Společnost mrtvých básníků

1.* (chvíle, kdy se sympatický profesor Keating po vstupu do disciplinované třídy neztotožnil s grafickým výpočtem kvality básně) 2.* (závěrečná pocta Kapitánovi) 3.* (výborný výkon Robina Williamse). Nic dalšího mne nezaujalo, neboť děj je křišťálově předvídatelný a jako poezijní barbar jsem se některými pasážemi musel zarputile pronudit. (26.05.2010)

Carpe diem! Některé filmy je dobré si jednou za pár let připomenou... a znovu podle nich začít žít. Víc než jenom Přelet nad kukaččím hnízdem pro teenagery. Plnohodnotný autorský počin Petera Weira, který zde opět (jako v Pikniku na Hanging Rock) proniká do světa uzavřené, přísnými pravidly sešněrované společnosti, a zkoumá, k čemu dojde po překročení neviditelných hranic racionálna. Scény nočních výprav do tajuplné přírody, během nichž se recitace vznešených veršů spontánně prolíná se sestupem k divošským pudům uvnitř člověka, jsou stejně magické jako v Pikniku. Jenom civilizační nadstavba kolem nich je tentokrát důmyslněji vystavěná a promyšleněji nasnímána (symetrické kompozice scén ve velké hale, přechod od teplých k chladným barvám, točení se ve víru básnické inspirace, význam každé výměny pohledu mezi učitelem a žákem). Robin Williams hraje učitele, kterého většina z nás nikdy neměla a mít nebude, ale pro radu si za ním díky Weirovu nestárnoucímu filmu můžeme zajít kdykoli. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Dale, Aidan, Cimr, cure (04.04.2009)

Mám rád tvorbu Petera Weira - což nic nemění na tom, že Společnost mrtvých básníků prostě nedokážu/neumím ocenit. Neobyčejně vypjaté herectví hochů mi - zejména v samotném závěru - způsobovalo křeče od smíchu a je mi fuk, nakolik je takové tvrzení hloupé a povrchní. Netoužím se bavit u vážně míněných scén (pokud je netočí Asylum a spol.) a netoužím se ošívat u příběhových linek, kterak hoši bojují za divadlo a po nocích si čtou básničky v jeskyni. Navzdory krásné myšlence milerád vytknu i předvídatelnost, naivitu a prapodivné útoky na emoce. Totálně mimo mě, tahle Společnost. (17.12.2014)

Já v nich všech viděla Holdeny Caulfieldy. Ne stejné jako on, naprosto odlišné, ale všichni to Holdenové byli. Netušili, co by mohli. Cítili, že tu něco je, dráždilo je to. A nějak se proti tomu postavit museli. Společnost mrtvých básníků je velmi zajímavý snímek, u kterého se pobavíte, proniknete do duše mladíků a popláčete si. Všichni hráli výborně, všichni mě dokázali předvědčit, že oni jsou svá postava. Nedokážu si představit, jak bych žila, co bych dělala, kdybych byla na jejich místě. Výjimečný film. (05.01.2010)

Velice citlivý a hluboce lidský film, který, nejen že zobrazuje bez příkras zatuchlý puritánský školní systém Ameriky 50. let, ale zároveň nakopává prdel konvencím, konzervatismu a starosvětskému učitelskému a rodičovskému despotismu. Vrcholí lidskou slabostí a ústí v nádherný dojemný závěr, malému (ovšem nikoli bezvýznamnému) chlapeckému hrdinství. Peter Weir natočil na první pohled obyčejný film. Ovšem pod jeho slupkou se schovává něco mnohem většího. 95%. (05.02.2008)