Skvělí Ambersonové

Když Orsonu Wellesovi vystříháte třetinu stopáže a přitočíte dementní hapy end, jen těžko něčemu prospějete. Sledovat Ambersony je jako dívat se na nějakou antickou sochu bez hlavy a rukou. Takové torso je možná pěkné a dávnou krásu v něm vidíte, ale stejně vás bude vždycky mrzet, že ho nespatříte v plné kráse. (02.02.2012)

Problém s filmy (či vlastně všemi uměleckými díly), o kterých víme, že byly nějak násilně narušeny a z jejich původního tvaru byl vytvořen tvar "pohodlnější" (dle názorů těch, jež tato umění financují), je ten, že v momentě, kdy toto zjistíme, nemůžeme se zbavit myšlenky, jak by celé dílo vypadalo, kdyby měl režisér skutečně volnou ruku, či jak vypadal jeho původní záměr - nejintenzivnější je to právě u Utrpení panny Orleánské, kdy byl zničen celý původní film, a právě u Ambersonů, kde byly zničeny Wellesem původně natočené a zařazené pasáže. A jak by to vypadalo? Která část by byla delší? Blahobyt nebo pád? Viděli bychom trpět mladého George, tak jako mu to přejeme po celý film? Oni si o to opravdu říkali - se svou vírou, že bohatství a sláva jsou věčné. A o jaké formální lahůdky jsme jistě přišli! Weles, který si zde hraje podobně jako v Občanu Kaneovi se i v těch zbylých čtyřiceti minutách musel, tak jako v celém snímku, vyřádit s mizanscénou (některé scény zde musí Greenaway milovat!), perspektivou, střihem, světlem. Celý ten film je lahůdka. Doufám, že při dalších projekcích už na nic z toho, co se ještě mohlo odehrát, nebudu myslet. (29.08.2015)

Vůbec nepochybuji o tom, že v původním režisérském sestřihu šlo o vybroušeným klenot, ale hodnotit bohužel musím jen kratší sestřihanou verzi. Ta samozřejmě není špatná a jednoznačně je vidět, jakým revolučním citem pro uspořádání či nasvícení mizanscény Welles disponoval, ale přeci jen se nedaří skrýt dojem rozkouskovanosti a trvá delší dobu, než se divák v postavách a jejich vzájemných vztazích plně zorientuje. Pouštět se do větší kritiky mi ovšem přijde nefér - jednak pro zprznění kompletní Orsonovy vize, jednak pro neoddiskutovatelné vypravěčské kvality, které Skvělým Ambersonům navzdory studiové křivdě bezesporu zůstaly. (31.03.2020)

Já jsem z toho malinko rozpačitý, protože perfektní příběh, skvělá režie a hodně dobré herecké výkony byly totálně pokruveny nuceným střihem. Tím pádem byl děj tak trochu letem světem, místy nedával moc smysl a na mnoha místech zůstaly otazníky. Je mi jasné, že to není vina Orsona Wellese nebo toho filmu jako takového, ale stejně půjdu kvůli tomu s hodnocením dolu. (19.12.2009)

Skvělí Skvělí Ambersonové. Můj druhý dnešní film Orsona Wellese a opět za pět. Hned od počátku jsme vtáhnuti do bohaté rodiny Ambersonů, kde se vyjímá namyšlený syn George Minafer. Tak protivná postava se jen tak nevidí. A právě na ní Welles symbolizuje její pád. Jak se mění postavení rodiny, tak se mění i George. Ale velký posun nakonec nenastane. Welles zde ukazuje své typické novátorské věci a je vidět, jak jej to bavilo. Zejména hra se stíny, kolik postav vidíme jen jako siluetu? Dále třeba snímání osob přes dveře a podobně. Velmi působivý je i odraz v přilehlých krámcích během promenády na ulici. Trochu je vidět, jak do filmu zasahovali lidé ze studia. Mám na mysli citelné prostříhání natočeného materiálu a červenoknihovnový závěr filmu. Famózní herecký výkon Tima Holta. (10.05.2009)