Velryba

Co se týče sentimentu a plačtivosti, tak to tu Darren Aronofsky žene až do absurdních otáček, a ačkoliv nemám pocit, že by to někdy sklouzávalo až do sfér citového vydírání, umím si představit, že celá řada diváků s tímhle bude mít velký problém. Já se přes to dokázal přenést, a to hlavně díky takřka hypnotickému výkonu hlavního představitele. Jo, pokud na tomto filmu něco je nutné opravdu vyzdvihnout a pamatovat si ho pro to, je to hlavně Brendan Fraser. Ten to zkrátka táhne na svých faldech, seč mu srdce a cévy stačí, a celý film stojí na jeho hereckém výkonu. Potěšilo mě taky, že Aronofsky zde sáhl po trochu civilnější, komornější a přímočařejší látce a nebyl tentokrát tak přehnaně pretenciózní, jak má ve zvyku. S tou slzodojností mohl přeci jen trochu ubrat, přesto za mě to rozhodně je na morbidně tlustý palec nahoru. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

Nevím, do jaké míry se filmové zpracování podobá tomu divadelnímu (předpokládám, že hodně, když scénář sepsal autor divadelní hry), každopádně rukopis Aronofskyho z toho vůbec necítím. Spíše jsem měl pocit, že Aronofsky do toho šel proto, aby si mohl natočit něco menšího, co by do budoucna ujistilo všechny studia, že mu můžou svěřit větší projekty, aniž by se báli, že na tom prodělají majlant. Brendan Fraser působil sebevědomě a velmi lidsky, zatímco Sadie Sink si prostě zahrála Max ze Stranger Things. Kdo ví, jestli se dokáže zbavit tohohle hereckého prokletí. Její postava jednala naprosto iracionálně, což mi hrozně lezlo na nervy. (22.02.2023)

„MÁTE NĚKDY POCIT, ŽE LIDÉ NEJSOU SCHOPNI IGNOROVAT NEŠTĚSTÍ DRUHÉHO? LIDÉ JSOU ÚŽASNÍ…“ Nepříjemnej film, kterej je místy větší horor, než celá (Aronofskýho) matka! Ta postava, ta snaha o pohyb, to jak žere… no co vám budu vyprávět! Pak je tady síla těch dialogů (nebo monologů). Prostě divadlo! Já tyhle věci můžu. A když si Roman může natočit „Boha masakru“, tak proč by si Darren neudělal radost Velrybou (kterou potažmo zná málokdo)… Přál bych všem (třem) nominovanejm, aby zvedli nad hlavu Plešouna! Drsný rodinný drama plný fajnovejch hereckejch výkonů a upřímný režie. Přiznávám, že jsem na konci upustil artově fotrovskou kroupu!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Samuel D. Hunter (v konferenci PlayPenn) v roce 2012, neznám. 2.) Zajímá mě, jak si žije obézní soused.  ///  Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  *** (09.03.2023)

Každý máme v sobě kus citlivky i cynika, ve mě, v životě i u tohoto filmu, zvítězil ten první. Vztahové situace, které se mohou stát každému a klišé přece používáme všichni, nesmí jich být moc, což v tomto snímku nehrozí. Fraser je výbornej (a pohříchu vždy byl) a Aronofsky po čase netočí zmatené metafory či zbytečné dekonstrukce mýtů, ale příběh o lidech z masa a kostí, a to doslova. U mě dobrý. 70%. (16.05.2023)

Víra, selhání, otázky viny či sexuality, přijetí sebe samého… Hollywood prostě comebacky miluje. Zatažené rolety, propocený gauč, pizza za dveřmi, černé okénko při on-line kurzech. Svou jedinou kamarádku (a zároveň zdravotní sestru) neposlechne. Vymlouvá se na zdravotní pojištění. Oba si ovšem uvědomují, že další kyblík kuřecích křidélek v kombinaci s obří nadváhou na hranici tří set kil může být Charlieho poslední. V sebedestruktivní životní etapě chce vysokoškolský lektor jediné: napravit jedno ze svých klíčových selhání. Už dávno totiž z Charlieho života vypadla (nyní) dospívající dcera Ellie plná nenávisti. Nasupená puberťačka je v jeho očích (jen) poraněné mládě, které potřebuje zachránit a ukázat své lidské kvality. A nebude jediná. V jeho samotářském tmavém kutlochu se vystřídá víc takových duší. Nicméně právě dialogy s dcerou jsou afektované a místy neautentické. Přepálené emoce, které se z nich měly vytěžit, na mě nepůsobily. A asi mi to celé vadilo víc než tlačení na city, za mě byla totiž hranice patosu pořád docela snesitelná. Darren Aronofsky znovu pracuje s tématy sebedestrukce či odcizení (a opět nechybí motiv náboženství) a následně i s jistou formou vykoupení. Samozřejmě se mluví a mluvit bude zejména o Brendanu Fraserovi, který splynul s rolí a s vrstvou tuku (maskéři velký palec nahoru) natolik, že o autentičnosti postavy nikdo pochybovat nebude. Ty jeho oči, to jeho zdůrazňování kladů, ty jeho grimasy při bolestech na hrudi… naopak oscarovou nominaci pro Hong Chau úplně nechápu. Aronofského kousky Requiem za sen, Wrestler či Černá labuť byly víc vtahující, komplexnější a dospělejší. Přesto mi tohle vypocené drama sedlo. (13.03.2023)