The Sadness

Zpočátku mě to naprosto nadchlo, ale tenhle pocit netrval dlouho, protože jsem velmi rychle nabyl dojmu, že z toho vypadne jen gorefest bez hlavy a paty a hrající jen na efekt a ono taky že jo. A to mě osobně nikdy moc nebere, když je to jen o tom. A když mě to postupně začínalo ztrácet, tak jsem si ještě říkal, že tchajwanská verze The Crazies bude jen o něco krvavější a akčnější a že si na to postupem zvyknu... Pěkně naivní představa, no nezvykl jsem si, místo toho mi to přišlo stále méně a méně děsivé a ke konci už jenom směšné. Přitom to mohlo být skvělé, ale to by režisér už od začátku musel mít zájem vytvořit něco jiného, než samoúčelný gorefest, který mě nebavil ani přes těch pár zajímavě zvrácených nápadů. Až jsem měl pocit, že si tím režisér léčí nějaké svoje úchylky, ale Asie je holt Asie, tam se nedá divit ničemu. Jinak se to ještě snaží reflektovat koronavirovou pandemii a říct, že máme, poslouchat nařízení, držet se v karanténách a nebrat to na lehkou váhu atd., ale říká to tak kostrbatě a podivně nefunkčně, že ani nevím, jestli to byl záměr tvůrců, protože některé scény naznačují že určitě a jiné zase, že nejspíš ne. Netuším, možná je to moje vina, že v tom hledám něco, co tam není. Za mě každopádně zklamání, až na pár gore scén, ale ani ty toho u mě moc nezachraňují a spíš mě mrzí, že to postupem času úplně přišlo o tu skvělou atmosféru, co to mělo na začátku. Lepší 2* (22.01.2023)

Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. (08.01.2022)

The Sadness- Den D. Konečně jsme se my "Vyvolení" dočkali. Robert Jabbaz svým debutem z Tchaj Wanu šokuje svět i diváky, jako několik let zpět Gareth Evans svým Raidem a Timo Tjahjanto svým Night Comes for Us. Já chci vidět někdy film natočen tímhle triem, to by stříkala krev snad z TV do obýváku! The Sadness je bez debat žánrová událost desetiletí, která se zapíše do dějin a později získá kultovní status jako Human Centipede a Serbian Movie, avšak Sadness je daleko víc ambicióznější než ti dva zmínění. Sadness po klidnějším 20 minutovém úvodu rozjede originální virovou infekci ( bacha né zombie, jen nakažení- spíš crazies-madman), kteří obrátí ulice vzhůru nohama a krev, vnitřnosti a mrtvoly se budou povalovat všude příštích 60 minut intenzivně! Jestli jsem si myslel, že scéna v autobusu v novém TCM letos překonána nebude, tak už ve 30 minutě ji překonala scéna v Metru- to byl tak intenzivní masakr, že jsem se málem posral! Sadness má hodně extrémní a šokující formu, překonává všechny filmové hranice a boří jakákoliv filmová TABU ( Jsem si jist, že v žádné jiné zemi na světě, by neprošlo, to co prošlo režisérovi tady), jsou tu naprosto šílené ULTRA WTF fucked UP Gore scény, že jsem téměř začal šilhat nadšením a vzrušením! Došlo zde i na nekrofilii, znásilnění ( do díry, která se musela nejdřív udělat!!) hromadný group sex- všichni od krve - neskutečnéj masakr, pojídání mozku, galóny krve ( jestli v Macabre bylo na konci celý barák od krve od střechy po sklep, tak zde byla celá nemocnice komplet zavalená tmavě rudou. Do toho celého masakru hraje hodně znepokojivá hudba a v závěru jeden virolog i šikovně a inteligentně vysvětlí jak daná infekce funguje, což mě překvapilo. Občas se dalo i zasmát  nad šílenými hlášky. Maskéři se vyřádili neskutečně, forma jasně vítězí nad obsahem a účel šokovat svou zvráceností a extrémností zde funguje na výbornou, takže bez jakéhokoliv váhání jasnéj plný kotel. Těžký Warning pro ostatní, určitě to není film pro lidi se slabším žaludkem, jen pro otrlé a hodně okrajové publikum. Je to Hardcore Horor- Gore-Porn-Extremity! Od Macabre a Remaku Evil Dead tu větší masomlejn nebyl. Naprostá slast a euforie. Mé zvrácené chutě jsou na pár dní opět ukojeny. Příběh 2/5, Akce 5/5, Humor 3/5, Násilí 5/5, Zábavnost 5/5 Hudba 4/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 3/5, Emoce 1/5, Herci 3/5. 9/10. (07.04.2022)

Takže Thajwanci mají vlastní Planete Teror a tu jim natočil Kanadský režisér, Robert Jabbaz a sem překvapen, že to tady má tak vysoké a kladné hodnocení, obzvlášť když vezmu v potaz, že film je totální odpad. Ale napřed kladné věci na filmu, masky a gore sou tady dobré, galony krve tečou i při malém pichnutí. A to je asi tak něj vše, je tu spousta krve, hnisu, odporných úchyláren a taky je tu dost sexu, kdy jako lubrikant slouží právě ona krve a hnis, to je super. A film kromě tohohle, nemá co nabídnout, herecké výkony sou podprůměrné, né-li špatné a nějaké silné emoční pouto mezi dvěma hrdiny nečekejte. Film nemá ani dobré akční scény, tu akci nemá v podstatě žádnou a ani ta atmosféra zde neni, neni nijak znepokojivá a nebo napínavá. Příběh je o tom, že jedna z postav se snaží dostat do bodu A a druhá postava je v bodu A....aaa to je celý, neni to podložené ničím zajímavým, originálním a nebo něčím co by mně zaujalo. Ano je zde násilí, velká míra násilí, ale to je vše a nic víc a to násilí je zde buď nechutné, jakože nechutné a pak v nemocnici i nudné, protože je to furt o tom samém. Když to srovnám právě se zmíněnou Rodriguezovou Planetou, tak ano i tam je násilí, prasárny a úchylárny všeho druhu, ale je tam taky vidět onen režisérský um a cit vytvořit něco, co bude prasárna, ale ta prasárna bude dávat smysl. Taky je tam hafo vynikajících herců, akce je luxusní, atmosféra je parádní a ten černý humor je ikonický. A přestože ten příběh, tam neni bůhví jaký, tak tam je to jedno, protože výše zmíněné věci tam fungují a nic z toho co tam je a funguje, tak tady to neni a nemůže to tak fungovat. Asi bych jako mohl dát tu jednu hvězdičku za to gore, ale to už dneska má skoro každý film, takže se rozšoupnu a dám odpad. (20.04.2022)

Taiwanská zombie řezničina indonézskeho strihu, kde sa dôraz než na čokoľvek iné kladie na čo najväčšiu brutalitu (i keď zombies tu tentoraz nie sú úplne zombies, ale akýsi pošahaní nadržaní masochisti). Remeselne zvládnuté skvele, ale podobné krvavé jatka v dnešnej dobe už neprekvapia, i keď nepopieram, že ja si ich tiež viem užiť, viď vynikajúca scéna v metre. The Sadness však neprináša nič viac, než ten dôraz na čo najviac preliatych hektolitrov krvi. Rozbíjajú sa tu síce lebky, lámu končatiny, doslovne ošukajú očné bulvy, ale čo z toho keď film nedokáže úplne predať tú znepokojivú atmosféru, o ktorú sa síce miestami snaží, ale až príliš často skĺzne do takej tej grotesknej brutality, ktorá sa nedá brať nijak vážne. A práve kvôli tomu sa mu nedarí budovať žiadne napätie, znepokojenie alebo čokoľvek iné okrem toho znechutenia z rôznych prasáren odohrávajúcich sa na plátne/obrazovke. Pritom by to s ústrednými dvomi postavami, ktoré si k sebe hľadajú cestu zamoreným mestom hravo šlo. Gore fanúšikovia si síce prídu na svoje, keďže podobných technicky zdatných gorefestov sa rodí pramálo (a tých čo majú aspoň nejaké kvality, ešte menej), ale kto čaká čoby len málo viac, bude odchádzať sklamaný. Ja som niekde na pol ceste, práve kvôli tej nejednotnej atmosfére. CELKOVO: 6/10 (09.04.2022)