Stíny horkého léta

(KVIFF 2024) Stíny horkého léta mají trochu eliptický úvod, kde je divák zprvu bez vysvětlení vržen do zápletky zasazené do roku 1947, "kdesi pod štramberskou trúbou". Vláčilův film tradičně vyniká po vizuální stránce a nabízí nejeden nápaditý výjev či záběr; rovněž zaujme důrazným hudebním doprovodem. Bylo zajímavé sledovat vývoj vztahu mezi Ondrášem a jeho zprvu pohrdavým a nechápavým synem. Při festivalovém úvodním slovu zaznělo, že se jedná o western - a něco na tom bude. Parné tuzemské léto jako by místy pocitově evokovalo vyprahlý Divoký Západ. Pan Vláčil vskutku uměl své řemeslo! (29.06.2024)

K nádhernému baladickému filmu jak to uměl nafilmovat pouze režisér FRANTIŠEK VLÁČIL, není třeba mnoho slov. Byl to mistr všech mistrů na filmy, které měly podklad opravdových příběhů z opravdové doby. Bylo to tak. V krátké době po válce se potloukaly zbytky vojenské bandy generála BANDERY (odtud "banderovci"), kteří byli původně Ukrajinci a chtěli se probít " na západ" a přitom vraždili, kradli a obtěžovali nejen naše obyvatele, ale každého kdo se jim postavil na odpor. Juraj KUKURA zde podal úžasný výkon, řekla bych, že tato role je jedna z jeho nejlepších. Gustáv VALACH, jako lékař, se choval přesně tak, jak jsem znala mnoho lékařů, kteří byli v té době odkázáni na Hippokratovou přísahu bez ohledu na rozlišení přítel či nepřítel. Proč nedávám filmu 5 hvězdiček ? Protože mi tam vadil Jiří BARTOŠKA se svoji směšnou bílou parukou ( to nebyl blondýn ale albín) a takového Němce, a už vůbec žádného mladého muže, který neměl možnost pravidelné hygieny vlasů, jsem v reálu života neviděla. (14.01.2014)

Jak rok vzniku, tak téma může a mohlo na první pohled vyvolat - a vyvolávat - dojem, že se jedná o režisérovo pokání a pouť po kolenou. Takto vzniklý pocit je však scestný a pomine v okamžiku, kdy se podíváme do titulků a dostaneme se ke jménu scénáristy. Jiří Křižan téma, které do té doby vonělo - či spíše páchlo - plakátovostí a frází, uchopil jak básnicky, tak žánrově. Vznikl snímek, který sice velmi vzdáleně, ale přece připomíná SEDM STATEČNÝCH. Ondrej Baran, drsný muž kopanic a ještě drsnějšího kopaničářského zemědělství, je náhle, v okamžiku, konfrontován s mikrosvětem pěti banditů, kteří si po válce zoufale probíjejí cestu na kýžený západ. Psychologie vydírání, tichého vzdoru i vůle po akci je v strhující Vláčilově režii stejně jedinečná jako obraz limit slušného člověka v přímé konfrontaci s bezohledným zabijákem. Vítězný zemědělec hyne po vybojované při, do níž je vtažen proti své vůli, kulkou vpálenou do zad. Režimní postavy okresního vsetínského mikrosvěta působí jako kulisy buď z povzdálí, nebo naopak jako mlžné stíny, které se plně zhmotňují až v samotném závěru STÍNŮ. Mimo Kukury září i úsporně hrající krásná Marta Vančurová a pominout nelze ani dialogy, do nichž vstupuje Gustáv Valach. Polohu pro sebe tak neobvyklou zvládl génius českého fiomu s bravurou a mistrovstvím, které tvoří důležitý kámen jedinečné mozaiky vláčilovské filmografie. (28.05.2011)

Kukurovo herectvo je numero uno a hudba, ktorá mi prvýkrát trúbkovo nevadilo, je numero due. Inak príbeh mi prišiel taký bežný, necítil som z neho napätie. Veľká škoda, že film ale nevedel o dejoch budúcich a zobrazuje Banderovcov ako zlých, pretože situácia sa v roku 2022 zmenila a už máme nielen tradičných zlých fašistov, ale aj dobrých fašistov alebo teda aspoň takých, o ktorých sa rozprávať nesmie (nech žije film Volyň). Takže normálne ma až napadlo - za normalizácie a hlbokého socialistického útlaku takýto film mohol vzniknúť. Mohol by aj dnes? 👀 (24.10.2023)

Musím uznat, že jak ze začátku, tak v průběhu, na mě silně zapůsobila hudba. Zdeněk Liška byl prostě mág. Taky natočeno to je hodně kvalitně, o hercích nemluvě. Ale ten háček je tempo a pár dalších faktorů. Tempo je pomalé a divné a někdy to vyúsťuje v nelogické chování postav. Co mi ale vadilo nejvíc, tak že ta banda Banderovců mezi sebou vůbec nekomunikovala. Režisér tím chtěl asi naznačit jejich chladnokrevnost a profesionalitu v oboru, ale moc realisticky to pak nepůsobilo. Aspoň, že tady byl Tóma Hluchoněmec. Samozřejmě, že mi to připomínalo jak Adelheid, tak Zánik - disponuje to totiž podobnou atmosférou a příběhem, a proto hodnotím stejně. (27.11.2021)