Klapzubova XI.

Klapzubova XI. je snad nejznámější sportovní humoristické dílo z pera Eduarda Basse o tom, kterak starý Klapzuba ze svých jedenácti synů vytvořil neporazitelné fotbalové mužstvo. No jasně, kdo by tento námět neznal. Jak si své čtenáře našlo literární dílo, tak si své diváky našlo i filmové zpracování, byť to zpočátku krapet drhlo, které, jak už to bývá, je oproti knize o něco volnější. Byť se hlavně jedná o fotbal, děj je i ukázkou příkladu výchovy chlapců, aby z nich nevyrostli syčáci. Celé je to také o vůli v životě něco dokázat, soudržnosti a kamarádství a o důležitosti vzájemně se podporující rodiny. Pro potřeby filmu musely být přirozeně vynechány nějaké dobrodružné určitosti, jako třeba ztroskotání na ostrově lidojedů či hraní zápasu v pryžových oblečcích a naopak jako náhradu přidat něco nového, jako např. milostný motiv, čímž se sice z původního konceptu stal podivný paskvil, ale jako film to přeci jen funguje a jako reklama na danou knihu působí dobře. Česká filmová klasika z doby těsně před válkou mající stále něco do sebe. (31.07.2020)

"Svatba to není jako přestup k profesionalismu. Tam se nemůžeš tak snadno dát reamaterizovat a vrátit se do mateřskýho klubu." Nepovažuju za nejlepší nápad vzít fotbalovou knížku, vykuchat z ní fotbal a natočit cosi o první lásce centrforvarda Pepíka Klapzuby. Knížku jsem jako dítě hltal a filmové zpracování mi vždy připadalo příšerné, ale vždycky mě potěší, když slyším, že hrát pro čest a slávu je lepší než hrát o peníze. Já tedy hraju, protože mě to baví. Ale jsem tak trochu profesionál, protože jsem si brilantním čutáním do meruny vykopal nejeden párek s chlebem a s hořčicí. (24.04.2019)

Redakce Lidových novin seskupila ve dvacátých a třicátých letech do svého středu plejádu významných person české literatury, v jejichž čele stála především jména Karla Čapka, Karla Poláčka, Františka Langera a Eduarda Basse. Asi nejblíže k sobě měli Poláček s Bassem. Oba vytvořili řadu humoristických děl různé úrovně a kvality, ale jen dva romány z fotbalového prostředí se dočkaly nebývalé popularity u malých i velkých čtenářů. Bassova Klapzubova jedenáctka se stala ve své době dokonce určitým fenoménem a do jisté míry i prvním odkazem budoucí slávy české kopané tak, jak ji o několik let později zvěčnil také Poláček v Mužích v offsidu (romány dělí necelých deset let). Filmoví tvůrci nakonec sáhli po obou předlohách, ale zatímco Muži v offsidu našli svého trojského koně v zde excelujícím Haasovi, příběh otce Klapzuby a jeho jedenácti synů byl doveden k nevyhovujícím a de facto deformujícím kompromisům, nemilosrdně určených producenty a režisérem. Tomu také odpovídal výběr hereckých představitelů, přičemž volba Theodora Pištěka a Antonie Nedošinské do hlavních rolí nemusela nutně znamenat neúspěch. Na hraně se zde pohybuje především výběr chlapeckých dorostenců, vesměs neherců a profesionálních sportovců, motivovaný režisérovou snahou o získání nových, mladých lidí pro filmovou kameru. Z komerčního hlediska se jako nadmíru vhodná jeví účast Hany Vítové, svou bezpečnou polohu tu nacházejí také Marvan, herec mimořádných kvalit, Kohout, Neumann i Filipovský. Onen vlastenecký tón, implementovaný do filmu pod tíhou soudobé politické situace, jen stěží nalezne porozumění u současného diváka, přesto není od věci připomenout, že tehdy, v osmatřicátém roce, fungovala kopaná na zcela jiných morálních pravidlech, než dnes. To především. (03.10.2008)

Humoristický román Eduarda Basse se dočkal několika zpracování, a z nich nejznámější je asi právě toto z roku 1938 s Theodorem Pištěkem v hlavní roli otce jedenácti synů Klapzubů. Z nich vytvoří fotbalové mužstvo, které začne vyhrávat jeden zápas za druhým, až začne i reprezentovat Československo. A musí čelit i nečestným jednáním a pokusům ze strany soupeřů. Ve své době film apeloval ještě na jednu – v době blízkého mnichovského diktátu a hrozící rozpínavosti nacismu posiloval národní sebevědomí a češství, a je potřeba se na něj dívat i z tohoto úhlu pohledu. Přesto jde i tak stále o příjemnou fantazii, o jakých sní stovky kluků, dokonce i se záběry ze zápasů té doby – z utkání mistrovství světa Československo – Brazílie v Bordeaux, Československo – Bulharsko (1938), Wolverhampton Wanderers (Anglie) – Československo (kombinovaná Sparta a Slávie) a Slávie – Janov (1938). Disk, jak je tomu u Filmexportu milým pravidlem, má velice dobré provedení, a to jak čistotou obrazu (černobílý ve formátu 1,33:1/4:3), tak i zvuku (v Dolby Digital 2.0). K dispozici jsou české titulky pro neslyšící a anglické. Zajímavé jsou i bonusy. Už při vložení disku do počítače se vám spustí stránka s historickými články v časopisech, jež jsou naskenovány ve vysokém rozlišení, a další dobové materiály najdete v bonusech samotného DVD. Jsou zde velice podrobné biografie a filmografie, fotografie, kde najdeme i některé raritní fotografie, v sekci Zajímavosti pak text o věcech ohledně filmu i předlohy, jež jste neznali. A konečně čtvrthodinové slovo filmového historika nám zasadí celkově film jak do toku vzniku, tak kontextu doby a vztahu k Bassově předloze. (19.08.2015)

Je tam jedna myšlenka, za kterou přidávám bod. A to je monolog starého Klapzuby, který běduje nad tím, že jsou v profesionalismu hráči prodáváni a kupováni jako zvířata na trhu. Kdyby tak viděl, co se děje dneska! Profesionální sportovec je vlastně otrok. Sport pro čest a slávu, nikoliv pro peníze, to je to, čemu tleskám a fandím... Jinak ten film měl velmi slabý scénář, který si z Basse vzal pouze myšlenku o neporazitelné bratrské jedenáctce. Nesměla tu chybět ovšem osudová láska, která všechno zamotává, slovní vtípky a hříčky neměly tentokrát vůbec žádnou úroveň, některé scény neměly vůbec žádný význam pro plynulý děj, možná by použité dokumentární snímky fotbalových zápasů, jenže bohužel nevíme, z kterých jsou vystříhány. (02.09.2016)