Nezbedný bakalář

Pokud si někdo myslí, že doba kráčí neustále kupředu, řítíme se k lepším zítřkům, ať se podívá na tuto fresku. Je natočena v roce 1946, zasazená do časů vlády Rudolfa II. Ne ne, lidé jsou pořád stejní v každé době. Možná vzdělanější, čistší a obklopení větším luxusem, ale pořád stejní. Film je především tvrdou kritikou měšťácké společnosti a musím přiznat, že mi z filmu bylo velmi úzko. Uvědomil jsem si totiž, že s takovými lidmi žiji i já ve svém městě a jsem samozřejmě jedním z nich. Je to velmi depresivní, ale zároveň velmi realistický snímek. O hereckém umění Štěpánkově netřeba diskutovat, ovšem ta partička z radnice je vypečená, a i ostatní okolo vůbec nezaostávají. Vávra své historické filmy prostě uměl...90% (26.08.2012)

Otakar Vávra je nejen doyenem české filmové režie, ale také znalcem a milovníkem historie, která byla vlastní i Zikmundu Winterovi. Toto osudové setkání obou mužů, byť jen teoretické, našlo svou šťastnou chvíli na přelomu dějinného lámání světa, v období, kdy bylo třeba obrátit svou pozornost právě k minulosti. V Rozině sebranci je to takřka antická tragédie klášterního sirotka, hledajícího lásku po boku nesprávných mužů, naproti tomu příběh o svobodomyslném bakaláři je spíše kratochvilná koláž, v níž zvítězí rozum nad hloupostí. Plejáda vynikajících hereckých osobností v čele s temperamentním Štěpánkem, půvabnou Vlastou Matulovou, charismatickým Korbelářem, Marvanem, Smolíkem, Rašilovem a dalšími ovšem vytváří z tohoto filmu vskutku velkou podívanou, která vyniká i po výtvarné a hudební stránce. (03.10.2008)

Moc hezká výprava, množství skvělých hereckých výkonů (zvláště Z. Štěpánek, který zde vypadá občas pěkně ďábelsky, a J. Vojta, ale všichni konšelé jsou také skvělí), nádherná muzika (koleda, která bere za srdce, a závěrečná písnička žáků darebáků na odchodnou) a hodně dobrá kamera převažují nad slabšími momenty filmu (love story O. Korbelář x V. Matulová). (16.01.2011)

Sarkastický bakalář dává pánům konšelům najevo svoji morální převahu, kudy chodí. Dva majitelé nezaměnitelných hlasů spolu svedou souboj o Vlastu Matulovou. Musím říci, že na místě šenkýřky bych měla minimálně velké bolení hlavy, kterého z relevantních nápadníků si vybrat. Zda přitažlivějšího řezníka, nebo výmluvnějšího bakaláře. Po zralé úvaze bych šla do bakaláře, ten nikdy neohnul hřbet, řezník se oženil s penězovodem a tupým konšelům se nedokázal postavit. Nejsmutnější na celém černohumorném filmu je, že se od středověku příliš nezměnilo, konšelé jsou stále zpovykaní, hloupí a učitelský post je na společenském žebříčku mizerně nízko. (29.01.2023)

,,Předsevzal jsem si být dobrým učitelem, ale tím mohu být jenom s pomocí vaši. Ukažte sami na sobě, jakého učitele ste hodni a prosím, dobře uvažte, že na vychování naší mládeže všechna podstata spočívá... neboť jakou budeme mít mládež, takové budou i obce a církve naše." Tolik z nadčasových myšlenek nejen o profesi učitelství, ale v podstatě i o celé společnosti, ve filmu ze školského prostředí někdy na konci středověku. Ukrývá se zde krásně podaný obraz doby, s humorem i uměním, očima dětí, zásadových měšťanů i pokrokového bakaláře. Moderní názory o hledání určité logiky a spravedlnosti jsou sice krásné, ale nesou sebou většinou i úskalí odmítání a povrhování ze stran vyšších míst... S nadsázkou bych řekl, že Nezbedný bakalář je některými svými myšlenkami taková "Škola otců 18.století" :-) Osobně mi jen nesedlo, že to Otakar Vávra místy pojal tak trochu ve stylu pozdější husitské triologie a pár scén davového pokřiku, ať už dětí nebo dospělých, není zrovna nejpříjemnějších na poslech a výsledním dojem malinko zráží. Jinak atmosféra na úrovni scénáře, prostředí nebo kostýmů je dokonalá a pak nelze opomenout herectví skvělého Zdeňka Štěpánka v hlavní roli i dalších výjimečných osobností českého filmu té doby (Marvan, Korbelář, Smolík). Hodně zajímavé je i vidět Brodského a Vinkláře v prvních filmových rolích. 85% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (04.01.2018)