Evropa

Divácký zážitek poněkud kazí fakt, že se jedná o pomyslný vrchol trilogie, jejíž prví dva díly tady nevyšly. Hodnotím tedy samostatně. Vzhledem k tématu jsem často během projekce myslela na Hollandové Evropu, Evropu, což je poměrně logické. Zdejší von Trierův formální exhibicionismus uvádí do soukolí děje kombinaci černobílého a barevného filmu, klaustrofobické prostředí vlakových kupé, tolik symbolických pro holokaust, jakoby už nestačila sama schizofrenie prvních měsíců po dubnu 1945 sledovaná optikou lehce naivního Američana. Náročný pocitový film s lehce překvapivým rozuzlením. (05.06.2017)

SPOILER: "Až řeknu deset, zemřeš." Nevím proč, ale k filmům od Larse von Triera prostě komentáře psát nedokážu, tentorkát se však pokusím. Evropa je geniální film, a to po všech stránkách, pokaždý když jej sleduji jsem neúprosně vtažen do samotného jádra příběhu a naslouchám hypnotickému hlasu vypravěče, jenž mi napomáhá stát se jeho hlavní postavou. Ačkoli se může na první pohled zdát, že Lars von Trier natočil vzhledem ke svým ostatním dílům v mnohém jiný film, není to pravda. Opět si pohrává jak s hrdiny, tak s divákem a tentokrát má obojí v moci ještě pevněji než jindy. Zentropa je vizualně propracovaná podívaná s dechberoucími hereckými výkony (opět úžasný Ernst-Hugo Järegård) a (překvapivě) naprosto úchvatným hudebním doprovodem. Trier má vše promyšleno do posledního detailu a ani na jediný okamžik nenudí... (18.01.2007)

Moje druhé setkání s Lars von Trierem dopadlo úspěšněji. Evropa je velmi zvláštní film. Důraz je kladen přecejenom více na hodně zajímavou formu, která se mi moc líbila (kromě toho rušícího vlévání barev do černobílého snímku), ale je třeba říct, že ne na úkor obsahu, jak zde někteří zmiňují. Vykreslení poválečného prohnilého Německa se stejně prohnilými obyvateli a jeho depresivní atmosféry je velmi působivé, a to i díky občasnému výbornému monologu vypravěče. Divák sleduje rozpad ideálů, představ a vlastního světa hlavního hrdiny a soucítí s ním. Tuší, že se řítí do zkázy a přitom sám dostane potřebu Leovi sdělit, aby vykonal ten zoufalý závěrečný akt, který by sám, díky vcítění se do jeho kůže, taky nejraději udělal. Tragédie však spěje paradoxně k vysvobození...Vidím to na solidní 4* a jsem zvědavý, s čím na mě režisér vyrukuje příště. (20.07.2011)

Skutečnost, že nejen Češi, Slováci či Švédové nebo Poláci dovedou točit kvalitní filmy, je i u nás známa právě tak jako skandinávský hraný film a jeho přínos. To slovo skandinávský bych ještě podtrhl. Odmyslíme-li si skvělé prolínání barev ve filmu - ve světě i u nás používané jen zřídka - černobílé (mastérióznost divácky sdílených dějů) i barevnost (realita raně poválečného Německa) a doplníme-li, že se jedná o nevšední koprodukci čtyř demokratických zemí, mezi nimiž nechybí ani Německo, vstupujeme do takřka poevské poetiky, která je však pevně zasazena do doby svého děje. Sydowem čtený autorský komentář spolu se záměrně stupňovaným dějem nás nenechávají lhostejné do posledního okamžiku. Neméně pozoruhodný je i námět a scénář. Idealistický, americky až nepochopitelně nepoučený syn německé exulantské rodiny židovského (?) původu přijíždí pomoci zemi, zdevastované mj. spojeneckým bombardováním, aby vykupoval utrpení, kterým v jiné rovině ušel právě jen svým exilem. Jeho křehkost a naivnost ho činí nejen zranitelným, ale i manipulovatelným. Konec, který ho neodvratně čeká (alespoň v příběhu) jen pro něj svým způsobem vysvobozením: už nemůže být zneužit. Zajímavá je zmínka nejen o wehrwolfech, ale o činnosti nacistického podzemí vůbec právě v západním - dokonce v americkém -okupačním pásmu; překvapí i drsnost a nesmlouvavost ve vystupování amerických orgánů; je však pochopitelná v zemi, v níž cizinec nikoho nezná a jejíž obyvatelé jen postupně berou na vědomí apokalyptickou porážku, jež jim byla Spojenými národy uštědřena. Zmínka amerického plukovníka (?), že 80% Němců je oddáno NSDAP a nacistickému režimu, je příznačná. Díky EVROPĚ lépe rozumíme i našemu transferu a okolnostem i způsobu, za nichž probíhal. Ještě zajímavější je výstižná charakteristika německé národní povahy viděná skandinávskýma - v tomto případě asi nejvíce dánskýma - očima; od té české se v tom hlavním zase tolik neliší. Ve filmu je ovšem i mnoho ryze německých prvků; německá účast - lze říci - úrovni i vyznění EVROPY jednoznačně prospěla. Z hereckých výkonů nejvýrazněji na mne zapůsobila vynikající německá herečka Barbara Sukowa, u nás naprosto nepochopitelně neznámá (zvlášť úžasná je expresívně pojatá milostná scéna na obřím stole s dětskou železnicí v podkrovních prostorách jejího rodného domu právě tak jako důkladnost německých examinátorských úředníků, zatímco doslova vedle tiká srtnosná výbušnina; tato konfrontace je ve své vyhrocenosti zvláště zdařilou). Jedna ze závěrečných vět o Evropě, ilustrujících postupné vyhasínání mladíkova života, hluboce zapůsobí; je to působivá věta moderní evropské identity. Dílo vyznívá i jako vědomě nadčasové poselství. Právem. Vedle KATYNĚ, SOPHIE SCHOLLOVÉ, SACCA A VANZETTIHO, DOZNÁNÍ a řady dalších mu náleží určitě místo víc než čestné. (02.10.2008)

První jsem váhala, jaké hodnocení dát. Prvně jsem to odhadovala na 5, ale nakonec jsem si to nechala uležet v hlavě a skončilo to na 4. Proč? Protože byli místa, kdy jsem si říkala, jak už to vlastně dlouho jede. Je fakt, že jsem byla nadšena provedením, miluji režii Triera, ale hrozně mi to srazil Ernst. Jeho opravdu nesnáším, je to tak nesympatický herec, až je mi blivno (utrpení při Riget). 4 za celé provedení filmu, mínus za herce a za někdy slabé chvilky. (19.07.2010)