Pověst o stříbrné jedli

Malá velká poezie. Vláčil znovu poeticky smýšlí o nepopsatelném kouzlu české přírody a stylizuje jej skrze romantické Beskydy. Netřeba dodávat, že toto kouzlo vyniká zejména díky režisérovu citu pro abstrakci a obdivuhodné schopnosti vytvářet z prostého dění ojedinělý zážitek. Pověst o stříbrné jedli tak není jen umělecky založeným filmem, ale je rovněž velmi funkční z hlediska běžné filmové zábavy. 80% (20.12.2013)

"Smrk roste všude, ale jedle ta umírá, za čas nebude žádná....". Netrpím na závratě, ale když jsem viděl mladého Maroše Kramára, jak leze po vysoké jedli do koruny stromu, nebylo mi zrovna nejlépe po těle. I když jak se to vezme. Záběry kamery (nejen tyto) to byly vskutku dech beroucí. Dech beroucí byla od samotného počátku i typická Liškova chorálová hudba vyvolávající jakousi mystickou či čarovnou atmosféru. Tenhle krásně poetický středometrážní Vláčilův film nejen o hodně adrenalinové práci česače šišek, ale i o postupném sbližování mladíka ke starému česáči, má vskutku své kouzlo i když na dnešní dobu jde o hodně netradiční námět. Svou zádumčivou atmosférou však tento filmu určitě nezapře svého autora. (25.04.2018)

Je v tom kus té nepříjemné a přitom vábivé atmosféry Sudet, tak jak je zachycená třeba v Nevrlého Knize o Jizerských horách. Něco jako černá spiritualita, ten obrázek to dělá - je hodně děsivý - opravdu pouze člověk padající ze stromu anebo umrlec sápající se vzhůru? Anebo lidská duše sápající se vzhůru z umrlce? Jako dětský film by to obstálo s pěti hvězdami. Stopáž je ideální - proč všichni, kteří nemají co říct, touží po nudném celovečeráku? (07.01.2012)

Príbeh je inšpirovaný beskydskou povesťou podľa ktorej každý, kto vykoná dobrý skutok, uvidí strieborné stromy. Neviem, čím si Ondrej zaslúžil túto odmenu, ale to je jediná vec, ktorú môžem filmu vytknúť. Melancholická atmosféra s krásnou zimnou prírodou a Liškovou hudbou evokuje drámu, je to však predovšetkým poetický film. Tak si ho bez obáv užite. Je na čo pozerať. (14.03.2024)

Už první tóny nádherné Liškovy hudby, které prakticky s jistotou okamžitě prozradí svého autora, navozují specifický nádech tohoto snímku. Ano, mluvím o té zcela čarovné atmosféře, která za pomocí již zmiňované hudby a k tomu krásné, nezaměnitelné přírody výborně zprostředkované Uldrichovou kamerou vytváří velmi silný filmový zážitek. K tomu film nabízí dávné, lákavé tajemství, zvláštní depresivní nádech, tušení někdejší nešťastné události a v neposlední řadě „naivní“ a nechápavý pohled hlavního hrdiny. Jakože Pověst o stříbrné jedli je velmi zdařilý dětský film (no, pravda, snímek bych doporučil spíše o něco odrostlejším jedincům) a právě vnímání reality skrze malého Ondřeje vše umocňuje, protože nabízí v rámci žánru dobrodružnou podívanou, která umí zaujmout. I tím, jak se odbourává počáteční nedůvěra chlapce k neznámému muži, stejně jako postupně vzniknuvší vášeň a zájem o novou „aktivitu“. Povedl se i ten konec, který korunuje už tak moc pěkný příběh. Film v mých očích zaslouží solidní 4*. (24.03.2017)