Соколово
Sokolovo
Režie:
Otakar VávraKamera:
Andrej BarlaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ladislav Chudík, Vladimir Samojlov, Jurij Solomin, Bohuš Pastorek, Martin Štěpánek, Lev Ivanov, Jiří Pleskot, Hannjo Hasse, Vladimír Ráž, Josef Langmiler (více)Obsahy(2)
Válečný velkofilm se odehrává v letech 1942 - 1943 a líčí historii vzniku vojenské jednotky v Sovětském svazu a účast českých a slovenských vojáků v bojích na východní frontě. Titul byl koncipován jako součást historické trilogie, jejíž další části tvořily "Dny zrady" a "Osvobození Prahy". Nákladný film byl natáčen na autentických místech Ukrajiny a přechodný nedostatek sněhu byl nahrazován umělými prostředky. V květnu 1975 se konaly četné slavnostní premiéry. Po odchodu Martina Štěpánka do zahraničí se už Sokolovo neuvádělo. Nezdálo se vhodné, aby národního hrdinu hrál emigrant. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (123)
Sokolovo je len jedným z ďalších normalizačných filmov, ktorý si prisvojil osobu nadporučíka Otakara Jaroša. Paradoxom bolo v roku 1981 zastavenie premietania, vysielania tohto filmu nakoľko v tomto roku predstaviteľ nadporučíka Jaroša Martin Štěpánek emigroval do Rakúska. Film nám opisuje akt bitky u Sokolova, ktorá z pohľadu československých vojenských dejín má unikátne postavenie. Išlo o prvé bojové nasadenie 1. československého práporu v Sovietskom zväze. Na jednej strane stáli vojaci, ktorí nikdy nebojovali, nemali žiadne bojové skúsenosti a na druhej skúsení vojaci Wehrmachtu. Vojaci 1. čs. samostatného práporu začali presun na front 30.1.1943 (necelá tisícka mužov a žien) a boli prepravení z výcvikového tábora Buzuluk do železničnej stanice Valujka (cesta vlakom trvala 3 týždne), ďalej bola železnica úplne zničená. Odtiaľ prápor vyrazil na 12 dňový 350 km dlhý peší pochod do Charkova. Presuny prebiehali iba v noci, cez deň hrozili útoky Luftwaffe. Do oslobodeného Charkova sa prápor dostal 1. marca 1943. Tu si vojaci krátko oddýchli a už 2. marca 1943 nadránom vyrazili k ďalšiemu pochodu do priestoru Sokolova. Ich prvá bojová úloha znela udržať postavenie na línii novo vybudovanej obrany na rieke Mža a zabrániť jednotkám 6. tankovej divízie Wehrmachtu v jej prekročení. Dňa 8.3.1943 bol náš prápor rozdelený na 3 roty. Sever bránila 2. čata 3. roty s veliteľom Oldřichom Kvapilom a zbytok roty s rotmajstrom Voráčom bol južne v Mirgorode. Arjuchovku bránila 2. rota nadporučíka Jaroslava Lomu a na južnom breh rieky v Sokolove mala presunutú obranu 1. rota nadporučíka Otakara Jaroša. Prvý útok nepriateľa sa podarilo odvrátiť, ale na bojisku ostali nečinné 3 nepriateľské tanky. Nikto z Jarošových vojakov neprekukol ich lesť a tak si oni pokojne zamerali postavenia obrancov a pri následnom nemeckom útoku tieto tanky ožili a zničili presnými zásahmi protitankové dela a guľometné hniezda. Cesta do stredu dediny sa im otvorila a zničiť pozorovateľňu nadporučíka Jaroša vo veži kostola už nebol žiaden problém. Tu padol 8.3.1943 hrdinskou smrťou nadporučík Otakar Jaroš podobne ako aj stovka jeho vojakov pri obrane Sokolova. Nedokázali mu pomôcť ani jednotka rotmajstra Voráča, ani tanky 179. tankovej brigády pod ktorými sa pri prechode rieky prelomil ľad. No a to najlepšie na záver. Na východnom fronte bojovalo na konci vojny 75 tisíc československých vojakov v Svobodovej armáde a zo západu sa blížilo okolo 10 500 mužov. Prečo to spomínam? Koľko z nich zo západnej vetvy po novembri bolo povýšených a na kapitána Otakara Jaroša si od povýšenia in memoriam dňa 5.5.1943 nikto nespomenul. Hanba!! V roku 2009 vláda ČR navrhla, aby ho prezident v Deň vojnových veteránov 11. novembra povýšil do hodnosti generálmajora. Václav Klaus to bez vysvetlenia odmietol. ()
Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. ()
Až jsem si z toho musel jít zaběhat. Ukous jsem si šíleně velký sousto. Na jedný straně propaganda jako prase, na straně druhý precizně zfilmovanej válečňák z naších luhů a hájů. Co na plat, hlavně že u Sokolova projeli všecko co mohli a stejně se Čechoslováci a Rusové stali bratři na život a na smrt. Nechápu logiku komunisty, co se týče tohodle filmu. Tvrdí v něm totiž, že by se mělo bojovat za svou zem a být hrdý na to že jsem Čech. Jenže pak jsou vycákaný z toho, že Stalin jim pošle telegram a pějou ódy na Sovětský Svaz. Kam pak jde všecka ta hrdost? Komoušovi do prdele? Tuhle hrdost prosím nechci a mrzí mě, že kvalitní válečné filmy vznikaly v době, kdy se to nejmíň hodilo. Pravda je, že jinak by asi ani vzniknout nemohly a můžeme za ně být víceméně rádi. Nebýt té propagandy, která Vám do ksichtu vlepí takovou facku, že se od země jen tak neodtrhnete, je to především neskutečně kvalitní válečňák, na kterej se dobře kouká. Možná ne první hodinu, ale ta druhá uteče prakticky sama. ono se není čemu divit. Režisér by špatný nebyl a komunista pro slávu vlasti do toho tenkrát narval neskutečný prachy. Jenom aby se před Rusákem vyšvich. Jediný se tomuhle filmu ale upřít nedá. Je zpracováním daleko kvalitnější, než samotné ruské filmy plné propagandy z té doby. I když ti tu propagandu kupodivu zase tolik neměly. Zřejmě jsme se nějak zalíbit holt museli a líp to snad jít ani nemohlo. Rozhodoval jsem se dokonce mezi třema až čtyřma hvězdama. Ale ta propaganda to srazila. To svinstvo totiž přehlídnout nešlo. I tak si ale tenhle film 50 procent nezaslouží. Ta druhá půlka plná skutečný války to neskutečně zvedla a nebejt úplně poslední scény, čtyři tomu s klidem frknu. Ta poslední scéna totiž byl komunistickej vrchol a bylo těžký se jen tak udržet a nezačít nadávat. ()
Film Sokolovo je rozdeleny na dve casti, ktore opisuju boj ceskoslovenskej armady smerom do svojej vlasti z maticky Rusi:) Prva cast je len taka rozbiehajuca, kde sa toho moc nedeje cinmi, ale skor dialogmi, ktore srsia aj vychvalovanim ohladom komunistickej ideologie. Najlepsia scena prisla, ked sa dej filmu sustredil na atentat Heydricha. Aj samotne vyhladenie dediny Lidice bolo zaujimave, ale potom sa uz toho ani moc nekonalo. Stale len vojaci pod velenim plukovnika Svobodu chceli ist na frontu a s komunistickeho Ruska boli az priamo dosraty a nevedeli sa ich nabazit, aki su skveli. V jednej scene oslovil jeden vyslanec z Londyna Svobodu podplukovnikom, aj ked na jeho vylozkach bolo jasne vidiet, ze je plukovnik. V tejto casti mi chybala ta spravna davka akcie, ktora by tuto cast riadne napumpovala adrenalinom, co sa az udialo v druhej casti, ktora mi bola omnoho sympatickejsia, co sa tyka vlastne skoro vsetkeho. Zaciatok druhej casti ma troska pobavil, ked sovietsky dostojnik vysvetloval, ze musia udrzat svoju poziciu na jednom useku. Svoboda v tom nevidel problem a bez najmensej obavy mu odvetil, ze to zvladnu, aj ked nevedel aka bude proti nim presila. Konecne sa dostal rad na vojnove besnenie v plnom prude, ale este bez nasich odhodlanych ceskoslovenskych vojakov.Dokonca aj ukazali nemecke tanky, ktore sa chceli prebit za pozicie sovietskych vojakov. Aj nalety nemeckych stihacov boli pozeratelne, ako cela tato mala sekvencia bojov, ktora by si aj zasluzila dlhsiu stopaz. A kdeze su nasi vojaci? Ty sa nedaleko od toho vojnoveho pekla trapia kopanim zakopov do tej zamrznutej zeme. Znova prichadza na scenu Taranovka, kde tvrdo bojuju sovietski a nemecki vojaci a nie ako ceskoslovenski, ktory este nic neukazali co je v ich silach:) Scena bola veeelmi kratucka, co ma aj troska nasralo:( Nasi vojaci stale kopu zakopy a uz aj nieco vykopali, ale za pomoci dedincanov. Ale co to, vidim uz prve mozole na rukach a mam pocit, ze im asi ani robota nevonia. Medzitym sa odohral mensi incident na ceskej zemi a za okamih znova spat k nasim vojakom a to presne do dedinky Sokolovo o com je aj cely film. Ohh nie, aj tu kopu zakopy nasi vojaci, mozno rovno hroby pre seba, kde urcite zomru pred utokom Nemcov. Aj tu vyuzili silu dedincanov, aby nemuseli tolko driet v kopani zakopov:))) A prisla ta spravna chvila, ked nasi vojaci dostali sancu ukazat co je v nich. Na otvorenom priestranstve mnohopocetna prevaha nasich vojakov si to rovno rozdala dokonca s siestymi nemeckymi vojakmi. Dokonca jeden z nasich im isiel rovno v ustreti a oni ho ani za boha nemohli trafit. Ale on v leziacej a krkolomnej polohe ich zabil az troch. Ale co to nevidim?? Zakopy v dedinke uz len kopu sedliaci, to je teda pekne podle od vojakov. Normalne sa na to vysrali a tazku drinu prenechali na ich pleciach:) Ale to uz prichadza do tuheho. Prve vybuchy bomb nahnali vojakom strach a prichadzajuce nemecke tanky sa pokusali zastavit sovietske dela. To vsetko bolo skraslene krasnou zimnou sceneriou, ktora tomu dodala ten spravny feeling. Boj nebol vobec kratky, co ma nesmierne potesilo. Krasne detailne zabery na nemecke tanky a obrnene transportery, s ktorych si to najviac uzivali plamenometcici ma milo prekvapili, ako aj samotna pechota, ktora sa tiez nedala zahanbit. Obcas som postrehol smiesne umieranie nemeckych vojakov, ktory vyzerali pri padu na zem, ze chceju tancovat:) Ceskoslovenski vojaci sa drzali, ale Nemci mali vo vsetkom prevahu, co sa tyka tankov roznych typov, ktore boli pouzite vo filme. To som vobec necakal, ze tam bude vselijaky vojensky arzenal na nicenie ludskych zivotov. Tato druha cast jednoznacne je mojim vitazom, co nemozem povedat o prvej casti, ktora mi mic nedala. Na konci filmu povedali, ze nasi vojaci vyhrali, ale ja som videl ako ich Nemci uspesne vytlacili zo samotnej dediny von a kdeze su tie silacke reci, akymi disponovali ceskoslovenski vojaci, ze ani za boha nepustia nacistov do tej dediny? () (méně) (více)
Stejná nuda jako předchozí Dny zrady, která je o ždibíček lepším filmem jen proto, že je tu daleko méně (důležitých, jednajících, mluvících) postav. Zdejší hodnocení je dle mého názoru zcela zasloužené, pokud mohu posoudit podle první části filmu - krátce poté, co se prapor vydal na frontu, DVD odmítlo poslušnost a ani po několika dalších pokusech už se nerozjelo. Nemůžu říct, že bych kvůli tomu brečel. ()
Galerie (4)
Photo © Filmové studio Barrandov, Mosfilm / Karel Ješátko
Zajímavosti (23)
- Československý štátny film sľuboval veleniu ČSĽA, že účasť bude pre vojakov "kultúrno-politickou brigádou". (marlon)
- Štáb sa absenciu snehu pokúsil riešiť guličkami penového polystyrénu. Tie však rozfúkal behom pár minút vietor. Ďalším riešením sa mali stať naftalínové guľôčky, ale hercom tak dráždili oči, že ich mali celé červené. Vo filme sa nakoniec sneh vytvoril natretím krajiny bielou ženijnou farbou. (Raccoon.city)
- Otakara Jaroše film glorifikuje jako komunistickou ikonu, ačkoli on ve skutečnosti komunisty nesnášel – z hrobu se však bránit nemohl. Jako dílo osudové spravedlnosti tedy vyznívá, že když jeho představitel Martin Štěpánek v roce 1981 emigroval, film byl kvůli tomu předčasně stažen z distribuce. (Zdroj: Letní filmová škola)
Související novinky
KRRRnov již podesáté zve na „sedmdesátky“
Již podesáté přivítá krnovské kino Mír 70 fanoušky festivalu 70mm filmů. O víkendu 17. – 19. dubna 2015 se historickými projektory prožene na dva miliony filmových políček, která v době svého uvedení… (více)
Reklama