Muž bez stínu

Smutný, přesmutný závěr Verhoevenovy hollywoodské kariéry. A je asi vcelku zbytečné dumat o tom, nakolik jsou na vině producenti a nakolik pitomoučký příběh, od sklepa na půdu našlapaný těmi nejprofláknutějšími klišé. Snad to ale opravdu bylo pro něco dobré, neb návrat do rodného Nizozemí se nesl ve znamení triumfu. A to je mnohem podstatnější, než celé dvě hodiny této blbosti, kterou v mých očích (alespoň částečně) zachránil pouze vtip o Supermanovi. (18.01.2006)

Kdo by alespoň jednou za život netoužil být neviditelný. Kevinu Baconovi se to prostřednictvím tohoto filmu splnilo a jako správně nesympatický špičkový vědec svého vynálezu náležitě využije a pochopitelně zneužije. Paul Verhoeven je starý perverzák a věděl, co taková neviditelnost skýtá. Neviditelný například může prakticky neomezeně bloumat po městě, krást auta, a když má choutky, může mít jakoukoliv ženu. A je toho ještě hodně, co se dá podniknout. Vše nebylo z hlediska možností neviditelnosti až tak využito, jak bych si představoval, ale přece jen filmová stopáž byla využita solidně. K vidění jsou špičkové triky, kdy se z viditelného stává pozvolna neviditelný, a takový přechod ani před a ani po tomto filmu už hned tak neuvidíte. Bacon je jako záporák skvělý a ostatní herci také nic nekazí, nasazené tempo vydrží až do nervy drásajícího konce. A pravděpodobně nejlepší film na téma neviditelnost je na světě. Kdo ještě neviděl, měl by to napravit. 90% (10.01.2012)

Kdysi mě tenhle film pobavil, nyní zůstalo jen u trikové stránky, která je stále velmi působivá. Nejraději bych hvězdu ubral, ale nechám je napůl pro K.Bacona a vizuální zpracování. Verhoven ze svých čuňáren poněkud ubral, a tak připomínkou kontroverzního režiséra je milý úvod s myškou a válení se v kaluži krve. I ten sex je poněkud odbytý... Goldsmithova hudba zní nejlépe při úvodních titulcích, pak zůstává sice standardně dobrá, ale nijak originální. Kdo má rád Kmen Andromeda (1971), toho vědecký výzkum nudit nebude. Závěr filmu se však zlomil do neuvěřitelné parodické sci-fi. Škoda, že režisér nakonec nenechal odkráglovat všechny... (07.10.2011)

„Je úžasný, co dokážeš, když už se na sebe nemusíš dívat do zrcadla!“ I po letech mocně přitažlivý, trikově vymazlený, myšlenkově lákavý a verhoevenovsky zvrácený kousek, který využívá ďábelského potenciálu nejprve neviditelného a pak šíleného Kevina Bacona, který moc dobře ví, jak má pro diváka odkrýt peřinu s polonahou Elizabeth Shue. Drsnější variace na téma „neviditelný muž“ naplno využívá trikových možností své doby, i když není ústřední hrdina vidět, divák pomocí solidních nápadů vidí, co právě dělá. Nějaké mudrcování jde stranou, tvůrci se soustředili na triky a tempo, aby se diváci ani trochu nenudili. A nenudí. Občas to samozřejmě zaskřípe (producenti si zřejmě nejednou dupli) a nepomůžou ani slušně dávkované vtípky, přesto to do sebe všechno umně zapadá. Verhoevenovy postupy mně jsou dlouhodobě sympatické – lehká nejednoznačnost, herecká přitažlivost, trocha kontroverze, žádné vyšší ambice, řemeslná dokonalost. (24.10.2012)

Představte si, že šplháte na nějakou horu, která je alespoň o dva metry vyšší než Říp a vaše oči se celou dobu upírají k bodu, který vypadá jako vrchol. Když už se tam po pracné námaze doškrábete, tak zjistíte, že je hora přece jen o něco větší a vás ještě čeká šplhání. Když se dostanete na druhý vrchol, tak zjistíte, že vás čeká třetí. Přesně takhle působí závěr filmu, kdy Verhoeven až přehnaně parodizuje hororové zmrtvýchvstání hlavního záporáka. A to je asi tak moje jediná výtka k Muži bez stínů, protože některé logické chyby mu jsem ochoten odpustit za dobrou atmosféru, akci, sympaťáky Brolina a Bacona a vývoj hlavního (anti)hrdiny. Pánové, ruku na srdce, kdo z vás by jako neviditelný alespoň jednou (samozřejmě omylem) nezabloudil do dámských sprch? (18.02.2008)