Dotek zla

Nezdravě obézní a navrch vycpaný génius Orson Welles je tady jednou z nejlepších karikatur, co film stvořil. Když si vezmeme, že podobnou roli nabalil režisér sám sobě, nezbývá než pokorně smeknout. Do panoptika příšer bych přitom zdaleka neposílal jen jeho. Vstupenku už by měla pomalu připravenou i Marlene Dietrich, jejíž věčně propadlé líce a voskový výraz začíná být symbolika jako hrom. A nemluvě o nečekaném Charltonu Hestonovi, který hraje tu nejméně pravděpodobnou roli s velkou grácií. Celý tenhle noir je prošpikován nápaditostí, drobnými rysy geniality. Zavání to nabubřelostí, sám Welles vychytává pro sebe ty nejvypiplanější scény a s dějem si vlastně dělá, co se mu zamane. Je to čarující film, bere z noirového umění to nejlepší a zároveň dává tušit, že se doba chýlí ke konci. Nejen žánru, ale i výjimečného Wellese, ten mohl v Evropě dokázat věci převratné, jenže... (20.04.2010)

Skvělé noirko, navíc nádherně natočené. O to víc mě mrzí, že kvůli několika dějovým nedostatkům (hůlka na místě činu byla neskutečně školácká chyba) nemohu dát plný počet bodů. Herecké obsazení je věru exkluzivní a vévodí mu nejen Orson Welles v záporné roli, ale i Charlton Heston, jenž je mu rovnocenným protihráčem. 85%. (15.03.2014)

(3x) Dehtově černý noir, který Marlena natočila pro Wellese za hubičku. Produkčně to bylo velmi náročné a tak bylo potřeba, aby přiložil ruku k dílu každý, kdo měl ruce a nohy. Marlena na to šla ostatně fikaně, jen přetransformovala svůj kostým ze Zlatých náušnic. Zbytek smetla historie a almost director's cut spatřil světlo světa až v roce 1998. #LFŠ (28.07.2015)

(1001) Především geniální hudba, v návaznosti na to atmosféra. Dál taky nevím, jak to ten Orson dělal, ale obraz je zkrátka skvostný! (To platí ke všem filmům, ale nikde jinde jsem to myslím ještě nenapsala, tak si tady vyrovnávám manko, vykřičník vykřičník.) Osobně bych řekla, že je to asi nejlepší film, který jsem od něj zatím viděla, ačkoli... Proces mám pořád trošku víc radši, srdíčkem. (14.07.2010)

Orson Welles byl vždycky pionýrem. Nikoliv v tom smyslu, že by snad nosil červený šátek okolo krku. Jeho pionýrství spočívalo v hledání dosud neprozkoumaných, a často i naprosto neznámých cest. Proslavil se už svou malou revolucí v rádiu, v oné dnes již notoricky známé adaptaci Válek světů svého skoro-jmenovce - a to mu bylo dvaadvacet. V šestadvaceti další malá revoluce, tentokrát ve filmu - Občan Kane. Známe mnoho případů, kdy nadaný tvůrce už nikdy nepřekoná svou prvotinu - to se však tohoto renesančního muže netýkalo: co jiného by pak byly filmy jako Cizinec, Proces nebo zrovna Dotek zla? Tento snímek, nesoucí se v duchu jazzu a nové vlny, nemůže nechat nikoho na pochybách, že Welles s každým dalším počinem zrál jako víno - jak režisérsky, tak herecky. Má zde sice o několik brad více než jsme zvyklí z jeho starších počinů, to mu však naprosto nebrání podat brilantní výkon v kreaci na téma "odepsaný policejní důstojník". Za zmínku stojí též Charlton "Ben-Hur" Heston (ten padouch z Bowling for Columbine), který takřka vůbec nepřehrává, jak je jeho dobrým zvykem. Kamera je úžasná. Co více dodat. Koukněte se na to! (27.03.2005)