Vůně ženy

"Nevím, jestli tě mám zastřelit nebo adoptovat." Nově vytvářený vztah prašivého slepého všiváka plukovníka Sladea a slušňáckého studenta Chrise mě bavil svou oscilací mezi láskou a nenávistí. Stejně tak jsem si užíval tančení tanga, jízdu ve Ferrari i skvělou obhajobu, ale občas jsem přitom zakopnul o nezajímavou scénu a dokonce na mě vykoukla i paní Nuda. Jsem však pozitivní člověk, takže jsem vlastně rád za to cukrkandlové finále a zaokrouhluju za něj o dva cípy nahoru. (16.08.2016)

Pacinův výkon je famózní, stejně jako celá hlavní postava. Prostě Pacino, Pacino, Pacino. Slade je díky němu ohromně poutavý člověk, ze kterého jsem i přes jeho odpornou aroganci nemohl spustit oči, ke kterému jsem měl respekt, kterému jsem přál osobní vítězství a rozhřešení. Chris O'Donnell jako jeho opatrovník Charlie sice není špatný, ale sekundovat mu nemůže. Film sám o sobě ničím výrazněji nezaskočí - především závěrečná hodina je už příliš předvídatelná a ztrácí na přesvědčivosti, o patetickém konci nemluvě. Risiho originál jsem neviděl, každopádně Gibsonův Muž bez tváře, zpracovávající podobné téma, se mi líbil nepatrně víc. 7/10 (08.06.2008)

Skvost světové kinematografie s brilantním Al Pacinem, který předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých koncertů. Martin Brest natočil příjemný, citlivý, ale místy i smutný snímek, který každého pohladí po duši. Mladý Chris O'Donnell předvádí také životní výkon. Italský originál jsem neviděl, ale popravdě mi to vůbec nevadí. Kdo neviděl měl by rychle napravit..... (20.01.2008)

Napriek pozvoľnému tempu a neprimeranej dĺžke som bol počas celej doby premietania presvedčený, že sledujem ďalší päťhviezdičkový film. Výkon Al Pacina bol jednoducho ohromujúci. Lenže potom prišlo záverečných 20 minút a počnúc akademickým tribunálom, cez Sladeov prejav, až k úplnému záveru to už bola iba strmá cesta nadol. Aj v tej lepšej časti boli zreteľné hollywoodske nešváry, ale pri troche dobrej vôle ich bolo možné prehliadnuť. Záver bol však neprehliadnuteľný, neodpustiteľný a rozšírenú alergiu na Američanov a ich filmy vysvetľujúci. Škoda, budem si musieť na ďalší päťkový film ešte chvíľu počkať. (16.08.2010)

Podle mě se sem docela hodí srovnání s filmem Společnost mrtvých básníků. Obojí je ze školního prostředí, i když dějově jsou oba diametrálně jinde. SMB mě narozdíl od VŽ až tak nenadchla celkovým zpracováním. Robin Williams tady nemá tolik prostoru k hereckému koncertu, ale konec filmu na mě působil jako božská mana. Naproti tomu Vůně ženy má zajímavý příběh a skvělý výkon Al Pacina. Jenže konec vyšumí v umělý patos, který sice stejně jako v SMB sází na dojetí, ale mě na zadek neposadil. (31.12.2011)