Dny zrady I.

Tak trošku paralelní cesta historie s několika styčnými plochami se skutečností. Vávra nám předkládá obraz doby, jak by rád viděl malý český znormalizovaný maloměšťáček .. Navíc z tváří komparzu byla dobře vidět jejich nuda a nezájem. Totaky o něčem svědčí. Oceňuji, že natáčel na autentických místech, nebo alespoň v Krásné lípě (a na Hradě:-) to tak bylo. Ale co mě nejvíce překvapuje, že film i přes jméno režiséra a rok vzniku předkládá divákovi dost velký prostor k přemýšlení. A to o normalizaci mnohem více než o druhé republice. A myslím že Karel Vachek by si měl z těhlech filmů vzít příklad. Když ve svých Xhodinových dílkách neotitulkuje kdo je kdo, pro lidi kteří nežili v ČR a nenarodili se před rokem 1980 jsou ty traktáty lidově řečeno "aby se v tom prase vyznalo." (24.11.2009)

Dny zrady jsem viděl z Vávrovy trilogie jako poslední, a bohužel jsem dostal poměrně studenou sprchu, nejde mi o to že tu je něco špatně či jinak(nikdo v té době asi ani odtud nebyl), a je mi poměrně šoufl když vidím komentáře typu "takhle to nebylo, bylo to jinak". Mě je to celkem ukradené(když v Malý Nicky strkaly Hitlerovy ananas do prdele, taky to nebylo skutečné:)). Nicméně i tak mi přijde film šíleně roztahaný, ta délka mě ubíjela. Herci kromě Hitlera byly obstojný, ten co hrál Hitlera mě moc nebral. Pravda je ale taková že nejsem vyloženě zklamán, či znechucen. Jen je to rpostě takový "jiný" film. Ale rozhodně je to asi nejslabší část z trilogie. (19.11.2010)

Dny zrady smrdí a jsou ukázkou tehdejší mistrné propagandy  a manipulace, o tom žádná. Dnešní optikou nám tyto postupy mohou přijít naivní až směšné, nicméně málokdo se dokáže rozpomenout na dobu před rokem 1989 tak, aby zcela vymazal přítomnost a její výdobytky, od té pravé a dobré svobody slova až k informativnímu Bábelu, kdy jeden názor může mít desatero významů, kontextů a argumentů proti.  Tehdy stačil jeden rozzlobený Krampol, který pronese památnou větu:  "Všechny co to zavinili, musíme vyhnat, všechny do jednoho!"   A bylo vymalováno.   Epopej o II. světové válce režiséra Vávry se tváří (a dost často díkybohu i je)  jako věrně historické svědectví o událostech, které navždy poznamenaly  nejen naší republiku. První část, rozdělená na dva díly, se podrobně věnuje událostem předcházejícím Mnichovské dohodě, na kterou nelze z žádného úhlu pohledu nahlížet jako na něco jiného, než jako na zradu vůči naší zemi,  za kterou rozhodně nestála snaha udržet světový mír, ale jen neschopnost evropských mocností dostát své vlastní zodpovědnosti a principům, na kterých údajně stavěly svůj řád.  Ale zpět k filmu. De facto dokumentární vyznění s vynikajícími maskami a, třeba v případě Hitlera až démonicky, skvělými hereckými výkony, kde jsem měl pocit, že koukám na skutečné historické postavy ostře  kontrastují  s dobově naivním pojetím proletariátu a představitelů KSČ či Sovětského svazu, kteří vystupují jako křišťálově čisté charaktery bez jediné chybičky a Němců, kteří jsou bez výjimky podání jako nemyslící stádo odporných zrůd.  Nicméně drobné vsuvky ze života v naší zemi mají i svou nezpochybnitelnou sílu, anžto mnohdy čpí nečesanou syrovostí, zejména přepadení četnické stanice henleinovci  je velmi působivé. Pětihvězdí pak nehodlám udělit jen z hlediska vyššího principu mravního, myslím si totiž, že by na něj nemělo býti zapomínáno ani v dobách dočasné svobody... (19.09.2023)

Vzhledem k celkové ideologické nasáklosti celého filmu je jeho hodnota malá. Je ale zajímavé pozorovat, co minulý režim chtěl vyzdvihnout, co skrýt a co překrýt něčím jiným. V tomto směru je film dost zajímavý. Jinak dobrá vymývárna mozku. Ačkoliv obsazení historických postav je dobré, kolikrát by se dnešní tvůrci mohli učit. (13.05.2020)