromisní brutalita, všudypřítomná nahota, nějaké to hromadné znásilňováníčko. Je to fakt divný film, ani nijak extra zábavný a pocitově působí tak o hodinu delší než ve skutečnosti je, ale přesto způsobem, jakým pojímá středověk, je vlastně dost zajímavý. (29.03.2024)

Paul Verhoeven se nezapře. Jeho první "velký" film je natočen se skvěle zobrazenou dobovou autentičností, i přes svou délku ani na okamžik nenudí a herecké obsazení je přesné - sedí do charakterů zúčastněných postav. Je (na svou dobu určitě) velice odvážný, ba přímo dráždivý - a právě v tom vidím charakteristický podpis režiséra snímku. Postavy nejsou černobílé, jednají podle vlastních potřeb a chtíčů, nejsou tu k vidění přehnaně šablonovité postavy typu hodný princ nebo zlý grázl bez špetky citu. Film mě dokázal vtáhnout do děje, umožnil prožít si dobové dobrodružství s hlavními postavami, mnohé scény přímo nadchly a překvapily nezastíranou reálností. Mnohé také potěší mužské oko (obzvláště fanoušky J. J. Leigh). Příběh je kvalitní a nic neopisuje, hudba výborně dokresluje atmosféru, kostýmy i prostředí, kde se vše odehrává, jsou nádherné, překvapivě dobrý film. Zajímavé, že jsem o něm dvacet let vůbec nic neslyšel... (12.04.2006)

…mor a kurvy, nabízí se dodat. A samozřejmě zvrácený a cynický Holanďan Paul Verhoeven. Kdyby někdo ve filmové branži zakázal sex a násilí na plátně, skončil by na ulici. Jeho první hollywoodský film představuje tlupu středověkých žoldáků, kteří na svých cestách rádi naráží na zlato, žrádlo a pití a nějakou tu nevinnou ženštinu. Ideálně pak pannu, zvlášť když jde o zaslíbenou synovy šlechtice, který je při poslední štaci zradil. Hysterická Jennifer Jason Leigh a urostlý Rutger Hauer tu tak rozjíždějí středověké orgie plné vizuálních nápadů, odhalených klínů a utrhaných končetin. Přesto nešokují tak, jak by si milovníci o krapet mladšího Verhoevena zřejmě přáli. Chybí i pořádný příběh, zapamatovatelnější momenty a zábavná zvrácenost z jiných režisérových počinů. Hravý Verhoeven bezesporu je, jen si tady hraje s trochu zvláštní látkou!! (08.10.2012)

Paulovi sa vskutku i pomerne dosť podarilo nielen azda čo najrealistickejším spôsobom spodobniť obdobie »raného novoveku,« ale zároveň ho taktiež obdariť aj potrebnými vlastnosťami s presahom už od čias klasického, temného stredoveku, sa s tým automaticky spájajúcim, t.j. od špiny a blata, cez surovosť a sex, až vari i po mor a dekadenciu, i keď si zase na druhej strane rovnako tiež nalejme čistého vína v tom pragmatickom význame, že samotná štruktúra rozprávania príbehu bola napokon predsa tak trocha viac akosi skostnatenou, no očividne i napriek tomu som si logicky postupne začal spájať všetky jednotlivé súvislosti úplne dohromady, a v podstate najmä vďaka čomu som sa pomaličky dostával i do centrálneho prúdu nasledujúcich, mimoriadne surových udalostí, ktoré som dokázal plne [d]oceniť, pretože skrátka veľmi dobre už dávnejšie viem, že sa na začiatok 16. storočia, čiže v tomto prípade do roku 1501, situovanom v Taliansku - jednoducho povedané: jednoznačne hodili; alebo hádam môžem v danej veci skonštatovať i to, že forma mala miernejšiu prevahu nad obsahom. • Príbeh bol vzápätí, vlastne i celkom [s]prostý: „Akési zoskupenie žoldnierskych vojakov na čele s ústredným protagonistom Martinom, sa pri obliehaní akéhosi hradu, síce na malú chvíľu ocitli na strane víťazov, a to zrejme iba kvôli tomu, aby boli čochvíľa zradenými samotným kapitánom Hawkwoodom na samotný popud feudálneho pána Arnolfiniho, o čom nemali ani najmenšieho tušenia, čiže tým pádom sú ďaleko vyhnaní z priameho dohľadu zainteresovaných postáv, ale ešte nepovedali posledné slovo.” ← ó áno, presne tak, nakoľko pociťovali akúsi krivdu na dušiach, tak naprosto vážne zvažovali vykonanie «krutej pomsty,» do čoho sa systematicky nabaľovali i ďalšie dejové linky; predovšetkým s akýmsi príchodom novej, m o d r e j k r v i v podobe Agnes, sa dramatická línia ešte oveľa viacej zdramatizovala, aby tým získala na celkovej realistickosti; a pritom si len sotva málokedy dávala i »servítku pred objektív,« čím sa zvyšoval celkový adrenalín zo strany zúčastnených charakterov, ktorý skončil práve tak, ako začal. • Historický titul v podobe Mäsa+krvi,  disponoval kvalitným obsadením, keďže podľa mňa bez holandského predstaviteľa v podaní Rutgera Hauera, by to asi nemalo až konkrétne zrovna takú výraznú dynamiku, podobne ako s nemenej vhodne obsadenou - J. J. Leighovou, ktorá pred kamerou poctivo absolvovala niekoľko odvážnych scén, na čo by si možno jej kolegyne hneď tak rýchlo netrúfli? • Tvorivý tandem Verhoeven & de Bont, znovu priniesol vytúžené a šťavnaté ovocie, na ktorom som si z väčšej časti, teda i obzvláštne kvalitne nadmieru pochutnal → odporúčam obdobne naladeným divákom... (25.05.2024)

Verhoeven opět po svém, středověk se v jeho podání nemusí striktně držet historických reálií, nemusí být ani zasazen do žádné familiární události, Paul Verhoeven prostě vezme pár postaviček a vykreslí dobu na jejich činech, uvažování a životní situaci, v které se nachází. Dá se říct, že tento popis zní dost intelektuálně, ale opak je /téměř/ pravdou. V Masu a krvi se rabuje, zabíjí, žere a samozřejmě sexuje... Násilně. Charakterům jde jen o základní potřeby, na první pohled se zdají jednorozměrné, čímž do všeho jakoby krásně zapadají, ale o to víc později potěší, když se vyplaví na povrch jejích další stránka - záporák si u nás získá sympatie, nevinná panna se ukáže býti manipulativní děvkou atd. Osobně mi vadila nizší míra zábavnosti, či nějaké dramatické vyhrocenosti (tedy malinko nuda). 7/10 (29.10.2012)