Vlčí jáma

Když se mladé krásné děvče dostane z kláštera do vážené rodiny místního starosty na vychování, je určitě vděčné za možnosti, kterých se jí díky tomu dostane. Jenže jak už to tak někdy bývá, láska mezi otčímem a mladou schovankou může vyklíčit kdykoliv. Mladá a krásná Jana Brejchová je úplně jasným protipólem své tetičky v podání naprosto přesné Jiřiny Šejbalové, která až příliš lpí na svém postavení a svého manžela skoro až dusí svou péčí a závislostí na něm a na životním stylu, jenž jí pozice jeho manželky zajišťuje. A tak není otázkou zda, ale kdy a jak dojde k vyvrcholení tohoto dusivě nepříjemného trojúhelníku. Film nabídl hlavním představitelům výrazné herecké příležitosti a ti jich beze zbytku využili. Tohle byla vážně krásná atmosférická záležitost, která mě výrazně potěšila. [10. Noir Film Festival 2022] (29.08.2022)

Skvělá ukázka jak dobře se dá zpracovat literární předloha, která je na první pohled až moc ponurá. Sice je film charakterizován jako drama, čekal jsem od filmu větší zvraty. Právě pro jeho přímou dějovou linii, skvělou začínající Jany Brejchové a dokonalé herecké umění Jičiny Brejchové. Dle mého názoru jeden z nejpřístupnějších filmů z 50let - dle hlediska jeho natočení, příběhu a celkové charisma. (18.09.2005)

Psychologický román vydaný roku 1938 je situovaný do Slezska za 1. světové války. Ovšem Weissovou optikou let 50. jsou tato fakta potlačena zcela ku prospěchu sólo výstupu Jiřiny Šejbalové, který si s ničím nezadá ve srovnání s Rozinou v předešlém Vlčkově filmu podle Glazarové Advent. Ovšem, pakliže je Advent oslavou valašského folklóru, Vlčí jáma je oslavou maloměšťácké morálky, zcela v pokrokovém duchu přelomové doby Československa Zápotockého a Novotného. (04.03.2009)

Nakonec dám jen čtyři, protože si myslím, že pan režisér měl paní Šejbalovou víc ukočírovat. Hraje skvěle, o tom žádná, ale někdy až tak přehnaně expresivně, že jí tu postavu přestávám v těch chvílích věřit... Jinak už od úvodních záběrů - tak dokonalý příjezd vlaku do nádraží jsem dlouho neviděl - kameramanská krása, nádherné záběry, a to i v interiérech, je vidět, že každá scéna byla do detailů promyšlená. Příběh je nadčasový, nakolik se zdá, že jde jen o 50. léta. Tady hraje všechno - každé gesto, pohled, vyřčené věty dostávají za čas nový význam a způsobují nové posuny v chápání postav. Ty samy nejsou jednoznačné - u každé najdeme její klady (ano, i u té starší manželky), tak zápory. Dokonce některé postavy, jež se jeví jako kladné, časem přejdou na druhou stranu rovnice. Ale vše zcela pochopitelně, logicky, protože to vyplývá z jejich charakterů. Zdařilý, byť trošku depresivní kousek, i když pro mne ne - ta naděje tam na konci je myslím jasná. Když se člověk dostane z okouzlení a bludu, prohlédne a jde dál posílen a je víc sám sebou.Když se člověk dostane z té vlčí jámy samolibosti, šalby a dalších negativních vlastností. Otázkou je, nakolik spokojen je s tím otčím, který některé věci bral jako jistotu, ale i u něho chápeme, že se cítil nepochopen, manželkou vlastně zrazován a zrazen (jak ta dovedla zničit atmosféru při zpěvu písničky blbým chloupkem! Jako bych v tom narušování soukromí a klidu viděl vlastní ženu.), a tak není divu, že si chtěl něco dokázat. Což se mu povedlo, ale za cenu hodně velké oběti. Jak říkám, právě ta nejednoznačnost postav je hodně realistická, a nic a nikdo nejsme ani černí, ani bílí, ale každý si v sobě neseme různé vlčí jámy. Mimochodem, ta písnička Jiřího Srnky V úzké uličce je zde geniálně použita - jak pro vykreslení charakterů postav, tak při následném návratu až po poslední zpěv na hřbitově, kdy konečně - ale za jakých okolností - už konečně zazní celá. (09.02.2019)

Perfektní herecký výkon Jiřiny Šejbalové bohužel nestačí, abych mohl plně ocenit kvality tohoto filmu. Ano, Šejbalová je opravdu skvělá, Brejchová zatím ještě průměrná, zaujala mě ještě stará Skrbková, ovšem samotná látka zas tak silná nebyla, dalo se z ní určitě vytěžit mnohem více. Kdyby v hlavní roli nevystupovala právě Šejbalová, film by jistě zapadl tak jako většina filmů padesátých let... (06.05.2013)