Mauritánec: Deník z Guantánama

Soudní drama The Mauritanian pojednává o muži jménem Mohamedou Ould Salahi. Ten byl v letech 2002-2016 bezprávně zadržován v Gauntanamo Bay, přičemž proti němu za celou dobu nebyla vznesená žádné obvinění a byl neprávem obviněn z toho, že byl součástí Al-Káidy a podílel se na 11. září i přesto, že neexistovali něčím podložené důkazy kromě toho, že byl Salahi náhodou v kontaktu s mužem, který byl napojený na Bin Ládina. V Guatanama Bay s ním bylo krutě zacházeno, několik let neviděl svou rodinu a přesto Salahi během 15 let neztratil víru v to, že se časem dostane na svobodu. A tenhle fascinující příběh se právem dočkává filmového zpracování. Film stojí na silných hereckých výkonech. Jodie Foster, Benedict Cumberbatch, Shailene Woodley, Zachary Levi a především herecký objev jménem Tahar Rahim. Ten do svého ztvárnění Salahiho dává věrohodné emoce a dokazuje, že tento film dává konečně příležitost prozatím určitě přehlíženému hereckému talentu. Celkově se The Mauritanianovi daří pracovat se svými postavy- bravurně je vykreslit, prodat veškeré konfrontace mezi nimi a jakmile se do sebe pustí Jodie Foster a Benedict Cumberbatch, čeká nás souboj dvou právnických živlů. Postava Jodie Foster jménem Nancy Hollander ve filmu představuje , postava Benedicta Cumberbatche jménem Stuart Couch zase zastupuje právnický systém USA. Hollander je kritozována za obhajování člověka, který je obviněn z podílení se na 11. září, přesto ovšem od případu odmítá ustoupit a bojovat za spravedlnost. Couch naopak časem začíná pochybovat nad tím, zda vlastně stojí na té správné straně, přesto k tomuto bodu ale nějaký čas trvá. On i Hollander ale časem zjišťují čím dál tím více informací a nikdy to celé nepůsobí vyloženě nezajímavě. A mezitím také můžeme vidět, že je Salahi brutálně mučen a psychicky týrán. A ty tyto mučící scény jsou vyobrazené přesně takovým nepříjemným způsobem, kterým by správně být vyobrazené měli. Tempově se to určitě vleče, to je fakt. Není to vyloženě film, který by sázel na divácké napětí, jde spíše skutečně jen o právní drama s velice zajímavým příběhem, který je převeden do dost slušné filmové adaptace. Macdonald společně s kameramanem Alwinem H. Kuchlerem výslechy Salahiho zobrazuje ve formátu 4:3, přičemž zde onen tvůrčí záměr tkví nejspíše v tom, aby Salahi skutečně působil v uzavřeném prostoru. A i jinak je to celkově velmi slušně natočené drama, který především krásně pracuje s osvětlením. To tempo možná ale momenty skutečně drhne příliš. Film trvá přes 2 hodiny, většinu prostoru místo Salahiho dostává především samotné politikaření a právničina a většinu momentů se ani nedokáže prodat takovým způsobem, jakým by to bezpochyby šlo. A není to ani chyba herců, ani scénáře. Naopak se při sledování The Maurataniana celkem snadno probere pocit, že to celé šlo prožit ještě o poznání silněji. Je to sice film s inspirativním příběhem a především palčivým tématem, celou dobu se mě ale nezbavil pocit, že Macdonald za kamerou mohl ještě více přitlačit na pilu a dodat skutečné emocionální totálně silnou podívanou. Ve výsledku je to poté celé dojemné jenom proto, že je film podle skutečných událostí. A vlastně ani ne tak kvůli tomu, že by ten film tak emocionálně působil sám o sobě. Především ani v součtu nemá samotný Salahi tolik prostoru, kolik ho mít mohl a silný herecký výkon Jodie Foster nezakryje to, že ten film mohl být o poznání zajímavější, kdyby se více místo ní zaměřil na samotného Salahiho. Jenomže finále u soudu má právě ten správný emocionální náboj a pak dojde k závěru, kde jsou využité pravé záběry se skutečným Salahim. Hraje do toho povedená hudba Toma Hodge a vy si uvědomíte, že jste skutečně viděli dost dobré zpracování jednoho z nejsilnějších příběhů 21. století. A je to tak silné, že mu leckteré ty nedostatky vlastně snadno odpustíte. Ale úplně je přesto ignorovat nebudete. The Mauritanian je velmi inspirativní film o síle ducha, neházení všech Arabů do jednoho pytle a skutečně dost povedený soudní drama. Nestane se z toho nová klasika, to samotné rozhodnutí ohledně přepínání z klasického formátu na formát 4:3 je vlastně jediný pořádně kreativní nápad, jenomže ty silný herecký výkony, působivý převyprávění působivého příběhu a celkově velmi slušná řemeslná stránka svádí k pozitivnímu hodnocení. Minimálně vidět Foster a Cumberbatche v téhle herecké formě nikdy neuškodí......... (10.03.2021) (méně) (více)