Marian

Mariana mi doporučila kolegyně z oboru (sociální sféra) s tím, že se po skouknutí krásně ukáže, kolik empatie a inteligence člověk má a já si dovedu představit řadu lidí, který by prohlásili: "Nojo, typický, všechno jedna pakáž a my abysme si to vyžrali" a vůbec nepochopili poselství tohoto filmu. Marián je až děsivou ukázkou zahnilé ústavní výchovy plný násilí, řevu, příkazů, bezcitnosti, ,pomsty... a neuklidňuje mě, že je to nějakých pár let zpátky, protože někde to takhle ještě chodí. Sice to jde postupně nahoru, standardy kvality nasazují podle zákona nějakou úroveň, ale bude přeci jenom ještě nějakou dobu trvat, než se změní obecný povědomí v lidech... už jenom pomyšlení, kam se řada dětí v podobný situaci jako Marian mohla dostat, kdyby měli to základní - a to je respekt, zázemí, láska... hodně silný film. (19.08.2010)

Silný pandán k filmu Narušitel systému (2019). Ten druhý film je sevřenější a zvládnutější co do realistického vykreslení i síly účinku na diváka, Marian je spíše filmová balada, u které musíme přistoupit na to, že některé momenty budou poetizovány, mnohé motivy zjednodušeny, mnohé kauzální spojnice mezi jednotlivými etapami příběhu zůstanou nevyřčeny... ale pak to funguje perfektně. Co mnou nečekaně otřáslo, je, že oba filmy svou postavu opouštějí ve stejný okamžik - na útěku, a to jen proto, aby nemusely přímo ukázat, co se stane pak, i když divák to už stejně ví. Jedna z postav možná poběží déle, druhá zřejmě skončí život vzápětí - ale co oba režiséři tímhle gestem říkají, je naprosto totožné: sledujete osud vnímavého, citlivého, po opětování důvěry a pozornosti přirozeně lačnícího člověka, kterému jsme jako společnost nedali šanci, hned od začátku ji neměl, když jsme ho násilím odtrhli, zavřeli, odepřeli mu zákonným opatřením jakoukoli autentickou lásku a zájem a namlouvali jemu i sobě, že je to v pořádku. A pak už máme přichystanou sérii trestů a dalšího strukturálního násilí, kterým budeme silově reagovat na přirozené důsledky revolty živoucnosti, příchylnosti a touhy v takovém člověku. *~ (08.11.2022)

První půlka se mi překvapivě dost líbila. Prostředí děcáku je ukázáno sice mírně přehnaně, ale neměl jsem problém věřit jeho existenci a kromě toho ten film má i nejednu zajímavou a promyšlenou scénu, nějakou tu psychologii a dokonce i nestranné (!!) pojetí celkového tématu, což je něco, čemu bych nevěřil, že je toho Petr Václav schopný. Cesta ven je jednostranná šíleně, Nikdy nejsme sami je nikam nevedoucí depka s nikam nevedoucími osudy a Skokana je už teprve problém identifikovat, ale tohle byla jiná liga. Až už jsem se chtěl radovat, že Petr Václav dřív uměl. Jenže druhá půlka mě opět přesvědčila o opaku, jelikož v ní začala převládat přehnanost (v tom, co všechno se Mariánovi v životě přihodí), psychologie kamsi zmizela, takže jsem Marianovo jednání přestával chápat (ano, vliv okolí při vyrůstání, ale na to, co všechno tam udělá, je to malá výmluva), zmizela trochu i atmosféra a opravdu propracované scény a místo nějakého více vypovídajícího závěru to Václav celé zakončil odkazem na Truffautovo Nikdo mě nemá rád, protože nevěděl, kam dál. Kam dál vlastně ani moc nevěděl v té druhé půlce, prostě jen nějak zobrazoval Mariánův osud a tím to haslo. A ano, Nikdo mě nemá rád končí jak končí, ale tam to má svůj smysl, hloubku i sílu a hlavně jeho ústřední hrdina je na tom úplně jinak, než Václavův, takže tam "o tolik nejde". Je to škoda, začátek si mě získal, ale i tak mi to přijde jako nejlepší Václavův film. Sice chci v dohledné době vidět Il Boemo, které se úplně vymyká tomu, co kdy předtím natočil, ale mám z toho docela obavy, takže je i možné, že Marian pro mě i prvním z jeho tvorby zůstane... Slabé 3* (08.03.2023)

Pokud bych měla film hodnotit pouze jako umělecké dílo, našla by se řada nedostatků. Když ho vezmu jako konkrétní výpověď za přímé účasti těch, kterých se to týká, bude moje hodnocení o dost vyšší. Marian je totiž výpovědí o skupině lidí. I když jde o hraný snímek, má charakter dokumentu. Netuším, jak jsou podobné snímky přijímany samotnými Rómy, Jarmila Balážová se o většině podobných sníků vyjadřuje na stránkách Romea.cz kladně. Většina podobných snímků se zabývá pouze přestavením problému, protože žádné dostupné řešení není. Snímky se točí, jsou oceňovány, ale jak je patrno i ze zdejších komentářů, naše postoje se bohužel příliš nemění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (07.04.2015)

Pro mne tuze traumatizující snímek. Nejen díky tomu, že moje matikářka se jmenovala Mariana a zdálo se mi o té příšeře snad každý den, nejvíce v době, kdy jsem tento film náhodou spatřil. Ale i díky té totální odcizenosti romského chlapce od lidské společnosti. Nikoho nechápe, nikdo nechápe jej, nikdo jej nechce. I díky tomuto filmu jsem si kdysi uvědomil skutečnou sílu úplné rodiny, která dává tak primárně samozřejmý pocit bezpečí, chtěnosti, lásky a jistoty. Tento chlapec ve filmu neměl ani jedno a já s tím v noci po skončení filmu jen těžce usínal. (21.12.2009)