Severní Marseilles

Poměrně působivé, ale jinak tuctové krimi drama o dobrých zlých policajtech a otrlých kriminálnících. Tvůrci svým hrdinům navíc okatě fandili a ušetřili si práci tím, že divák měl hned informace, které neměl jejich vyšetřovatel kvůli pozdějším obviněním z korupce a zapojení do organizovaného zločinu. Exarchopoulosová to celé prosvětlila. // 73% // P. S.: I kdyby byla v hlavních rolích čtveřice "poturčenců horších Turka" (Civilův otec se aspoň narodil na Francouzi kolonizovaném Tahiti), film byl odrazem pomýlenosti multikulturalismu asi tak, jako byly věrným a úplným zrcadlem prohnilosti kapitalistického Západu o generace starší kriminálky stejné provenience a s bělejšími padouchy, které hojně dovážel minulý režim. A třebaže jsou hlavním problémem drogy, je vizionářství Pirátů aspoň v tom, že se snahou o (vedle alkoholu a tabáku) další dekriminalizaci jejich výroby a držení snaží nabídnout nové řešení dosud i u nás neúspěšného boje bezpečnostních složek s organizovanými gangy. (24.09.2021)

Cenzor Netflusu se pravděpodobně upravdoláskařil xmrti nebo z toho účelového neomarxistického mentorování tabulrasových stádových debilů zkolaboval v levicovém rauši, když soudruzi nechali projít něco takového! Nádherná demonstrativní ukázka dle skutečných událostí pro všechny ty milovníky inkluzí, integrací, asimilací a harmonické multikulti Světoevropy, na věky věků šťastně a všestranně altruisticky žijící pod hřejivými sdruženými barvami Benettonu v moudrém a bezelstně laskavém náručí pro mnohé pasáky velmi ziskové Evropské Utopie. U žabožroutů už to cílevědomě probíhá přes dvacet let a výsledky jsou opravdu zřetelně znát! Rozkošně zdemolované a utěšeně se rozrůstající chalifátní enklávy ve všech velkých městech, pevně semknuté v jakékoliv myslitelné trestné činnosti, kam se výkonná moc státu bojí vkročit a sociálně slabší „domorodci“ jsou ekonomicky nuceni přímo v tomhle svrabu či v jeho nejbližším sousedství žít. No jejich chyba, ty tlučhubovské levičácké impotenty, kteří z oplocených bílých čtvrtí bezstarostně masově mixují do paseného stáda ty tolik kulturní a mírumilovné zislamizované nebo ryze animální čokofrancouze z prvobytně pospolných kolonií, si přece sami demokraticky zvolili. Nebýt toho, že se tohle svinstvo pak může libovolně rozpínat a volně se pohybovat po Schengenu, směju se jim do xichtů a strouhám mrkev. Jenže ono toho je, a tak mě dost mrazí a upřímně mě sere, že se dříve krásná a bezpečná historická města stávají anarchistickými nechoďzónami, zamořenými štěnicemi. A pokud se s tím někdo něco pokusí udělat, tatáž banda od reality běžného života plně odtržených hrabivých pamrdů, bezpečně ukrytá za absurdní fašisticko kocourkovskou systémovou byrokracií a za kohortami bezpáteřních přizdisráčů či krutě zneuznaných skvoterských smažek, zvyklých žít ve svrabu, s ním po bolševicku okamžitě zatočí a hlásá dál své účelové bludy o předsudečném rasismu, který je už dávno vymýcen a nahrazen rasismem empirickým. No, velmi doufám, že toto nešťastné období pomalu vrcholí a už brzy tamní postižená dosud mlčící většina gaučových aktivistů a pokojových žvanilů pořádně pocítí důsledky své lhostejnosti, rozšlape Makronky po Elysejském paláci, vyháže Andělky z nejvyšších oken Reichstagu a Evropa tak bude mít možnost zůstat ještě nějakou dobu alespoň trochu civilizovaná. Dokonale mementivní a solidně odsejpající film, v němž i dříve napomádovaná buzna Lelůš konečně vypadá jako chlap, po kterém nejednomu eurozónaři, co to ještě neviděl na vlastní oči, zhořkne baklava v držce. Ovšem již brzy i ve vašem okolí, stačí volit dredařovy narkáčské neokomunisty, kokoti! (18.09.2021)

Drsné místo, drsní poldové, ale svázané ruce pravidly. Když se objeví možnost ty pravidla porušit, shodit rukavice a začít to hrát na vítězství... tak se to taky může posrat. Film svižný, možná jen prostě nemá zrovna dvakrát sympoše policajty a fakt jsem měl problém, abych filmu tu pravdivost věřil. Protože Marseilské sídliště tady vypadá pomalu jak nějaká brazilská favela, a drogy tady bere každý druhý. Ale kdo ví, možná to tam tak fakt chodí. 7/10 (05.04.2023)

Z pohľadu portrétovania betónových džunglí geto sídlisk francúzskych miest (v tomto prípade Marseille) môže byť novodobým La Haine práve tu prítomný BAC Nord. Nie Les Misérables, nie Bronx a už vôbec nie Athena. Doťahuje sa len krátkometrážna (doku) tvorba Ladj Lyho, ktorá esenciu oného života zachytáva pomerne dosť verne, možno ešte Caïd (pre Dánsko je tu solídny Shorta). Všetkým menovaným ale oproti Kassovitzovmu opusu chýba podrobný rozbor postáv v súvislosti s tým, ako banlieue ovplyvňuje ich život a ako ich život ovplyvňuje banlieue. Oplývajú však perfektne namiešanou atmosférou drsnosti, surovosti, chladu a špiny, plus energickými zásahmi protigangovej jednotky, ktoré idú bez spomalenia na doraz. V zásade naozaj zamrzí len, že sa nešlo do hĺbky, minimálne aspoň čo sa ústredného tria týka, nakoľko z tých ich načrtnutých rysov vyzerali zaujímavo, a tiež abruptný záver s príliš jednoduchou konklúziou. Napriek všetkému je ale BAC Nord silne vťahujúci a opáčok bude v budúcnosti ešte mnoho. A tú čiernu búrku na rue Félix-Pyat raz uvidím na vlastné oči. Drž palce... ♪♫ (10.9.2022) (15.9.2023) (15.09.2023)

Ale jo, vlastně tomu nemám co vytktnout. JIž trošku klasická francouzká krimi, kde jsou hrdinové trošku i špatní, ponuří a policie není bílá, ani černobílá. Ale prostě to zas fungovalo navíc s twistem do druhé vězeňské části. Ok,s odřenýma ušima, ale za 5 hvězd ok, sic to nebylo nic s otevřenou pusou a mrazivým zážitkem, ale prostě dobré a dobré. (23.05.2022)