Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

Slánka s plánem na vojenské využití Venuše je nepochybně zajímavý artefakt pro většinu tajných služeb celého světa. O slánku ale musí tito agenti svést tvrdý boj s panem Foustkou, obyčejným českým účetním, a jeho malým pejskem. Báječnou komedii, která nenápadně paroduje spoustu anglických a amerických špionážních filmů, včetně "nedotknutelného" Jamese Bonda, natočil známý "pohádkář" Václav Vorlíček. Povedla se mu skvěle a je to i zásluha vynikajících herců. Josef Sovák jako pan Foustka vypadá přesně jako obyčejný účetní, který sice chvilkama vůbec neví, proč tuhle špionážní hru hraje, ale když už, tak ji hraje pořádně. Květa Fialová a Jan Kačer jsou takoví "typičtí bondovští" agenti. Ona tajemná krasavice, on elegantní a neproniknutelný cizinec. A ostatní herci je skvěle doplňují. Když se k tomu přidá spousta inteligentních, ale nesmírně vtipných gagů, je o zábavu postaráno. (29.08.2002)

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) (21.05.2019)

Václav Vorlíček tentokrát vyměnil scénáristu Miloše Macourka za Oldřicha Daňka, který byl specialista nejvíce na historická témata, ale ten se rozhodně nebál pořádně zaexperimentovat. Vznikla tak ohromná parodie na špionážní filmy, které se jen tak něco nevyrovná. S jakou lehkostí a grácií je každá scéna natočena je grandiózní! To samé platí o hudbě, to je dokonalost sama a s dějem neuvěřitelně souzní. Tenhle film je totální klasika ve svém žánru, plná velikých hereckých es, včetně psího zástupce. Nic bych za to nedal, že se tento roztomilý psík objevil o rok později u pánů ze Čtyřky v Bartolomějské, konkrétně u inspektora Mrázka, jako chytrý pejsek Koki. (12.02.2019)

Zřetelně nejslabší zástupce klasické parodické školy českého filmu, Václav Vorlíček prostě není Oldřich Lipský. Stát totiž rozkročen nad dvěma různorodými pevninami a nerozejít se nakonec ani jedním směrem, to není při rychlém pohybu zemských desek ve stínítku televizoru právě ta nejlepší volba. Vorlíček chce jednak parodovat západní vlnu agentských filmů (a nebudeme daleko od pravdy, když gró téhle vlny bude tvořit hlavně agent Jejího Veličenstva James Bond), což se mu ještě jakžtakž daří, druhak chce Vorlíček ale natočit svůj osobitý klon později tak úspěšných crazy komedií (Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát...), což je ovšem zatím bolestná Achillova pata nadějného režiséra, byť jeho hrdinové jsou exponováni více než sympaticky, brzo se sympatie vytrácí. Scénář Oldřicha Daňka totiž nenabízí tolik světlých míst a geniálních dialogů a pohříchu černého humoru a ani Vorlíčkova režijní imaginace či stylizace filmu ještě nepřináší dostatek kvalitních a nezapomenutelných gagů. Celý projekt pak ve výsledku působí příliš chladně a po příletu agenta W4C do Prahy vypadá spíš jak dobová česká detektivka, přepsaná ovšem v duchu absurdního divadla. Navíc Jiří Sovák se do konceptu celého filmu příliš nehodí, jeho zamýšlená obyčejnost nepůsobí kontrastně oproti světu agentů, ale spíše fádně a nudně. Jasné je jedno, totiž že režim toleroval českou parodickou školu právě kvůli tomu, že si tvůrci brali na paškál úpadkové západní žánry, jak jimi byly chápány nejen špionážní thrillery o superagentech, ale i komiks, western, rodokapsy a konec konců i dobrodružný román...což umožnilo tvůrcům v čele s fenomenálním Oldřichem Lipským natočit skutečné klenoty filmové parodie. Václav Vorlíček se prostřednictvím psa pana Foustky ale teprve hledal... ,,Říkal jsem vám, milý Sterne, že nasazujete svůj tlumič příliš pomalu!" (25.06.2011)

Velice důmyslná parodie na Bondovky a podobné špionážní filmy. Ale něco tomu chybí. Ptáte se co? Miloš Macourek! Oldřich Daněk si sice se scénářem pohrál, ovšem, narozdíl od ostatních crazy parodií Václava Vorlíčka, film postrádá více absurdity, nadsázky a černého humoru. Jinak skvělá komedie s perfektním hereckým obsazením a znamenitou scénou v bazénu. 75%. (06.09.2009)