Svědek

Filmy Petera Weira nepatří k těm, ve kterých bych hledal cokoliv hlubšího, avšak přinášejí mi nejednou kvalitní žánrovou podívanou spojenou s poutavým exkursem do prostředí neobvyklé cizokrajní komunity. Potěšilo mě, že si Weir ve svém prvním americkém filmu tuto svoji osobitost z předchozího „austrálského“ období plně zachoval a natočil tentokrát napínavý příběh zasazený do prostředí severoamerické komunity Amišů, jejichž životní styl v dřevěných stavbách bez elektřiny i dalších moderních výdobytků fascinuje, stejně jako vzbuzuje řadu otázek. Svědek, který nám tuto komunitu výrazně představuje, zpočátku kráčí ve stopách tradičního krimi thrilleru, ale ve svém jádru se zaměřuje především na střet dvou odlišných světů a jejich hodnot, což samotný příběh, který se v lince s drsným americkým policajtem a neodvratně blížící se pomsty nevyhne i některým tradičním klišé, výrazně povyšuje na mnohem zajímavější úroveň, než se na první pohled zdá. Peter Weir opět prokazuje svůj režijní um ve vytváření napínavé atmosféry, včetně skloubení s krásnými poetickými záběry, a navzdory nadprůměrně dlouhé stopáži mě film vůbec nenudil. Úvodní incident z veřejných záchodků z pohledu kluka přes škvíru ve dveřích působí až málem hororově, dlouhá závěrečná akce je rovněž strhující, ale za sebe jsem tu byl úplně nejvíc fascinován během scény hromadného stavění dřevěné stodoly ze strany nadšeně usilovných Amišů. To odlehlé prostředí zaostalého venkova s jeho pokornými obyvately dýchalo jedinečným kouzlem a příběh míchající krimi thriller, romantiku a rodinné drama překvapivě dohromady ladil skvěle. [90%] (03.01.2022)

Místy hodně naivní scénář plně suplují herecké výkony hlavní trojice, hlavně pak neskutečné sexuální jiskření mezi mladičkým Fordem a Kelly McGillis, které role malinko zaprášené Amišky sedla jako prdel na hrnec. Mohl bych ten filmek strhat, ale když ony ty světlá místa jsou tak intenzivní, že mi to prostě na pouze průměr jít nedá. 70% (02.07.2014)

Glover se vyskytuje pouze sporadicky, Ford je naštěstí sympaťák a Sommer se léty praxe vypracoval k mistrovství v oboru slizký záporák. Jinak je to takové tradiční koncentrované klišé o nejsprávnějším ze správných poldů, který za cenu zmaru svého života musí ochránit svědka. Rubeš je jako amiš k sežrání. (18.10.2020)

Dokud jsem si neřekl, že bych se mohl na ČT 2 podívat na tento film, neměl jsem o existenci komunity Amišů ponětí (nebo jsem si to minimálně nepamatoval z hodin humanitek o antropologii.:D) rychlokurz o jejich životě na wikipedi mě zaujal a přišlo mi, že by film mohl být zajímavý. Je sice pozoruhodný ten přechod od kriminálky s charismatickým sebejistým vyšetřovatelem po skoro až duchovní film, kde projde vyšetřovatel velkou proměnou, ale bohužel mě to nějak  vůbec nedokázalo vtáhnout do sebe. Trochu  mě bavil ještě ten kriminální začátek, i když nepřekypuje nějakou originalitou, ale od přechodu do přírody už jsem v podstatě jen znuděně čekal na konec a našlo by se jenom pár scén, co mě doopravdy chytlo za srdce - jako třeba tancování u rádia nebo útoky na Amiše od lidí venku při cestě s kočárem. I když uznávám tyto momenty, roztomilost chlapečka,  herecký výkon Forda, jisté kvality, stejně jako klasickou filmařinu osmdesátek (i když mi to přišlo i trochu táhle zrežírované) a film mě ničím neurazil, měl jsem pochybnosti o obligátních třech hvězdách, protože v podstatě všechny filmy, kterým jsem v poslední době dal tři hvězdy, mě bavily o dost víc. . Tak abych byl spravedlivý - navzdory závěrečné dvacetiminutovce vyúčtování, kdy už se to rozjelo - budu za vola a půjdu proti davu.:D (06.08.2023)

Romantická linka na pozadí střetu dvou „civilizací“ a klasická krimi o zkorumpovaných fízlech, to vše v poměru 2 ku 1. Plusy jsou Weirova sebejistá režie a nevtíravý a přitom podmanivý Jarreho hudební podkres. Mínusy, že ten poměr mohl být opačný, občasná křečovitost Hana Sola na planetě Amišů a K.McGillis valící bulvy jak při přetížení 3G v Maverickově kokpitu. Jinak bezesporu pozoruhodný film se specifickou atmosférou, působivostí a nečekaně klidným vyvrcholením.. P.S.: Je neobvyklé, když je ve filmu nějaká uzavřená komunita podána tak sympaticky, že byste si s nimi klidně dali chlazenou limonádu, podojili jim krávy a společnými silami postavili stodolu rychlejc než skřítci v Ať žijí duchové. Zkrátka žádné anální zneuctění při náboženském rituálu a rozpíchání rezavými vidlemi (a to ještě ne nutně v tomhle pořadí).. (02.02.2015)