Zelená karta

Ona bola najskôr len akási newyorská záhradkárka, zatiaľ čo trebárs on bol skôr len akýmsi francúzskym skladateľom, pričom jeden z nich bude čochvíľa azda potrebovať i tzv. ZELENÚ KARTU → pečiatku od § imigračného úradu § v zmysle potvrdenia alebo zamietnutia karty o trvalom pobyte v U.S.A.; nakoľko sa zosobášili iba "pre oko," aby následne každý z nich z toho vskutku ťažil podľa svojich naprosto najideálnejších predstáv: Bronte túžila po veľkom skleníku, nachádzajúcom sa v ozaj priestrannom byte, k čomu potrebovala súhlas od prenajímateľov, ktorí hľadali naprosto seriózneho nájomcu, keď by priam najideálnejšie asi bolo, aby si napokon stihol na seba navliecť i chomút, a čo sa pre zmenu zase týkalo Georgesa, tak práve ten si potreboval obnoviť povolenie na pobyt, kde by sa tým pádom mohol aspoň i naplno realizovať v „krajine neobmedzených možností,” pritom spočiatku to tak príliš extra ani nevyzeralo; teda o to to budú mať oveľa ť a ž š i e, pretože ich "manželský sľub" bol doposiaľ len predstieraným, no i napriek tomu im očividne prinášal určité výhody, kedy určite netreba podceňovať ani tieto "kancelárske krysy," ktoré si čochvíľa prídu túto situáciu konečne preveriť, čo bola v podstate i ústredná línia udalostí a vzťahov, a to konkrétne v tomto, čisto autorskom projekte od austrálskeho autora - Petra Weira so sympatickým obsadením v podobe Depardieua & MacDowellovej, medzi ktorými to tak láskyplne neiskrilo, ako som si totiž sprvoti predstavoval, a to ani nehovoriac o prichádzajúcich a odchádzajúcich postavách, ktoré pôsobili celkom od veci. → páčilo sa mi finále, keď by som si vedel predstaviť, že by sa začalo až presne vtedy s pomalou retrospektívou rovno na začiatok, ako to podobne už učinilo i kultové spracovanie v podaní Mementa...? • Scenáristická výplň zväčša pôsobila akosi dosť chabo s hluchými miestami a s miestami aj s celkovým tlačením na pílu, čo rozhodne vzbudzovalo zreteľné rozpaky v rámci celku, a to úvodná sekvencia s bubnujúcim afroamerickým chlapcom, sa ešte snažila diváka navnadiť na dynamickú atmosféru, čo nie vždy i plne fungovalo. ← viacej si [u]držať odstup od vedľajších, plochých postáv + ústredné si viac pripustiť k telu = podstatne hmatateľnejší výsledok! • Áno, vôbec nemôžem poprieť ani to, že by som predsa nebol mierne sklamaným. • Jednoznačne najslabší titul od daného tvorcu, aký som doteraz zhliadol. (27.06.2024)

Až někdy budu mít opravdu hodně volného času, zahraji si hru "najdi deset rozdílů". Dám si přetěžký úkol a ty rozdíly budu hledat v amerických romantických komediích. Zelená karta radostně zachovává kliošoidní téma: nejdříve se nechtějí, potom se poznají a pak se chtějí. Ach jo, kdyby tvůrci aspoň přeházeli pořadí. I změna na úkor srozumitelnosti by byla žádoucí. Ale nic. Jako vždy sympatická hlavní dvojka, občas mírně humorná situace a závěr naštěstí není až takový hepáč. (09.12.2012)

Ikonická romantická komedie Petera Weira s úchvatnou Andie MacDowell a geniálním Gérardem Depardieu. Je to neskonale vtipné, chvílemi satansky hrubé (především ve chvílích střetu francouzského hrubiánu se "zelenou" Newyorčankou), člověk se baví od začátku do konce a na závěr pláče, aniž by se však musel za své slzy stydět. Udělat dobrou romantickou komedii je umění. Weir dokázal, že toto umění ovládá, leč mu v tom zásadně pomáhá ústřední dvojka, pohříchu neoceněna Oscary. Zelená karta je filmem z radosti pro radost. Moc rád si ji zas někdy vychutnám. (31.08.2017)

Film mě neoslovil. Herecké výkony velmi lákavých protagonistů jako je Gérard Depardieu a tehdy ještě neodkvetlá a žhavá kost Andie MacDowell ke mně dostatečně nepronikly. Na vině je jednoznačně režie Petera Weira. Jak já toho chlapa nemusím. S tímto režisérem dlouhé roky bojuji a ptám se pro koho je vlastně příběh francouzského emigranta a newyorské vegetariánky vlastně určen??? Milovník komedií se nezasměje, tedy zasměje se, ale nechci uchichtnutí, ale chci ohlušující smích a ptám se je tam scéna, kdy se budu válet smíchy po zemi se slzami v očích?! Není! Ten film se šine jak housenka a zábavný je asi jako Vladimír Hron. Ale ano, dialogy mají jistý půvab, ovšem jako celek je to nuda převeliká. A mezi Depardieu a MacDowell není pořádná chemie. Mně tahle dvojice k sobě nepasovala. Panovala mezi nimi určitá disfunkčnost. a nevím čím to přesně bylo způsobeno. Něco jako kdyby jste k Megan Fox obsadili Jirku Krytináře. Je mně líto, ale já ji v jejich hezkém a líbezném vztahu neobjevil nic. Ovšem zjistil jsem, jak perfektní je to film pro zhmotnění abstraktního pojmu jménem nuda. Každá scéna chtěla být až moc realisticky romantická, což je prvek a záměr neotřelý, ale Depardieu zkrátka není ten typ, sice to ustál, ale není to typ pro takový zamilovaný film. Podle mě je herecky jinde. Andie MacDowell sem zapadá o mnoho lépe, ale mám pocit, že film by sama neutáhla. A Peter Weir? To je nejnudnější režisér, kterého znám. Opravdu jsem "wejral", jak dlouho mu trvá instruovat scénu, která by se klidně dala zkrátit o polovinu a nic zásadního by se nestalo. Nedaří se mu ani v nejmenším zahustit děj a i když se dá hovořit, že příběh má svůj originální rukopis, tak přes značné množství roztahaných scén, jsem ho nedokázal naplno ocenit. Film mně mnohdy připadal o mnoho delší než ve skutečnosti je. Mnoho diváků se však nechá zlákat na značku Weir-Depardieu-MacDowell a pokud mají rádi dialogové komedie v nichž to má údajně mezi hlavní dvojicí jiskřit, tak pak objevili romantickou komedii u které se budou dobře bavit. Bohužel, já takové divácké štěstí neměl. Pro mě utrpení. Po filmu jsem byl opravdu hodně zelený a to i bez karty. Asi vzteky, jak to je přechválené. Mé hodnocení: 20% (02.07.2014)

Nejsem vůbec, ale fakt vůbec fanda romantických komedií. Protože jsou to většinou prvoplánový nesmysly, kde hrajou mizerný herci a celý je to od začátku úplně jasný. Ono je to vlastně docela schématický i tady, jenom to prostě celý funguje. Andie McDowell vypadá tak, že by se do ní musel zamilovat úplně každej (včetně mne, po asi 30 sekundách filmu). A stejně tak by každýho soudnýho člověka musela štvát ta její káva bez kofeinu a zrní k snídani a nesmysly s lesem v ghettu. No a oproti ní je živelnej, obtloustlej a zábavnej Depardieau. Je to strašně dobře napsané a zrežírované (Peter Weir), když se ti dva baví, nešustí to papírem. A když z jejího bytu vyhazoval pana mrkvičku, fandil jsem mu totálně. Prostě jestli má smysl koukat na nějakou vztahovou komedii, tak na tuhle. /// UPDATE 2021: Všiml jsem si pár věcí, které mi dlouho unikaly. Třeba že Andie McD je prakticky celý film (s výjimkou scény na střeše v županu) oblečená jako hastroš. Nevím, jestli je to nevkus 90. let nebo záměr tvůrců, ale čistě pocitově působí tlustý Depardieu v nepadnoucím saku o dost elegantněji než ona. Druhá věc je trochu alogismus s panem Mrkvičkou. Podle fotek s ním Bronte chodí už dlouho... a přitom s ním nechce spát? Ani ho nepozve doma po večeři dál? To je divné. (24.02.2019)