Wonka

Jeden z nejpohádkovějších zážitků roku 2023. To musím ocenit na tomto fantasy muzikálu. Film, kde logika si vzala dovolenou a čokoláda převzala režii. Je to výborné, humorné a herecky excelentní. Možná jedna z budoucích klasik vánočních obrazovek. Moc jsem si to užil a rád se na to podívám znovu!  P.S. Chalamet je Boží! P.P.S. Jsem na ženy (úchylové). 80% (17.01.2024)

Člověk stárne, přitom mu jaksi dochází, že život rozhodně není pohádka. Paul King ovšem po dvou Paddingtonech opět dodal ryzí film pro celou rodinu. Jeho síla tkví v tom, že nejenom v pořádku uspokojí dětské diváky, ale dospělý doprovod nejspíš opět zvládne alespoň na chvilku vrátit do dětských let. Timothée Chalamet dokazuje své všestranné herectví, kdy  výtečně šlape ve stopách Wildera i Deppa, zároveň je Wonka nejsympatičtějším a nejnaivnějším vánočním filmem, se kterým budou mít letos kina to dočinění. Paul King je oficiálně výtečný audiovizuální pohádkový vypravěč, který nejslavnější postavě Roalda Dahla neudělal ostudu. Výsledkem je dost možná nová instantní vánoční klasika, která má potenciál stát se vánoční trvalkou. Naprosto zaslouženě! (12.12.2023)

Docela hezky natočený, avšak tragicky přitroublý, brutálně homopřebarvičkovaný a účelově parazitický buzikál pro probuzené konzumní retardéry, okatě a marně ve své slaboduché prostotě usilující o fluidum románů Karla Ocasníka. Nenápaditá koňská dávka umělé hmoty, ke všemu tomu neštěstí prodchnutá bolševickou demagogickou manipulací velkobritských libtardů pod heslem „negr v každém záběru“, což je nejen bezskrupulózní stranické anální znásilnění autorova duševního vlastnictví a velké hnědé hovno na hrob vyhlášeného rasisty Dahla, ale také bezprecedentní diskriminace ťamanů, čmoudů, australopitéků, hadrových hlav, Indiánů i Inuitů. Úžasnému Timovi a jeho Čokotovárně to nesahá ani po úchylné kotníky a s Roaldovou nekonečnou fantazií, poetikou i nápady to má společného asi tolik co tasemnice s probiotiky. Pedošarmantní Šalamet, jakož i Dotační Hugo, nemají de fuckto co hrát, a tak jen na plátně uboze a prkenně čurákují dle vymatlaných neomarxistických not. Zaklapnout víko a spláchnout so barbiehajzlu! (28.01.2024)

Protože obecně moc rád muzikály nemám, vyděsil mne celý ten zpívaný úvod včetně všech těch černoušků v londýnských ulicích konce 19. nebo začátku 20. století, a docela dlouho mi trvalo, než mne tento šok přešel. Ale jakmile se rozjede děj (od lavičky, s geniální hláškou "Asi skutečně trochu přituhuje"), už to šlape jako hodinky až do konce, písniček již tolik není a jedna mne v dobrém uzemnila (páni ředitelé přemlouvající šéfa policie napotřetí). Navíc je v ději spousta odkazů, jemných rýpanců, jeden herec z Mighty Boosh (a ze seriálu je ostatně i to zoo), Hugh Grant jako umpa lumpa, vychytaných a skutečně dokonalých scén, Mr. Bean jako čokoholický farář s čokoholickými mnichy, hodně dobrých dialogů a hodně dobrých hlášek ("A neměli bychom raději vyřešit ty nevyřešené vraždy?") - a konečně i to vyznění je hodně pozitivní a v dnešní době hodně potřebné (nechci spoilerovat, jaké je tajemství čokolády Wonkovy maminky, ale plně s ním souhlasím). A černoušky mi vysvětlil starší syn (parodický overrun jako reakce na přepisování děl Roalda Dahla) a chybějícího otce zubaře zase mladší syn (Kdo asi pečoval o malého kluka, když mu umřela maminka? Tatínek, který o syna původně pečovat nechtěl.). Škoda jen, že jsem to viděl dabované (ačkoliv nutno uznat, že dabing je velmi povedený a také překlad musel dát fušku a povedl se myslím na výbornou), musím to zkouknout ještě jednou v původním znění a nejspíš půjdu o hvězdu výš. (08.01.2024)

Nová variace na Wonku, a jeho zde teprve se rodící továrnu na čokoládu, si ostudu určitě neudělala. Timothée je asi největší devizou filmu, protože vše ostatní je hezké, ale nikterak extra výrazné. Muzikálové části jsou klasicky libivé, ale trošku fádní a běžné. Prostředí je milé a nápadité, ale takovým tím svým způsobem, který zaručuje právě režisér Paul King. A který použil i v Paddingtonovi. Pokud Vám to sedí, budete spokojeni. Já mám jednoznačně radši ten černohumorný styl Tima Burtona, ke kterému se vracím po stopadesáté a vždycky mě stejně s něčím dalším překvapí. Největší překvapení je tu každopádně role Hugh Granta, který je tu ale bohužel zatraceně málo. (26.03.2024)