Dogville

První Trierův film, který sem viděla. A naprosto mě uchvátil. Nejenže byly skvělý herecký výkony a hudba, ale ten příběh! Díky stylizaci skvěle vynikl a von Trierovi se u mé osoby přesně podařilo to, co asi zamýšlel. Když jsem odcházela z kina, všimla jsem si jak nějakej chlápek nadával cikánovi a ten nezůstal o mnoho za ním. V tramvaji pak jiný muž v obleku vůbec nepustil sednou staršího pána o berlích na místo pro postižené, na kterém seděl. Když jsem vstupovala do dveří od našeho paneláku, na schodech sedící děti nebyly o nic lepší než dospělí. Nechci moralizovat, ale von Trier dokonale vystihl lidskou společnost. Depresivní film o depresivní a kruté lidské společnosti. (10.04.2004)

Nádherně brutální kladivo na emoce (hlavně při prvním zhlédnutí) & genialitka, která o lidech vypovídá tolik pravdivě znepokojivého. Herci jsou skvostně autentičtí (v čele s výbornou Nicol a ještě o kus lepším /a samozřejmě hezčím/ Paulem) - a aby taky ne, Mistr Lars jim jistě dával co proto a já před ním a jeho úžasně specifickým "přístupem k věci" jako obvykle smekám. Ať už v kině, a nebo třeba na kapesním počítači, Dogville je neskutečně silný film, který bych doporučila opravdu KAŽDÉMU! Jen ať se oddělí zrno od plev... (04.01.2008)

Triér ma doposiaľ uchvátil len v dvoch prípadoch (Melancholia, Antichrist). Tento spôsob takmer divadelného spravovania ma teda veľmi nezaujal. Myslím že "Dogville" vďačí za svoje vysoké hodnotenie najmä "umelcom", ktorí "žerú" všetko čo vyzerá inak ako klasická tvorba. Pre mňa bol tento snímok stratou času, ktorý nedokázal napriek skvelému hereckému obsadeniu vyvolať žiadne z očakávaných pocitov. (15.12.2014)

Je to nudné, ale tak zajímavé že to prostě musíte dokoukat. Trier si s vámi hraje a je jen na vás zda na jeho hru přistoupíte nebo ne. Dogville je experimentátorská exibice, která se nebude líbit každému, ale zaujme všechny. Pro filmové labužníky povinnost. Pro ostatní ,,normální" diváky dobrovolný očistec... (23.06.2007)

Dogville je výborný filmo-divadelní zážitek, protože perfektně potírá některé jinak neodstranitelné nedostatky divadla a to 1) Že herci nemohou hrát mimikou, ale jen hlasem a rozmáchlými gesty 2) Že divák si sám vybírá perspektivu, má až přílišný nadhled a nelze u něj vytvořit atmosféru ztísnění, či strachu. Dogville je právě na atmosféře úzkosti, bezmoci a tyranie vystavěno, graduje pečlivě a neochvějně, slouží jako sonda do temného kouta lidské duše (postavám lze uvěřit). I pouhé rozbíjení porcelánových sošek je zde útrpnější než litry cákající krve jinde. Líbila se mi také práce se zvuky (člověk obrazně otevře dveře, ale zvuk je reálný), technicky považuji Dogville za mimořádně vyvedený experiment s excelentními hereckými výkony, ovšem dokonalé to taky není... 8/10 (25.05.2009)