Piknik na Hanging Rock

Dievčatá zo školského ústavu na výlete k skalám pripomínajú skôr lesné víly, ľahkonoho sa odrážajúce od lesnej pôdy. Povievajúca beloba panenských šiat medzi stromami a rastlinami sa náhle ponorí medzi ostré špicaté skaly, nie nepodobné mega falickým útvarom, alebo akýmsi tajomne zakliatym skalným vládcom lesa. Príbeh o záhadnom zmiznutí skupinky dievčat je v druhom, cez symboly vyjadrenom, zmysle zároveň príbehom o dozrievaní a strate nevinnosti v mori naturálnej dravej živočíšnosti. Vzletné očakávania a dievčenské veštenia, či pripodobenia jednej z hrdiniek Botticelliho Venuši, sa strácajú aby sa už nikdy, nikdy neobjavili na svetle Božom v pôvodnej podobe. Film postavený na tajomnej atmosfére, pocitovom vnímaní a nádherných obrazoch patrí, spolu s Poslednou vlnou, k umelecky najhodnotnejším dielam Petra Weira. (01.08.2006)

„Everything begins and ends at the exactly right time and place..“ Záhadné zmizení děvčat jako podobenství soumraku viktoriánské éry, ztráty nevinnosti a střetnutí osadníků s mystikou jejich nové země. A nebo je znásilnil, podříznul a zakopal (ne nutně v tomhle pořadí) praděd Micka Taylora z Wolf Creeku? Není to zas až tak podstatné, tady jde především o způsob podání. Vizuál v hávu zasněnosti a impresionismu, samotný Hanging Rock připomínající lidské tváře ztracené v čase a hudební doprovod, který vtahuje do svých pavučin tajuplným ústředním motivem, Panovou flétnou, zlověstným hučením i úryvky z klasiků. Pokud bych měl tohle stěžejní dílo australské kinematografie nějak stručně charakterizovat, napadají mě jen dvě slova. Odcházení vznešenosti.. (04.05.2020)

Tak jsem hledal "dokonalý" horor. No, tohle úplně horor není, ale našel jsem něco, co mě fakt dostalo. Za poslední dobu to byly dva filmy - Emelie a Piknik na Hanging Rock. Tenhle film, ač má banální námět, je naprosto geniální. Dívčí internát jede na výlet k hoře, ale výlet nedopadne zrovna nejlépe. Je tu spousty věcí skvěle podáno, spousty vět, co dívky vyřknou a zní i maličko divně dostanou postupem času hlubší význam, ze kterého až mrazí. Chtěl bych vyzdvihnout i pár skvělých momentů, třeba papírkovou cestu, asi nejdokonalejší ztvárnění snu, co jsem kdy ve filmu viděl (jelikož sen tu skutečně vypadá jako sen) nebo taky "záchranou vodu" (ta scéna, ve které dívky překračují ten potůček a ta tlustá si v ní nechtěně namočí nohy - no, a jak to s ní dopadlo) a obecně tu chvíli, kdy jsou dívky úplně mimo. I když se tu nic moc nestane, celý film vás drží skvělá atmosféra a u mě se taky dostavil strach z neznáma. Nemáme vysvětlení, jelikož není. Nevíme, co se stalo, jak dopadly. Ačkoli si člověk myslí, že teď přijde ta část, ve které to začne nudit, přijde naprostý šok a posílení už tak skvěle vykreslené atmosféry. Mé milované podivnosti jsou zde taky a třeba nad rudým mrakem přemýšlím doteď. Opravdu, nečekal jsem, že se mi dostane tak skvělého filmového zážitku. Tohle po dopsání komentáře míří rovnou do mých oblíbených filmů, protože něco takového se opravdu jen tak nevidí... Btw, je to strašně intenzivní zážitek i po několika zhlédnutích, který žánr mysteriózního filmu opravdu povyšuje do nepředstavitelných výšin. Nadfilm, nepopsatelná záležitost, která se prostě musí vidět. 6* (14.01.2018)

Ještě mám v živé paměti, když jsem to zkoukl před lety v televizi, název filmu se už dávno vytratil, ale ten stísněný pocit z podivné atmosféry zůstal. I teď, po letech, je ta atmosféra zvláštní, silně podepřená skvělou hudbou, holčičí éteričností, ale myslel jsem si tedy, že to je trošku syrovější. (26.02.2015)

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)