Rok nebezpečného života

Hrozně moc jsem tenhle film chtěl vidět, jednak kvůli mladýmu Melovi, jednak kvůli Peterovi Weirovi, jednak kvůli mladé Sigourney a jednak kvůli tématu, které nabízel. Bohužel zejména poslední část bylo naprosté zklamaní. Příběh se totiž koupe v moři naprostý nicoty a když už se objeví silná scéna nebo silný dialog, stejně je za chvíli utopen v nicotě. Snažil jsem se sám sebe obelhat, že ten příběh vlastně graduje a já budu svědkem zdrucujícho finále, ale to čeho jsme byl svědkem na samém konci mě jen bohužel potvrdilo, že film v sobě neměl takovou sílu, aby mě seřezal na cucky. Pokud jde o Mela tak ten mě nezklamal a především díky jeho hereckému umu sem si alespoň nepřidal jak konzument totální limonády. (15.09.2012)

Zrejme najslabší Weirov počin ktorý stroskotáva na slabom príbehu. Nekonečné zdĺhavé zábery v ktorých sa nič nedeje v kombinácii s rôznymi tancami a inou zábavou ma dokonale nudili takmer celú prvú polovicu filmu, v ktorej sa okrem jednej zaujímavej demonštrácie neudialo prakticky nič. Za pozornosť tak stojí akurát záverečná 30 minútovka v ktorej sa dej konečne začal hýbať dopredu. Mel Gibson a Sigourney Weaver podali štandardné výkony avšak vďaka minimálnej psychológii postáv divák nemá možnosť s nimi sympatizovať. Tú ich romancu som im skrátka neveril pretože chýbali momenty v ktorých by sme pozorovali ich rodiacu sa lásku. Tu sa skrátka zoznámia, prejde zopár nenadväzujúcich scénok a dialógov úplne odveci a zrazu sa ľúbia. Dobrá hudba a zopár zaujímavých skratkovitých scén zachraňujú čo sa dá. Nebyť toho dramatického zlepšenia pred koncom bolo by to len za 2*. 55% (19.03.2009)

Psychologicky hutný a atmosfericky podařený snímek z Indonesie z doby mezi Sukarnem a Suhartem. Weirův podmanivý styl dodává filmu zvláštní mysteriozní nádech, z čehož těží i herci, kteří podávají výborné výkony. Hodně zvláštní je pak role Lindy Hunt - její Billy Kwan působí velmi hodnověrně a kouzelně a Linda byla po zásluze zatím jako jediná žena oceněna Oscarem za ztvárnění mužské postavy. Vytkl bych snad jen přílišnou idealizaci indoneského komunistického hnutí a nedůslednosti v reáliích - snímek byl točen na Filipínách, a proto se tu až příliš často namísto javánštiny ozývá filipínština. (01.09.2006)

"Tak teď jsi to viděl, ten chlap je cvok !!" - "Asi je zamilovanej !!" ;) Hned zkraje se přiznám, že tenhle australský snímek mě trochu kacířsky zajímal jenom kvůli tehdy šestadvacetiletému Melu Gibsonovi, přičemž jméno režiséra Petera Weira, pro něhož právě Rok nebezpečného života znamenal jízdenku směr Hollywood, mi dodávalo potřebnou jistotu, že se neunudím k smrti, ale po pár minutách mě zaujal někdo úplně jiný než Mel Gibson, který však jako Guy Hamilton rozhodně nestojí stranou, ba naopak exceluje !! Koukám a říkám si: "Ty vole, ten trpaslík Billy Kwan vypadá úplně jako Linda Hunt !!" ;) Ale ne, ona to je Linda Hunt !! Musím také říct, že kdybych tuto nevysokou americkou herečku neznal, ani by mě nenapadlo, že se dost zásadní role Billyho Kwana ujala žena, a právě i díky tomuto faktu nemám k vítězce Oscara za nejlepší ženskou vedlejší roli za rok 1984 sebemenších výhrad, nejen za svoji odvahu si toto ocenění naprosto zasloužila !! Nejsem si úplně jistý, jestli je Linda Hunt jedinou ženskou držitelkou Oscara za ztvárnění mužské postavy, pravděpodobně však tomu tak opravdu je.. Mimo dvojici Gibson, Hunt musím zmínit ještě Sigourney Weaver, z čehož vyplývá velmi slušný stavební kámen v obsazení, soundtrack Maurice Jarreho mě rovněž doslova nadchnul, i když mám často problém odlišit právě jeho práce od těch, které vytvořil jeho syn, nepochybně známější Jean Michel Jarre, Peter Weir svůj rukopis rovněž nezapře, a tak film nabízí opravdu velmi hutnou atmosféru, která dokáže diváka až do závěru udržovat v napětí, byť tahle scénáristicky potažmo příběhově velmi slabá záležitost vlastně nic dramatického, mimo podivné milostné linie, nenabízí, což má samozřejmě jednoznačný důsledek, že na The Year of Living Dangerously za pár dní s klidným svědomím zapomenete, i když jistě ne tak rychle jako na velmi podobný kousek s Johnnym Deppem Rumový deník.. (17.09.2013)

Filmy zřejmě nejslavnějšího austrálského režiséra Petera Weira patří k těm, na které si vždy rád udělám čas a náladu. Poznávání exotického prostředí očima postavy příchozího cizince bývá Weirovým častým schématem, tentokrát se tak děje s náhledem do moderních dějin Indonésie v příběhu novináře uprostřed vzrůstající a záhy již rozpoutavé válečné hrozby. Neskutečně zajímavý děj s poutavou atmosférou kombinuje v sobě více motivů a linií včetně milostné romance, vnitřního boje novinářů v honbě za materiály a záležitostech ohledně jejich zveřejnění, přidává i jakousi mystickou legendu o loutkách a posvátné hře stínů... rozvíjí osud tří různorodých postav, z nichž domorodý trpasličí novinář se zálibou ve vedení složek dýchá zvláštně tajuplnou aurou a Jill v podání krásné mladé Sigourney Weaver dodává filmu i jistý půvab... přesto jakoby Roku nebezpečného života stále cosi scházelo. Nemůžu říct, že by mě zklamal, ale s výjimkou několika scén ke konci (zejména strastiplné cesty na letiště) jakoby se Weir navzdory tématu bál ho gradovat do vyloženě silné výpovědě a zůstal raději u toho zajímavého a poutavého náhledu. Což je možná navzdory všem kladům trochu škoda. Taneční scény s dobovými šlágry v pozadí sice dodají víc odlehčené atmosféry, ale měl jsem pocit, že filmu spíše škodí mírným narušením napětí. [75%] (25.12.2022)