Frankenstein

Keď sa niekto pozrie na moje hodnotenie, automaticky sa spýta - prečo? Aby som zmietol zo stola dohady, ako prvé musím ozrejmiť, že vek filmu na tom nijak významný podiel nemá. A nie je to ani tým, že by som tak úpenlivo dúfal v dôkladné prenesenie hrôzostrašného príbehu Mary Shelleyovej zo stránok nasiaknutých gotikou na filmové plátno. Naopak, som tolerantný a verím v autorský potenciál originálneho a svojského uchopenia jedného príbehu, témy, ktoré môže viesť k novým zaujímavým výsledkom. Preto ma nijak nehnevá, že sa James Whale pustil vlastnou cestou, ale nie som spokojný s tým, čo to obnáša. Whale totiž v zásade poprel celú podstatu príbehu o stvorení čohosi neľudského čo len postupne nachádza strastiplnú cestu k ľudskosti, keď ho banalizoval, naniesol naň zbytočné romantické a romantizujúce prvky, a prevrátil zmysel ikonických momentov pre predlohu tak zásadných. Prečo musí byť vedec za každú cenu šialený, neuvedomujúci si dôsledky svojich experimentov a i dlho po nich pokračujúci v snahách o dokonalú bytosť? Prečo paradoxne dostáva od svojho bývalého profesora a mentora ešte podporu v tejto činnosti? Prečo na to, aby sme si uvedomili netvorovu neschopnosť rozpoznať a oddeliť (značne abstraktné) pojmy "dobro" a "zlo", musí nešťastne zomrieť malé dievčatko? Prečo sa postavy musia chovať často tak nelogicky, konať bez rozmyslu (snúbenica a jej priateľ, profesor)? Pod vplyvom týchto a ďalších otázok, ktoré sa mi vynárajú počas sledovania v hlave, nahliadam na naivitu Whaleovho filmu s veľkou nedôverou. Neupieram mu jeho technickú a formálnu pôsobivosť, plynulú dynamiku, dobre zvolené obsadenie a kulisy, ani veľký význam pre genézu žánru. Pravdou však zostáva, že prvky doznievajúceho expresionizmu a divadelnosti na mňa v porovnaní so zdatnejšími zástupcami i zo skoršieho obdobia pôsobia rozpačito a nedôstojne. Z tohoto Frankensteina nedýcha atmosféra, ani ladné spojenie existencionálnej psychologickej drámy a gotického hororu. A konečne, jeho podanie kardinálneho neúspechu megalomanskej vedy oproti Bohu, keď sa netvor túžiaci po slobode vzoprie svojmu stvoriteľovi, vyznieva vo Whaleovom podaní rovnako chatrne a smiešne, ako niektoré dýchavičné scény (okrem dievčatka a jazera spomeňme napríklad narušenie svadobných osláv, či osobný súboj na skalách pri mlyne krátko pred záverom). Colin Clive a skvele zamaskovaný Boris Karloff si však uznanie zaslúžia. 40% (23.10.2014)

Klasický úvod s vypravěčem jako z filmů Eda Wooda, je prostě dokonalý. "Vítej milý příteli, dnes vám poodhalíme hrozivý příběh o muži jménem Frankenstein. Možná vás bude šokovat. Možná vám nažene husí kůži. A možná vás k smrti vyděsí. Máš dost odvahy a silné nervy poodhalit hrozivý příběh o životě a smrti?" Mě teda Frankenstein přišel docela strašidelný. Scéna u rybníka byla naprosto výborná, zároveň hrozně smutná. Zápletka byla jednoduchá, ale aspoň měl příběh spád a všechno pěkně odsejpalo. Herci byli trochu prkenní, ale tak už to u těchto filmů bývá, jaká to ale škoda, že měl Frankenstein tak málo prostoru a zůstal nepochopený a osamělý. Konec byl příliš krutý... (09.09.2008)

(1001) Blbé je, že Borisovi bych s radostí dala všechny možné komplimenty a ani u toho nemrkla, zatímco ke zbytku filmu mám zase milion rýpavých poznámek, takže z toho zákonitě vznikne nic neříkající průměrné hodnocení. A středem všech mých výtek je přirozeně to, jak filmaři buďto nechápou postavu Viktora Frankensteina (ve filmu přejmenován na Henryho) nebo záměrně manipulují emoce, aby se mu dalo fandit. Já ho vášnivě nenávidím už od té doby, co jsem před lety četla knihu, a určitě má místo v mém osobním "top 10 most hated fictional characters of all time". Každý pokus o jeho přetvoření v sympatického protagonistu mě tudíž naplňuje extrémním vztekem. Místo toho temného, hlubokého zla (o kterém je pro mě knížka) se film se věnuje těm líbivým věcem, pseudogotickým kulisám, mob mentalitě a exploataci "ohyzdného" stvoření. Dělá to sice dobře a působivě, ale pořád tím pomáhá vyšlapávat cestu žánrovým filmům, které jsou očesané o veškeré zajímavé nuance. Útočí na nejnižší pudy, místo aby kladl otázky. (21.05.2021)

Nevím, čím to, ale Frankensteina si pamatuji mnohem působivějšího... Obzvláště úvodní půlhodina je místy až nudná. Jenže s Borisem Karloffem veškerá potřeba zívat naštěstí rázem zmizí, ze scény s děvčátkem až zamrazí a finále s mlýnem neschází nic. A víte, že až dnes jsem si pořádně uvědomil, že ve filmu vlastně nehraje hudba?__P.S. To srovnání je zase nefér, já vím, ale verze, kterou natočil Kenneth Branagh, je nepřekonatelná. (11.08.2013)

,,IT´S ALIVE!" __ ,,Frankenstein" je veľká filmová klasika okolo ktorej sa zároveň rojí mnoho pripomienok. Často sa dotýkajú absencie hudby, ale pri tejto kritike treba brať na zreteľ, že v dobe nástupu zvukového filmu sa v ňom nediegetická hudba vyskytovala prakticky iba v úvodných titulkoch a ďalej už iba v diegetickej podobe, kedy bolo hraná priamo na scéne. Napokon podobne v Universale postupovalo aj v prípade ,,Múmie" či iných filmov, čiže išlo o bežný jav (alebo ak chceme ,,nedostatok") úsvitu zvukovej éry, ktorú väčšmi narušil až o niečo mladší ,,King Kong" alebo tunajšie slávne pokračovanie ,,Frankensteinova nevesta", oba podporené najvýznamnejšími soundtrackmi danej doby. Tak či onak, absencia hudby chýba najmä v dramatickom závere, kde by ešte viac zdôraznila pôsobivosť expresionistických štúdiových kulís. Inak je príchod Monštra prvý krát na scénu svojim celkovým nasnímaním, využitým ticha a rýchleho strihu stále mimoriadne autentický, navyše s minimom mimiky v Karloffovej tvári, kedy nevieme čo od neho očakávať je ozaj desivý. Technické nedostatky a drobné filmové chyby (mikrofón v scéne tancovačky) napokon prekrýva kvality diela dokazujúce jeho neutíchajúci vplyv na hororový žáner. (2291. hodnotenie, 169. komentár k filmu) (30.10.2019)