Bullet Train

Proč je Bullet Train peckoidní? Protože Brad Pitt, ten člověk má prostě charisma jako kráva a co je nejdůležitější, tak prostě je to neskutečnej sympoš. Celkově casting na jedničku. Pokud Aaron Taylor-Johnson nedostane příštího Bonda budu fakt smutnej. David Leitch vzal hodně vymazlenou akční předlohu a opět nezklamal. Už minulosti třeba vyloženě potěšil druhým Deadpoolem, ale potvrzovat kvality je vždy těžší než jednou překvapit. Možná nejzábavnější film roku 2022 a to se prostě počítá. 85% (26.12.2022)

Nebudu zde vztyčovat žádná procenta a ani se pokud možno moc rozepisovat, protože je to vlastně můj problém, že jsem na tuhle bejkárnu vlezl do kina a to ještě do IMAXU. Neříkám, že nemám rád ujeté filmy s bláznivým humorem, ale tohle byl přesně ten typ, co nesnáším, takže to nebudu k ničemu přirovnávat. Humor, hlášky – to byla katastrofa a ani moc vtipných scének zde nebylo, možná tak jedna. Krvavé to bylo zbytečně moc až to působilo debilně. Začátek se vlekl, ty flashbacky jednotlivých postav atd … Ani akční scény mě nebavily, i když kamerou byly nasnímány dobře, ale náboj byl z toho nulový. Bitky asi byly dobré, ale já si prostě nemohu pomoci, celé mě to nebavilo, včetně toho rozuzlení děje a finále. Můžu si za to sám, že jsem na to šel do kina, tak trapně jsem se při sledování filmu dlouho necítil. Žádný herec mě zde nechytnul, včetně Pitta. Tečka. (07.08.2022)

Provozní řád z Goddardova hotelu na pomezí Kalifornie a Nevady, něco z universa kolem Nevěsty a O-Ren Ishii (ale bez té precizní formy), akce od nasrané libanonské Baby Jagy a co se týká mluveného slova hodně z Deadpoola. Bohužel. Něco takového možná psal Guy Ritchie ve třinácti do šuplíku.. Asi po dvanácté funny zmínce o Mašince Tomášovi jsem chtěl zatáhnou za záchrannou brzdu, případně švihnout Olkewicze po hlavě kolejnicí. Kredit pro kvarteto Sanada, Taylor-Johnson, bojga a Shannon, že se pokoušejí hrát, i když nemají co. U Pitta v zajetí terapeutických pouček si doteď nejsem jist, jestli ho vzít kolejnicí taky, nebo vytvořit kvintet.. (18.10.2022)

Letos se nám v kinech sešlo zajímavé vlakové kombo - Mimořádná událost a Bullet Train. Lokálka vs šinkansen, čecháčci vs zabijáci, český film vs Hollywood. Nepřekvapivě jsem dal přednost filmovému rychlovlaku a musím mu nechat, že má geniální název a zápletku. Šest zabijáků, jeden tajemný kufřík a jeden noční vlak - z toho mohla být atmosférická, stylová a intenzivní jízda a novodobá žánrová klasika. Prostě John Wick trojka ve vlaku. Jenže nerežíruje Stahelski, ale Leitch a ten to jede ve stylu svého Deadpoola 2, což znamená spoustu přiblblého humoru, kdy jsem se uchechtl zbruba každému padesátému fóru. Ne, že by to nemohlo fungovat jako asijsky zběsilá a crazy jízda, ale pak by to muselo být zběsilejší i rozjívenější a vyhodit pokusy o drama kolem asijské famílie. Atmosféru a stylovost (oboje přitom Leitch umí, viz. Atomic Blonde) zabíjí přebarvičkovanost filmu - celou dobu jsem měl pocit, že sleduju dění v nějakém dětském lego koutku a ne v nočním rychlovlaku. Největší zklamání je pak akce, v níž byl Leitch vždycky silný. To, co předvádí tady, je prostě málo. Tím nemyslím, že nepřekonává špičkového Wicka trojku, nebo že ho ani nedorovnává - on se mu ani vzdáleně neblíží. Pár nápadů a nějaký ten cool moment se najdou, výrazněji to ale rozsvítí až digi finále a člověk už je přitom od téhle party zvyklý na úplný jiný level. Postavy mě s výjimkou namachrované mastermind záporačky s vizáží školačky (Joey King z Princess) nezaujaly a nebavily, Pitta dělajícího ze sebe kokota jsem úplně neocenil, stejně jako hrubě nevyužitého Kojiho a Sanadu (a do půlky jsem netušil, že se koukám na Aarona Taylora-Johnsona). Z cameo rolí pobavil úchylný Tatum, Sandra mě naopak bolela a Reynolds tu byl naštěstí přesně tak dlouho, abych ho snesl (tj. dvě vteřiny). Celkově se na tomhle výplachu určitě spousta lidí dobře zabaví, ale já až do finále uvažoval o dvou hvězdičkách a pachuti z promarněné šance na (památnou) akční pecku se prostě nezbavím. Rád bych to viděl režírované Walterem Hillem v 70. letech. (06.08.2022)

"Bullet Train" lze z mnoha ohledů kritizovat, ale také si ho ze stejných důvodů užívat. Máme tu Japonsko doslova z rychlíku či zběsilé tempo a nelinearní vyprávění, které spíše slouží k odvedení pozornosti a maskování nedostatků scénáře, nebo také blafování hloubky a přesahu typické pro autora předlohy Kótaróa Isaku. Na rozdíl od japonských adaptací jeho románů tady motivy provázanosti, štěstí a osudu nevyvolávají údiv a patos, nýbrž se rozmělňují do povrchně zábavných atrakcí. Stejně "Bullet Train" pracuje také s tarantinovskými postavami, tedy naprosto nerealistickými žánrovými figurami, které ozvláštňuje jejich nadsázka, stylovost a zakotvení v popkultuře. Tarantino a někteří jeho následovníci na základě popsaného principu vytvářejí sofistikované a zdánlivě propracované mocniny gangsterů či zabijáků, které v nejlepším případě přesahují rovinu mokrého snu fikční dokonalosti a stávají se polobožskými ideály, k nimž pak vzhlíží diváci. V "Bullet Train" ale opět zůstávají jen nerealistickými rozvernými maňásky s jedním karikaturně přemrštěným a neustále opakovaným atributem. Pak tu máme akční scény, respektive jejich choreografii. Ta v předchozích produkcích 87North (či 87Eleven) stála v popředí a strhávala na sebe pozornost svou okázalou fyzičností, realizační náročností a revoluční důmyslností. Tentokrát akce stojí spíš v pozadí, v prvé řadě je vždy realizována jako slapstickové gagy a propojuje jednotlivé dějové sekvence. Ať už jako zastřešující pojem pro popsané tendence filmu použijeme jakýkoli výraz - bastardizace, odsofistikovanost, zpitomnění, asimilace či hollywoodizace - právě v tom ale spočívá kouzlo a funkčnost "Bullet Train". Film totiž do sebe absorboval všemožné trendy předchozích let i dekád, které doposud oceňovali přemoudřelí fandové, cinefilové či vyznavači alternativních nik, a procedil je mainstreamovým sítem do univerzálně přístupného tvaru. Ten sice zákonitě budou ony elity ofrflávat, protože není jako ony jimi oceňované dokonalé formy, ale tím spíš bude z "Bullet Train" popový kasovní trhák. Po "Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw" již další Leitchův projekt evokuje střední proud zlaté éry hongkongské kinematografie, který tvořily chaoticky nesourodé estrády mísící všelijaké emoce i žánrové polohy a kde pozornost diváků neustále poutaly různorodé atrakce, včetně akčních eskapád i cameo vystoupení populárních hvězd. Když uvážíme, že David Leitch a jeho kolegové jsou velkými obdivovateli hongkongských filmů, lze v tom spatřovat nikoli náhodu, nýbrž koncept. (12.08.2022)