Plavecký mariáš

Milá komedie s vynikající plejádou našich herců od předválečných po právě začínající - to je největší plus filmu. Naopak je tu mírně nadneseno budovatelské úsilí 50. let, které někdy zabíhá do schématičnosti. Parta dědků se dá dohromady a po třiceti letech zachraňuje národní bohatství před zkázou, když dokáží doplavit přes všechny těžkosti kmeny k daleké pile a sklidí za to bouřlivé ovace (asi nejslabší scéna filmu je ta závěrečná, ale to s tenkrát nosilo). Pro mne je ten film klasikou české komedie 50. let, promítal se nesčetněkrát a předchozími generacemi byl velmi oblíben, takž čtyři hvězdičky. Marvan hraje svým typickým způsobem, stěží jsem poznávat v roli nahluchlého voraře Jiřího Plachého v jednom z jeho posledních filmů před sebevraždou. A usmát jsem se musel Theodoru Pištěkovi v roli stranického předsedy, když ho máme v paměti jako bodrého měšťanostu nebo sedláka... (18.11.2015)

Herecké hvězdy poloviny století zachraňují angažovaný budovatelský film plný dobových schematismů a propagandistického svinstva, takovou vorařskou agitku. Z toho období šťastného kolektivního budování socialismu patří ale Plavecký mariáš k tomu lepšímu, co bylo natočeno. Hodně totiž dělá z dnešního pohledu téměř ,,dokumentární" zaznamenání (kupříkladu výroba houžve) dnes již neexistujícího vorařského řemesla a nostalgie z jeho mizení zachycená přímo ve filmu, generace starých vorařů (kterých už je jako do mariáše) ještě naposled ukáže, že byli mistři svého fochu, který oni a jejich předkové praktikovali na Vltavě a jiných českých řekách více než 800 let (historicky poslední plavení voru se v ČSR uskutečnilo v roce 1960). (29.04.2007)

Václav Wassermann byl člověk, který psal kdysi výborné komedie (Hej rup!, Katakomby), zaměřené levicově, takže jeho poválečný přechod k agitaci byl asi věcí upřímného přesvědčení. Zvláštní je, že i když přehodil výhybku ze salonních komedií k budování, veřejně se zasazoval za obsazování "buržoazních" hvězd starého Barrandova. Plavecký mariáš vznikal původně se záměrem napsat novou, "pokrokovou" veselohru pro Vlastu Buriana. Měl hrát hluchého voraře Šindeláře, který pak hodně zpopularizoval Jiřího Plachého. Burian totiž nedal ani na přemlouvání Jaroslava Marvana a odmítl. Postava Šindeláře, na jeho projevu závislá, musela být seškrtána na minimum a Plavecký mariáš je proto nakonec jen další story á la Štika v rybníce, kde se všichni můžou přetrhnout, aby "splnili plán", "přiložili ruku k dílu" a kdesi cosi. Šlo to dokonce tak daleko, že i Marvanův malý vnouček je uvědomělým předsedou žákovského výboru ("Dědo, jak se dělí demonstrace?") :o) Neškodná blbinka, opravdu spíš k smíchu. 20% (07.03.2007)

Oficiální text distributora k filmu Plavecký mariáš je romantické mámení a láká na něco zcela jiného a vznešenějšího. Plavecký mariáš je především budovatelská obludnost, chytře manipuluje se skutečností a sálá z ní možnost krutého nebezpečí pro všechny s jiným názorem. Definice zpátečnictví a sabotérství se stává novým společenským označením nekomunistického smýšlení. Jediné, co může a dokáže zaujmout, je kamera, řeka a herectví, byť angažovanost téměř všech protagonistů nahání husí kůži. Hlavní postavou budovatelské agitky je plavec v důchodu Josef Váňa (příjemný Jaroslav Marvan) v idealistickém poslání vzoru budovatelského hrdiny. Celkovou společenskou neschopnost nahrazuje nudící se penzista svou vitalitou a v hrdé domýšlivosti a vychytralosti jde příkladem celému okolí. Trochu vtipu přináší postava nahluchlého Šindeláře (dobrý Jiří Plachý st.), dalšího plavce na penzi. Jeho ušní handicap mu dává zcela jasnou výhodu pro manévrování a přizpůsobení. Třetím do party plaveckého mariáše je Domáček (příjemný Eman Fiala), občasný lovec zmijí s obezřetnějším počátkem s ohledem na svůj věk. Hlavní ženskou postavou je Váňova vnučka Božka (zajímavá Květa Fialová) s romantickým probouzením do života. Druhým pólem romance je hajný Václav Maršík (Robert Vrchota). Jeho verbování je v příkrém rozporu s jeho skutečnou prací, která se povětšinou omezuje jen na povzbuzování a přihlížení. Hlavním padouchem je automechanik Franta Srba (Jaroslav Mareš), vzor nechtěného člověka při budování spravedlivé socialistické společnosti. Z dalších rolí: pomáhající Váňův syn a kameník Josef Váňa ml. (sympatický Ladislav Herbert Struna), jeho manželka (Marie Brožová), jejich školou povinný synek se socialisticky zodpovědnou angažovaností při vedení nejmladších Pepík (Stanislav Šašek), hystericky tupý předseda svazáků Jarda Trnka (Vilém Besser), dohlížející polesný Šebek (Gustav Nezval), nedůvěřivý komunistický předák vesnice Mančiňák (Theodor Pištěk), či na dřevo čekající vedoucí pily (Jiří Sovák). Nelze říci mnoho pozitivního o filmu Plavecký mariáš. Zavádějící, nebezpečné. Raději nepřemýšlet a pokusit se zapomenout na husí kůži minulosti, jež se zrcadlí v lidských charakterech až do naší "rozkvetlé" a "svobodné" přítomnosti. (07.08.2017)

Budovatelská témata, kolektivismus apod. mi rozhodně nevadí, naopak, ale i budovatelský film musí mít nějaký ten "šmrnc", aby se divák při tom budování také pobavil. Plavecký mariáš, bohužel, žádný"šmrnc" nemá. Tvůrci vsadili na hezké exteriéry a kvalitní herce a vyznění samotného příběhu je asi už příliš nezajímalo. Natočeno fádně, otravně, bez dynamiky, v podstatě pouze jen s jednou/jedinou dějovou linií. Postavy lezou neustále sem a tam a dohadují se, kdo a jak splaví dřevo po řece na pilu, než docela shnije. Socialistický realismus se zde scvrkl jen na snůšku šedivých budovatelských klišé. (07.02.2024)