Dým bramborové natě

Doktor Meluzin hledá sám sebe, vrací se ke kořenům a pohodlný život primáře mění za doktorské harcování mezi obyvateli venkova. Postupně si získává jejich důvěru, mění některé osudy, zaplétá se do složitých vztahů. Navzdory tématu nejde o hřejivý, pohodový snímek, jak jsem původně čekala (než se ozvaly první tóny hudby;-)) - důvodů k úsměvu se najde jen málo. Atmosféra filmu je převážně chmurná, melancholická až depresivní a to je také jediný důvod, proč tomuhle jinak kvalitnímu psychodramatu nedám čtyři hvězdičky. Zkrátka bych přivítala více vesnické poetiky a méně deprimující temnoty. Hereckým výkonům nelze nic vytknout, což při té plejádě více či méně slavných jmen není žádným překvapením. Dobrý, moudrý, nicméně ne zrovna příjemný film - vhodný k vyvolání chandry, na duši nezahřeje. Potěšilo minimum obvykle všudypřítomné socialistické propagandy. 69% (25.01.2010)

Moje další setkání s režisérem Vláčilem dopadlo tentokrát podstatně divácky přijatelněji asi i z titulu toho, že byť i tady se jedná o hutný psychologický drama, tak z mýho pohledu je to srozumitelný film a hlavně samozřejmě film který opět táhne aura génia Hrušínského. V mnoha komentářích se tu objevuje názor, že on nemusel nic hrát u něj stačilo jenom to, že se v tom filmu vyskytoval a už to ho povyšovalo o level dál. Platí to i v tomto případě, ale tady mi ani tak nepřekážel ten Vláčilův specifický styl vyprávění a hlavně musím říct, že na filmovou normalizační šeď let sedmdesátých tohle patří tohle k tomu nejlepšímu co v té době vzniklo. Třeba už jenom z titulu toho, že v celým filmu v žádným dialogu nezazní ani jednou jedinej soudruh a to je na tu dobu co říct. A jenom tak mimochodem je to jenom můj dojem nebo ve scéně kdy Hrušínský rozjímá na hřbitově a má tam ten rozhovor s hrobníkem v podání Lohniského který si v jednom dialogu posteskne, že už do země moc nepohřbívá, protože dneska se hodně spaluje, tak se jedná o nepokrytý odkaz na Spalovače mrtvol? No kdo ví každopádně tentokrát jsem byl spokojen film mi víceméně dal to co jsem od něj čekal a můžu mu tak bez problému udělit pohodových 75% (21.01.2024)

Poezie a melancholické drama starého venkova, ubíhající v tempu doktorovy chůze. Meluzín, nový lékař s postupně a fragmentárně odhalovanou minulostí se seznamuje s novým prostředím, do kterého přináší svoje osobní lidské poselství. Déšť, rybníky, Hrušínský, krásná role pro Logojdovou. Téma lidskosti, podpořené Liškovou hudbou. (19.01.2014)

Je to již dlouho co jsem Dým bramborové natě viděl, ale dodnes na mě zanechal příjemnou vzpomínku na závěrečné životníé rozjímání, kterého by se měl dopustit asi každý z nás (pokud má tedy o čem ze svého života rozjímat). Patrně skutečně rozhodující byla trucovitost režiséra Františka Vláčila, který trval na osobě Rudolfa Hrušínského. S ním je totiž doktor tak výraznou postavou, jakou si přesně žádá scénář a pro diváka se tak stává skutečně nezapomenutelný. (11.07.2012)

Na to, že je to páně Vláčilova úlitba normalizačnímu režimu, je to úžasný film. Téma posrpnové emigrace je přítomno jen na počátku filmu, a to ještě rozhodnutí hlavního hrdiny je motivováno osobně, nikoliv ideologicky. Ale zbytek je o návratu ke kořenům, o stárnutí bez resignace.Ta scéna s hrobníkem je signifikantní -jsou skutečnosti v životě, které žádná ideologie za člověka nevyřeší. Ten hřbitov a podzim jsou v tomto filmu stálým mementem. Tohle není normalizační film. (31.07.2010)