Velryba

Být tohle syrová poslední zpověď ztracené lidské existence bez příkras a všelijakých oslích můstků, byla by to absolutní pecka. To by The Whale ovšem nesměl točit mistr alegorií/jinotajů Aronofsky, který nekompromisní depku kombinuje s náboženskými motivy, artovou literaturou, prapodivnými lidskými existencemi které by tam nemusely vůbec být a už jsem jenom čekal, kdy se tam objeví paralelní vesmíry a jiné dimenze. Dvě hvězdy za fenomenálního Frasera a momenty, kdy je ten film přesně v takové ucelené žánrové kompozici, jak by měl být celou stopáž a ne pouze v pár fragmentech. (27.02.2023)

Kdo by od spojení A24 a Darrena Aronofskeho čekal takové drama? Ještě před pár měsíci asi nikdo. Výsledkem je ale nadstandartní umění, které v moderním filmu víceméně nemá obdoby. Na jednu stranu velmi citlivé, na druhou stranu depresivní, pochmurné, temné a až umělecky poetické drama a devastační srážka s realitou, při které se místy dělá až fyzicky špatně. Jestli byl Brendan Fraser vždy průměrný hlavní herec, tak zde je to čistě jeho one man show a životní role, na kterou se ode dneška bude vzpomínat a po které bude označován za „toho herce z The Whale“, protože takhle ikonická role se zapíše do dějin a bude oslavována ještě dlouhou dobu. Charakterově vymazlené, herecky perfektní a režisérsky mistrovské, zkrátka je vidět, že zde mají všichni dokonalý cit pro scénu a umí v rámci „obyčejného“ dramatu navodit i nečekaně intenzivní atmosféru a pocity napětí. Nevěřil jsem, že by The Whale mohla být až tak dobrým filmem, ale teď vím, že všechny nedávne ocenění a tituly má prostě právoplatně. (05.03.2023)

Co se týče sentimentu a plačtivosti, tak to tu Darren Aronofsky žene až do absurdních otáček, a ačkoliv nemám pocit, že by to někdy sklouzávalo až do sfér citového vydírání, umím si představit, že celá řada diváků s tímhle bude mít velký problém. Já se přes to dokázal přenést, a to hlavně díky takřka hypnotickému výkonu hlavního představitele. Jo, pokud na tomto filmu něco je nutné opravdu vyzdvihnout a pamatovat si ho pro to, je to hlavně Brendan Fraser. Ten to zkrátka táhne na svých faldech, seč mu srdce a cévy stačí, a celý film stojí na jeho hereckém výkonu. Potěšilo mě taky, že Aronofsky zde sáhl po trochu civilnější, komornější a přímočařejší látce a nebyl tentokrát tak přehnaně pretenciózní, jak má ve zvyku. S tou slzodojností mohl přeci jen trochu ubrat, přesto za mě to rozhodně je na morbidně tlustý palec nahoru. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

To, že film režíruje Darren Aronofsky, může už kdekoho připravit na fakt, že zde se dočkáte ryzího lidského martýria. Náročný film na emoce, ale od začátku ho nelze sledovat jinak, než s čirým zaujetím. Brendan Fraser tu totiž vypadá tak, že byste ho skoro nepoznali. Navíc tu hraje jako Bůh (nebo jako Ďábel, záleží z jakého úhlu na to koukáte), což byste od něj prostě také jen tak nečekali. Velryba je ukázkový film. Připomíná, že filmy tu jsou pro nás od toho, aby z nás vycucli emoce. A když to dokážou, máte o zážitek postaráno. (09.03.2023)

Po kritiky nepříliš dobře přijatém filmu matka! a dlouhých pěti letech je mistr tíživých a depresivních dramat zpět a je díky (jeho tematicky oblíbenému) Bohu stále ve formě. V rámci Aronofského filmografie se Velryba svým na režisérovy poměry poněkud umírněným pojetím blíží asi nejvíce Wrestlerovi, protože též vypráví o trpkém životě muže na pokraji sil, který má problematický vztah s dcerou. Co do námětu, není Velryba ve své podstatě nijak komplexním filmem, mísí však v sobě zajímavé motivy a momenty, které nenechají diváka netečným s děním na plátně. Lví podíl na tom všem má samozřejmě (vzhledem k těžkému obleku doslova) dechberoucí výkon Brendana Frasera, k němuž jsem měl sice vždy výhrady, avšak v roli Charlieho dokázal své herecké kvality na výbornou. Věrně mu sekundovaly všechny vedlejší postavy v podání Sadie Sink, Hong Chau, ale i Ty Simpkinse a Samanthy Morton. I když se film držel (nejen díky Charlieho gravitaci) dost při zemi (či Zemi?), našlo se v něm nejedno místo, v němž Aranofsky pokukoval po svém oblíbeném Stvořiteli, ale nijak podbízivě či bezúčelně. Velryba je místy možná podobně jako Charlie naivní a přehnaně pozitivní, zároveň ale dokáže autentickým a nijak agresivně plačtivým způsobem předat poselství o tom, že lidé mohou být úžasní, pokud mají oporu a jsou k sobě upřímní. (09.03.2023)