Pražská 5

Jo, tohle mi dost sedlo. Když teda pominu Barvy, které sice hezky vypadají, ale nebavily mě, nepobral jsem je, ale nejspíš si z nich s největší pravděpodobností bral inspiraci Matthew Barney, když tvořil ty svoje Cremastery, a částečně i Oldův večírek, ze kterého se mi líbily jen určité úseky a jako celek pořádně nevím, co si o tom myslet, ale jinak překvapivě spokojenost. Pro všechny povídky platí, že mají dost zajímavých nápadů, ale Výlet na Karlštejn jimi přímo hýří a navíc skvěle propojuje svůj groteskní humor s bizarními nápady a na scénu v hospodě asi jen tak nezapomenu :D Výtvarné dílo Kolotoč mě se svojí bezejmennou povídkou/taneční kreací zaujalo překvapivě taky dost, nejen svými nápady, ale i tím, že to celé má nějakou myšlenku a že to celé někam vedlo - na rozdíl od Barev. A závěrečné Na brigádě se mi líbilo taky dost, laděné je to sice úplně jinak než zbylé, více či méně experimentální povídky, nicméně to má dobré písničky, povedený nápad a vůbec tu celá ta parodie dokonale funguje. Popravdě si i dokážu představit, že bych bez problémů dal plný počet, fakt mi to dost sedlo, jenže mi to lehce kazí dvě slabší povídky a znatelně víc mí to kazí rádobyvtipný Šteindlerův komentář, který mi přišel spíš trapný než cokoli jiného... 4* (15.04.2022)

Zajímavý experiment na svojí dobu, u kterého jsem se tedy natolik nepobavil. Každá povídka rozhodně měla něco do sebe, ale já nakonec čekal na jedinou a to tu z divadla Sklep, která rozhodně stála za to vydržet. Každopádně jedna povídka z pěti nedělá celý film, a tady musím hodnotit celý film. Jinak to nejlepší na filmu je téměř vožralý Šteindler, co tam drmolí mezi jednotlivými povídkami jedno přes druhý a divák se u toho prostě musí smát. (10.05.2008)

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)

Velká škoda, že Tomáš Vorel k výborné (navíc nejfilmovější a ano, divácky nejatraktivnější) dvojici povídek Směr Karlštejn a Na brigádě nerozumně přilepil dá se říct záznamy divadelních představení, která mohou mít určité kouzlo naživo na prknech znamenajících svět, ale do kinosálů jednoduše nepatří, zvlášť když výstup divadla Kolotoč ani není příliš působivý a Oldův večírek je svými hrbolatými verši a neumělým přednesem herců až nesnesitelný. Zkrátka když se řekne Pražská pětka, vybavím si okamžitě kovboje Tomáše Hanáka zpívajícího o kývajících se pahýlech mezi zemědělsky angažovanými soudruhy ve Slepicích a hned poté zavzpomínám na jeden svérázný rodinný výlet na hrad, jenž je k lásce nevhodný. Na ten zbytek se mi už snad konečně daří zapomenout. 60% (02.06.2008)

Zajímavé, artové, nekonvenční, experimentální... a především neopakovatelné. Celkové mé nadšení malinko sráží drobné příspěvky výtvarného divadla a baletní skupiny mezi třemi hlavními povídky, také jsou sice poutavé a originální, ale pro většinu diváků hůře strávitelné nebo ne zrovna nejvhodněji zařazené jako součást celovečerního filmu. Ten ostatek nemá chybu a jako celek funguje Pražská pětka báječně! Mimo jiné i díky výbornému průvodnímu komentáři Milana Šteindlera. Je až s podivem, jak dlouho mi tohle ojedinělé dílko čs.kinematografie absolutně unikalo. Nejvíc mě, jako většinu ostatních, oslovila závěrečná povídka Divadla Sklep "Na brigádě!" coby muzikálová parodie na budovatelské časy a současně takový western po česku. Na Sklepáky až nezvykle příjemně lidový humor, zakončený osobitou rvačkou v hospodě, s krásně absurdním vyvrcholením. K tomu až směšně černobílé postavičky vytvářející úsměvný obraz neblaze proslulé doby, v námětu, kterému by neuškodil ani celovečerní formát. Srší to jedným vtipným nápadem za druhým a skvělou muzikou Davida Nolla v několika různých hudebních stylech na malém prostoru, kde rozesměje především dechovka s vtipným textem v podání Vlastimila Zavřela a v kontrastu pohladí krásný romantický country song Strom kýve pahýly Tomáše a Jany Hanákových. ... Ovšem moderní "němá komedie" Výlet na Karlštejn s podivnou rodinkou a groteskním vykřeslením rodinných i pracovních trablů také nemá chybu! Dobrodužní cesta s fantazijně propracovaným vizuálem a pak ta scéna v hospodě! Do třetice je tu ještě naprosto geniální Oldův večírek coby tragikomický příběh hotelového pracovníka spojený s nadčasovou satirou v kruhu "vyšší" společnosti v střetu s řadovými pracovníky hotelu (údržbář a jeho pracovní nadřízení). Herci zcela neznámých tváří z recitační skupiny "Vpřed!" předvádějí fascinující koncert ve veršovaných a zhudebněných replikách. ,,Každé nové zlepšení chce kromě změny myšlení především schopné vedení, co umí najít řešení!" Umělecká avantgarda všeho druhu par excellence. 90% (06.10.2017)