Byl by to hřích

Od crazy komedie nezodpovědných buzíků až po silné osobní a společenské drama. 1) Spoiler. Klasicky český název distributora relativizuje a zmírňuje ostrý originální název - mění Je to hřích na Byl by to hřích. Stejně tak se posouvá zpočátku zdánlivě nevinná komedie do tragických poloh s narůstajícím počtem obětí AIDS a šířícím se strachem ze smrti. K podobným posunům dochází i u některých postav._____ Zpočátku docela milý roztlemený herecký adept Ritchie touží po svobodném coming outu. Postupně se vyjevují jeho méně sympatické vlastnosti (sebestřednost, nezodpovědnost, lehkomyslnost), i když ke konci se opět chytí a snaží se si reputaci napravit._____ Vykroucenka nejhoršího zrna Nigérijec Roscoe si projde šlapkoidním obdobím, aby nakonec našel sebe sama v pomoci druhým._____ 2) Spoiler. Jediný zcela sympatický gay, Colin z obchodu s oděvy, svému osudu neuteče a seriál tak přijde o jedinou plnokrevně kladnou postavu._____ Rovněž vysoký dlouhovlasý Ind Ash Mukherjee je sympoš. I kamarádka této buzní party Jill si očividně zaslouží lepší osud, než k němuž se uvázala._____ 3) Seriál je jakousi přehlídkou anglických (a nejen jich) homosexuálních herců. Všechny gayovské role totiž hrají skuteční homosexuálové. Je tu 48letý Neil Patrick Harris (Henry, kolega příručí z obchodu, první oběť AIDSu) či 64letý Stephen Fry (Roscoeův bohatý mecenáš). Dále pak gay aktivista 30letý Olly Alexander (Ritchie) a debutanti 21letý Callum Scott Howells (Colin), herec a zpěvák úspěšné popové skupiny Years and Year, 26letý Omari Douglas (Roscoe) či poloviční Ind 196 cm vysoký Nathaniel Curtis nezjištěného věku (vysoký tmavovlasý Ash). Jo a producent Phil Collinson je taky gay._____ 4) Showrunner a scenárista 57letý Russel T. Davis (mimochodem autor skvělého desetidílného seriálu Queer as Folk čerpal z osobních zkušeností z gayovského života v Oxfordu 80. let._____ 5) Postava 27leté Lydie Westové (buzní kamarádka Jill) je založena na Davisově přítelkyni Jill Naderové. V seriálu hraje Jillinu matku._____ 6) Připomeňme si, že začátkem 80. let byla zletilost (a tedy beztrestnost) pro homosexuální styk ve Velké Británii 21 let. Až v roce 1994 se snížila na 18 let a v roce 1999 na konečných 16. Ritchiemu je 18 (navzdory hercově věku), když přichází do Londýna, stejně jako jeho duchovnímu tvůrci bylo 18, když nastoupil na studia v Oxfordu._____ 7) Jazykové okénko. Pozdrav la byl podle Davise vtip mezi jeho přáteli, když vyrůstal ve Swansea._____ 8) Věk protagonistů se vztahuje k roku 2020. (15.04.2021)

La! Srdcervoucí! Výborně napsaná minisérie, která hrůzy vyvolané HIV vyvažuje lehkým humorem. Postavy prakticky okamžitě přirostou k srdci. Soundtrack pulzuje 80´s peckami. A od třetí epizody až do samého hořko sladkého konce servíruje Russell T. Davies momenty, u kterých divák nekontrolovatelně propuká v pláč. Poměrně náročný projekt na binge watching, na druhou stranu občas je asi potřeba se nechat takhle rozbít. (24.01.2021)

Cekal jsem dalsi tuctovku o souziti mladych, ale autori dovedou velmi dobre vypravet. Rozpocet na vykresleni vizualniho doboveho retra nestacil, je to ale vykresleno zdarilou vztahovou koncerzaci. Presto je retro stylove vcetne dobove discohudby. Postupne jak se novy virus siri se komedie zacne premenovat na melodrama s tezovitymi dialogy. Vubec tu neni receno, ze za virus AIDS si muze komunita gayu sama.Jak rika vinikaci rodinny psycholog Jeronym Klimes zeny nas muze brzdi v sexualnim silenstvi. Gayove maji penis doslova utrhly ze retezu a mnozi maji za zivot tisic sexualnich partneru,coz bylo pekne ukazano v prvnim dile na gay party. Je to zdarila vypoved o AIDS, tak podibna soucasne pandemii covidu-19. Emocne bohate s velkym casovym rozpetim a prehrsle postav.Dej odsypa velmi rychle,takze se postavy nestaci prokreslit psychologicky s vyjimkou Ritchiho, kde je vudet jeho temna oovaha. (24.02.2021)

Před několika lety rezonovaly v televizi a kinech Stejná srdce, Pride a Nikdy neotírej slzy bez rukavic, které se podobně jako Byl by to hřích zabývaly stále aktuální tematikou HIV/AIDS v jejích počátcích. Daviesova minisérie nepřináší v tomto směru tedy nic extra nového, co bychom již předtím někde neviděli. Přesto se Daviesovi podařilo naservírovat uvěřitelný a poutavý příběh několika mladých lidí, jimž se do cesty postavila tehdy naprosto neznámá a nemilosrdná nemoc. První dvě epizody na mě působily maličko rozpačitým dojmem, nicméně poté už jel děj na plné obrátky na vlně emocí a více či méně silných scén, jež byly sem tam okořeněné špetkou humoru. S postavou Ritchieho jsem měl místy velký problém sympatizovat, ale aspoň nepůsobil tak ploše. Nejvíce mě však oslovila Lydia West v roli Jill, jež byla pro mě osobně hereckým tahounem v celé sérii. Nesmím též opomenout zmínit menší, ale i tak působivé role Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Oceňuji, jakým způsobem Davies zobrazil počátky a první roky šíření viru HIV, a zároveň jak vykreslil různorodé pohledy jednotlivých postav, ale i institucí na tuto problematiku. I přes viditelný úsměvný nádech zanechala po sobě takřka každá epizoda v závěru hořkosladký dojem, jenž směřoval až k opravdu silnému (byť na city hrajícímu - ale co už!) finále. (13.02.2021)

Po té, co vyšlo pro někoho asi trochu kontroverzní a fabulativní Years and Years zde náhle máme od tvůrce toto. Něco, co ani tolik není imaginární budoucnost, ale naopak je to výlet do minulosti, který se může opřít o fakta. A ono nám to nabízí docela zajímavou verzi. Jsme v komunitě britských gays v 80. letech a po světě nám řádí smrtící virus, o kterém nikdo nic neví. Jak příhodné, že? Dnes se to zdá být až směšné, ale seriál nám dokáže v celku dobře ukázat, že on se moc nikdo nesmál. A když už, tak to bylo díky rozvernému životu s nadhledem, kteří hrdinové nesli. Obecně vzato je zde opět nabídnuto něco, na co se dnes zapomíná a je to docela i umění, a to nabídnutí příběhu, tak aby byl schůdný a snadno koukatelný. Zde to jde jedna báseň. Trochu trnem asi může být pro někoho excentričnost postav, které mě osobně nijak nevadí, spíše jde o dojem toho, kdy v podstatě hlavní charakter je občas spíše otravný a sobecký skřet než někdo s kým bychom měli soucítit. Ale přesto se tak vlastně daří. I s tím smutným a velice trpkým finále. Jedno je jisté. Rád si počkám na další projekt pana Davise. Nejlépe i v propojení současného nebo minulého režiséra. (17.03.2021)