Spravedlnost pro Selvina

Nebylo to špatné, hodnotné poučení je zde, že. Rudolf Hrušínský skvělý, ale neméně dobrý (ač logicky předabovaný) i Klaus Schwarzkopf. Ale bohužel rozjezd je trochu vlažný, střední pasáž únavná a až poslední třetina se vlastně pořádně rozjede. Co se mi ale líbilo byla jednoznačně výprava, na takový minifilm a na tu dobu velmi solidní. Celkově bych tak hodnotil jako "poctivý průměr". (29.03.2023)

"Z malé jiskry se rozhořel velký plamen." . . . Karel Čapek ve své tvorbě řešil mnohokrát téma zločinů a spravedlnosti, její formy a vykonávání. Svými nadčasovými postřehy dokázal předpovědět nejen hrozby 2. světové války (Bílá nemoc, Krakatit), ale ve své povídce "z kapes" Případ Selvinův vlastně i revoluční hnutí a protesty, probíhajících v 60. letech po celém světě. Byť samozřejmě filmová adaptace je ve všech směrech aktualizována, dle mého názoru však "čapovský" pohled na věc nezmizl, naopak hlavní myšlenka v tomto zpracování působí ještě silněji. Jako vždy u filmů nové vlny 60. let hodně působivá kamera, famózní hudba Zdeňka Lišky (jedna a ta samá melodie zní tu v různém tempu a pokaždé s jiným aranžmá) a z hlediska hereckého obsazení je pozoruhodné třeba obsazení mnoha hvězdných herců do krátkých "štěků" (Kemr, Holý, Somr, Šmída, J.Mareš, Brzobohatý, Vrchota, Lohniský), z nichž někteří nejsou vůbec uvedeni ani v titulcích. Obsazení pro nás neznámého německého herce Klause Schwarzkopfe do titulní role přineslo zajímavý pocit neokoukané tváře u filmového hrdiny, na kterého jen tak nezapomenete. Rovněž režisér Jiří Weiss vypraví originálním způsobem přes retrospektivu, vnitřní monology či komentáře hlavního hrdinu, uprostřed využije vložku s fiktivním dokumentem. Celkově na mě snímek dělá hodně silný dojem po všech stránkách, včetně výkonu mistra Rudolfa Hrušínského v další z rejstříků osobitých rolí kinematografie zlatých šedesátých /Spalovač mrtvol/. Komedii a smích ale zde opravdu moc nečekejte, spíše mrazivé psychologické drama. 95% (16.04.2017)

Noli tacere! Skvěle propracovaná psychologická studie, jejíž základ i přes všechny vnější aktualizace tvoří typický čapkovský rámec, je svým způsobem fatalistickým mementem mori, včetně toho, že oběť je současně vrahem sama sebe. Síla veřejného mínění a s tím spojená manipulace s kýmkoliv a čímkoliv úzce souvisí s dobovým (1968) fenoménem, vrcholícím v českém kontextu událostmi Pražského jara. Vynikající Hrušínský, který hraje dost možná vůbec jednu ze svých nejlepších rolí, navíc mimo zavedený rejstřík. Velmi by mne u tohoto snímku zajímal jeho dobový ohlas, musel být naprosto výjimečný. (05.03.2009)

V prostřední části to trochu skřípe a v určité chvíli je to hodně předvídatelné. Přesto jako zamyšlení nad dvojakostí slávy a neuváženými sliby dokonalé. V úvodní části dokonalé detaily a hrátky (výměny mokrého hadru na hlavě, jídlo v restauraci a od Selvinovy matky), dokonalá výprava připomínající Juráčka... Pak však přijdou střihy, to, co mohlo zaznít ostrými satirickými šlehy, je učesáno, a soustředění na vyděračskou historku v závěru je zbytečně dlouhé. Ale celkově stále nadprůměr včetně hereckých výkonů. (10.07.2011)

Na televizi nečekaně výpravný snímek se skvělým Hrušínským, Šejbalovou i Myslíkovou. Škoda jen, že monumentální až nabubřelý styl dusí Čapkovskou povídku a hlavně její absurditu a sám jí zaobaluje do pochybného obalu "kafkovské" atmosféry doby nedoby. Dobová aktualizace odkazující na různá hnutí za spravedlnost a probuzení svobody projevy jsou bohužel na příběh naroubována dost okatě. (06.04.2008)