The End of Agent W4C
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Jiří Lír, Jaroslav Kepka, Václav Kotva, Zdeněk Blažek, Zdeněk Braunschläger, Jaroslav Cmíral (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)
(více)Recenze (215)
"S dýmějovým morem Black and White zásadně nepiju." Nepíše se mi to snadno, ale agent W4C je větší bourák než já. Jenom on se dokáže z nejmenovanýho města s Eiffelovkou dopravit kanálem do jinýho nejmenovanýho města s Pražským hradem, zmlátit agenty celýho světa (s výjimkou Grónska) a zajistit plán na vojenský využití Venuše. Prostě borec. Nicméně tohle je kravina na kvadrát, takže konkurent je taky silnej - účetní Foustka alias ekvádorskej plavec Juan Alvarez. Do boje těchto dvou titánů nepolezu, budu vše sledovat z povzdálí v posteli s Alicí Roberts, popíjet s ní Koňak značky Whisky a budu se u toho skvěle bavit. ()
Konec atď nemá takú povesť, ako iné, obľúbenejšie Vorlíčkové komédie, ale je to možno taká perla na dne. Námet a zápletka je možno trochu prekombinovaná a pritiahnutá za vlasy, lenže Vorlíčkové spracovanie a vždy veľký sympaťák Sovák to doháňajú priamo pomocou kamery a pred ňou. Nedá sa to pozerať každý rok ako napríklad Špenát, ale raz za čas táto bláznivá komédia v televízii poteší. ()
Pomyslná startovní čára jednoho z nedoceňovaných velikánů české pohádkové a komediální tvorby začíná na skvostných parodických námětech šedesátých let (KDO CHCE ZABÍT JESSIE, PANE, VY JSTE VDOVA). Speciálně v tomto filmu je cítit jemný čapkovský humor spojovaný s postavou komisaře Mejzlíka. Průměrný, zdánlivě zcela bezbranný muž právě jistotou své průměrné existence a na ní založených předvidatelných reakcí rozkládá armády nejlepších detektivů cizích zpravodajských ústředen. Vorlíčkovská pohádka má k tomuto způsobu vnímání skutečnosti blíž, než bychom si byli s to připustit. Z hereckých představitelů mimo samozřejmě řádícího Sováka je možné připomenout unylý ženský půvab Květy Fialové a dnes již takřka neznámého německočeského herce Valtra Tauba. Nenápadnost je patrně nejsilnějším rysem této nápadně dobré parodické komedie. Ani po letech neztrácí půvab svého nevadnoucího věhlasu. ()
Velice důmyslná parodie na Bondovky a podobné špionážní filmy. Ale něco tomu chybí. Ptáte se co? Miloš Macourek! Oldřich Daněk si sice se scénářem pohrál, ovšem, narozdíl od ostatních crazy parodií Václava Vorlíčka, film postrádá více absurdity, nadsázky a černého humoru. Jinak skvělá komedie s perfektním hereckým obsazením a znamenitou scénou v bazénu. 75%. ()
Kdyby si tento námět vzal do parády Oldřich Lipský, byla by výsledná podoba ještě mnohem zajímavější. Ale i Václav Vorlíček je bezpochyby výborný režisér a jeho pohled na bondovské parodie je stejně bláznivý a roztomilý, jako hlavní postava účetního Foustky, který je opravdu špión, byť mu to nikdy nechce věřit. Slibně rozjetý příběh se sice na půli cesty trochu zasekne, ale díky všudypřítomnému humoru, povedeným narážkám a především vyvrcholení v plaveckém bazénu se jedná pořád o vydatnou porci zábavy, na jakou se nikdo jiný než my prostě nezmůže. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (26)
- Kostýmy do filmu navrhla manželka režiséra Soňa Vorlíčková. [Zdroj: filmovyprehled.cz] (Raccoon.city)
- Vtipná hláška "Von tam snad dokonce přímo zuří" nebola v scenári, ale vznikla z improvizácie Jiřího Sováka (Foustka). (Raccoon.city)
- Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
Reklama