Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (více)Obsahy(1)
Petr Čepek v příběhu z doby, která nepřála ani lásce, ani soucitu. Do severomoravského pohraničí těsně po druhé světové válce přijíždí příslušník zahraničního odboje Viktor Chotovický. Ve zchátralém sídle, jehož správou byl pověřen, se setká s dcerou majitele továrny, Němkou Adelheid Heidenmannovou, která zde čeká na odsun. Rozporuplná doba však nepřeje ani jejich lásce, ani soucitu...
První barevný film režiséra Františka Vláčila podle stejnojmenné novely Vladimíra Körnera je hlubokou sondou do vztahu mezi mužem a ženou, kteří nejsou schopni komunikovat, domluvit se. Příběh sám i režisérova virtuozita, založená na vytříbeném výtvarném vidění, řadí tento snímek k tomu nejlepšímu, co bylo o poválečné době natočeno. Vrcholné herecké výkony předvedli Petr Čepek a Emma Černá v hlavních rolích.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (246)
V princípe jednoduchý príbeh odohrávajúci sa však v ťažkých povojnových časoch. Všadeprítomná nenávisť k porazenej menšine či rabovačky opustených sídiel sa odohrávajú akoby mimo obrazu, v popredí je citlivý príbeh dvoch ľudí. Vedel by som si však predstaviť zrozumiteľnejšie dialógy ( záverečný preklad starej prekladateľky z nemčiny je otrasný ). Herecké výkony na výbornú. ()
Přiznávám, že formou je to naprosto dokonalé, ta práce s obrazem, kompozicí, světlem, hudbou, výtvarná řešení, starý, opuštěný dům, ale ten příběh mi přišel odfláknutý až běda (on to občas Körner takhle mívá). Jestli jsem dobře pochopil, on ani tak nehledal milenku, jako maminku, a protože se ztratili v překladu, holka myslela, že je stejný jako ostatní a jde mu jen o to jedno, a žel si to pomocí tlumočnice vyříkají až před koncem, přičemž ty svíčkové báby jim to mohly přetlumočit daleko dřív. Z tohoto pohledu mi jednání postav moc logické nepřišlo, včetně toho Vostrčilova četníka a starosty v jednom. A konec mi připomněl Cigaretku na dva tahy od Müllera: "priamým smerom na míny". Vlastně tu není nikde žádná naděje, a nakonec ani kladná postava, což je smutné. Jasně, jde o baladu, ale přece jenom není život jen o tragédiích, drobné radosti se dějí. ()
Místama příliš "literární" či jaksi schématické dialogy. Chvílama trochu hluchá místa, které ale (jak si zpětně uvědomuju) asi jako jediné ze všech filmových výrazových prostředků mohli navodit onu atmosféru prázdna a bezčasí. Hudba mi z celého filmu nesedla asi nejvíc - střídání různých známých pasáží od různých klasiků asi není v tomto případě na místě - hodila by se asi spíš hudba komponovaná přímo k filmu, jako to Liška dělal v předchozích Vláčilových filmech. Čepek hrál hodně hodně dobře, přesto jsem mu moc nevěřil lásku (či jen zamilovanost ?) k Adelheid - třeba to bylo těma dialogama, a třeba o to ani nešlo. Jinak ale geniální závěr a některé pasáže, zvláště ta u klece či u vany a ta potom. A nádherná (přitom jaksi nenápadná) kamera Františka Uldricha, který už před tím neméně skvěle nasnímal Údolí včel a Schormův Návrat ztraceného syna. // 17. 4. 2019 (po mnoha dalších shlédnutích) Ten film má neuvěřitelné, opakovaným díváním se neopotřebovatelné kouzlo. Závěrečný modro-bílý tlumočený rozhovor patří k vrcholům světové kinematografie. ()
Přestože geniální Franta Vláčil stihl vinou bolševických antimyslitelů, kteří považovali za kvalitní film maximálně dokument o Stalinově návštěvě v kadeřnictví, natočit jen několik málo opravdu vrcholných děl, tak po zhlédnutí Adelheid ho můžu bez bázně a hany považovat za nejlepšího československého filmaře vůbec (snad kromě Formana). Lazarová je sice pořád úplně někde jinde, ale tenhle psychologický majstrštyk by se měl povinně promítat jak všem studentům filmových škol, tak i obyčejným středoškolákům předtím, než se zúčastní česko-německých seznamovacích kurzů. V utužení vztahů jim to sice dvakrát nepomůže. ale chlapci alespoň poznají, že pěknou Němkou se nesmí nechat oblbnout... :) Ale teď vážně - pokud stejně jako já obdivujete naši kinematografii 60. let, tak tohle výborné, ukázkově gradující drama vás přinutí, abyste ji obdivovali ještě mnohem více. Skvělá, opravdu skvělá práce.. 95% ()
Adelheid je další z Vláčilových skvostů, byť se obsahem nejedná o tak monumentální dílo jako je Lazarová nebo Údolí včel. Oproti těmto opusům je příběh spíše menší a komornější, defakto se v něm vyskytují jen 3 důležité postavy, ale zážitek je to stejně silný. Zejména kvůli Vláčilovu poetickému režijnímu stylu, konkrétně pak kameře, či organickému propojení obrazu a vážné hudby, jež umocňuje ponurou a sychravou atmosféru vylidněných Sudet. Adelheid sice nepopisuje celou dobu v celé její složitosti, jako výše uvedené filmy, ale o to více prostoru je zde věnováno běžným osudům obyčejných lidí, jež se možná o to více dostanou pod kůži. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (8)
- Aleš Dospiva, který se podílel na natáčení filmu, v jednom z rozhovorů uvedl: „Adelheid, to byl podzim po okupaci, naštěstí na severu, který okupovali Poláci. My jsme potřebovali střílet, jezdit s vojenskou technikou. Hodně nám vyšli vstříc. I jejich velitel. To by u Rusů neprošlo.“ (freelex)
- Režisér i samotný snímek upadli v nemilost normalizačních cenzorů. Film putoval pod zámek a František Vláčil přesídlil do světa dokumentaristiky tehdejších studií Gottwaldov. (Olík)
- První barevný film režiséra Františka Vláčila. (me116)
Reklama