Marketa Lazarová

Nepřekonatelné dílo československé kinematografie. Naprosto čistý, přirozený, a přitom až chorobně mystický život středověkého člověka je tu podán v absurní dokonalosti. Pudy, city, víra se tu v zuřivém víru přetahují o vládu nad světem i člověkem. To, co nakonec vítězí, je čisté ztělesnění životní energie, paměti dějin anebo snad samotného Boha. (20.09.2004)

Tak tohle tedy nedávám. Jsem schopen pochválit kvalitní hudební stránku, zajímávé a dost možná originální pojetí, neobvyklou drsnost a možnost zamyšlení. Avšak v ději jsem se absolutně nechytl, postavy, až na dvě nebo tři, mi byly naprosto cizí - a ty zmíněné dvě nebo tři - to je spíš něco ve smyslu: "Jo, tak ty už jsem v tom filmu párkrát viděl, ale kdo to sakra je?", námětem ( i když, co byl vlastně námět?) to bylo úplně mimo mojí sféru zájmů a to vůbec nejdůležitější - sedačka v kině se mi tentokrát zdála hrozně tvrdá! Ale teď vážně....dočetl jsem se, že obsahová stránka zde není podstatná ve srovnání s výtvarnou a poetickou kompozicí. Jasně, to můžu v klidu potvrdit. Škoda, že já ve filmech spoléhám především na obsah a ten když se nedostavuje, začínám být nervózní a počin mě pak nezaujme ani v těch okrajových požadavcích, jako je poutavost či zábavnost...avšak...překvapivě jsem se nenudil tak, jak jsem čekal. Asi už začínám být starý a čas mi rychleji utíká :-) (07.10.2006)

Ach pro mně asi jedno z nejtěžších hodnocení na databázi. Už od prvního záběru jsem na to koukal z otevřenou hubou, protože to bylo tak dobově a atmosféricky pohlcující, že to až není možné a ke zdejšímu nadšení se přidávám, protože tohle je ukázka absolutního režisérského mistrovství. Druhá stránka Markétky je však příběh a způsob vyprávění a tady se přiznávám, že to na mně bylo příliš těžké a působilo to, jak kdyby mezi mnou a filmem bylo sklo, prostě jsme se k sobě nedostali. Ovšem docela by mně zajímalo jak by na mně film působil v kině, myslím si, že to musí být max. zážitek. (28.01.2018)

Předloha historického příběhu Markéta Lazarová od Vančury, byla určitě hodně obtížně filmovatelná, než se na první pohled zdálo. Je to něco mezi básní a baladickou prózou, Vlačilovi se podařilo nevšedním způsobem ztvárnit historickou fresku. Životní tvrdý boj Markéty je líčen v těžkých, drsně sugestivních černobílých obrazech středověku. Opravdu velice působivé filmové zpracování, určitě to vyžaduje hodně přemýšlet, ale tenhle film stoji za zhlédnutí. Ostatně Markéta Lazarová nebyla marně nejdražším filmem 60. let v tehdejším Československu (21.10.2007)

Filmová genialita dovedená do těch největších dimenzí. Z každého záběru, z každé sekundy sálá tu chlad, tu nejistota, tu zase osvícení a pohlazení. Jímavá hudba Zdeňka Lišky prohlubuje dané okamžiky a vlastně ona s obrazem je hlavní podstatou filmu. Rozplývat se nad umem Františka Vláčila, perfekcionisty každým coulem, je jen nošením dříví do lesa. Marketa Lazarová v nezapomenutelném podání mladičké Magdy Vašáryové symbolizuje krásu, čistotu a nevinnost v zabláceném, temném a brutálním středověku. Loupeživý rytíř Kozlík je taktéž nezapomenutelnou postavou a jeho brilantní stvárnitel Josef Kemr byl v masce ohyzdného drsného starce téměř k nepoznání. Oblíbenec Františka Vláčila mohutný Zdeněk Kryzánek v roli hejtmana Piva je jednou z těch nejopravdovějších hereckých kreací, která byla v českém filmu představena. A samozřejmě také zmíním Mikoláše, syna Kozlíkova v podání uhrančivého Fera Veleckého, který se stal mojí nejoblíbenější postavou tohoto filmu. Je pravda, že "Marketa Lazarová" nesedne každému. Ale těm ostatním se dostaví překrásná filmová báseň s jedinečnou symbiózou hudby a obrazu. (25.03.2006)