Pověst o stříbrné jedli

Nádhera ve všech směrech. Pradávné tajemství v moderní době neztrácí nic na své tajemnosti, stejně jako osud rodinné česací tradice, která je ovšem velmi adrenalinovým sportem. Hudba a režie bez komentáře, ti dva mě opět vynesli někam do výšin a potvrdili svojí tvůrčí vyjímečnost. Poetické drama v krásném a drsném prostředí. (25.03.2013)

Filmů, poetizujících těžkou dřinu, se v Československu natočilo celkem dost. Ale málokterý se na práci díval jen a jen okem romantika. Navíc Vláčil do obou hlavních rolí obsadil Slováky, kteří se samozřejmostí sobě vlastní mluvili plynně česky. Za vzájemné česko-slovenské dabování (nejmarkantnější hnus je ve filmu Súkromná vojna) bych stavěla autory před popravčí četu. (23.03.2013)

"Smrk roste všude, ale jedle ta umírá, za čas nebude žádná....". Netrpím na závratě, ale když jsem viděl mladého Maroše Kramára, jak leze po vysoké jedli do koruny stromu, nebylo mi zrovna nejlépe po těle. I když jak se to vezme. Záběry kamery (nejen tyto) to byly vskutku dech beroucí. Dech beroucí byla od samotného počátku i typická Liškova chorálová hudba vyvolávající jakousi mystickou či čarovnou atmosféru. Tenhle krásně poetický středometrážní Vláčilův film nejen o hodně adrenalinové práci česače šišek, ale i o postupném sbližování mladíka ke starému česáči, má vskutku své kouzlo i když na dnešní dobu jde o hodně netradiční námět. Svou zádumčivou atmosférou však tento filmu určitě nezapře svého autora. (25.04.2018)

Už první tóny nádherné Liškovy hudby, které prakticky s jistotou okamžitě prozradí svého autora, navozují specifický nádech tohoto snímku. Ano, mluvím o té zcela čarovné atmosféře, která za pomocí již zmiňované hudby a k tomu krásné, nezaměnitelné přírody výborně zprostředkované Uldrichovou kamerou vytváří velmi silný filmový zážitek. K tomu film nabízí dávné, lákavé tajemství, zvláštní depresivní nádech, tušení někdejší nešťastné události a v neposlední řadě „naivní“ a nechápavý pohled hlavního hrdiny. Jakože Pověst o stříbrné jedli je velmi zdařilý dětský film (no, pravda, snímek bych doporučil spíše o něco odrostlejším jedincům) a právě vnímání reality skrze malého Ondřeje vše umocňuje, protože nabízí v rámci žánru dobrodružnou podívanou, která umí zaujmout. I tím, jak se odbourává počáteční nedůvěra chlapce k neznámému muži, stejně jako postupně vzniknuvší vášeň a zájem o novou „aktivitu“. Povedl se i ten konec, který korunuje už tak moc pěkný příběh. Film v mých očích zaslouží solidní 4*. (24.03.2017)

Drsná horská příroda v zimě, drsní muži. Ale i oni mají své sny a touhy, i oni vnímají krásu... Film zachycuje spíše atmosféru a to, jak ji jednotliví hrdinové vnímají. Žena tu je pouze jedna a ta má čistě negativně úlohu: ty "své" muže nechápe a mluví ve filmu samozřejmě nejvíc: "Naloupej mi ořechy... Neloupej ty ořechy a pojď se navečeřet!" Velice sympatickou postavou byl i Ondrův učitel, který se zajímal o to, co zajímalo Ondru a snažil se o tom zjistit víc. Poetická pověst (především) o mužích, která určitě stojí za vidění. Zajímavé komentáře: sportovec, Šandík, Mishelen, ERRORMAKER. (01.02.2013)