Nejhorší člověk na světě

Aksel: „Bola si najdôležitejším vzťahom v mojom živote. Nemusíš nič hovoriť. Viem, že pre teba to nie je rovnaké. To je normálne. Zostáva ti ešte veľa rokov života. Ale ja to viem, cítim to. A chcem, aby si to vedela. Bola si láskou môjho života. Si sakra dobrý človek.“  Kto je tu vlastne dobrý, kto zlý? Je to film o tom, že v každom z nás je egoista, ktorý kladie do popredia ja, ja, ja? Film sa zameriava najmä na dva Júliine vzťahy. Júlia nie je celkom bezcieľna, rozhoduje sa na základe svojich priorít. Keď sa cíti v nejakom ohľade neistá - ide ďalej. Nedarí sa Ti na lekárskej fakulte? Vyskúšaj psychológiu. Priateľ sa stáva takým slávnym, že si ťa nikto nevšíma? Uteč z večierka a prepadni svadbu, na ktorej budeš predstierať, že si dôležitá. Júlia sa nevie v živote nájsť – od kariéry až po osobné rozpoloženie. Čo vlastne chce? A to som ja nezistila... (30.12.2022)

Festivalová pověst Nejhoršího člověka na světě předchází a rozhodně nelhala, protože Joachim Trier vytvořil moderní vztahové drama přesně tak, jak by dle mého názoru mělo vypadat. Hlavní hrdinka a životní situace kolem ní jsou dostatečně komplexní a uvěřitelné. Taková rádoby ''obyčejné''. Jedinou kaňkou bych řekl, že je konec, protože tady film spadá už do takového melancholického patosu plného přemítání nad životem a vztahy vzhledem k situaci jedné z hlavních postav. Nicméně výborný film a ukázkový představitel evropského romantického dramatu. (09.04.2022)

„Já nevím, jestli chci děti. Jako bych nikdy nic nedokázala dotáhnout do konce. Přecházím od jedné věci k druhé.“ Tohle prohlášení hlavní hrdinky naprosto přesně definovalo její rozpoložení a zároveň většinu filmu. S Julií jsem vnitřně malinko bojoval. Místy jsem jí velmi dobře rozuměl, jindy zas o něco méně a dával za pravdu spíš jejím partnerům (tedy především Akselovi). V každém případě mě tahle generační výpověď velmi zaujala, bavila a za slabší bych označil právě pouze to občasné mnou nepochopené chování hlavní hrdinky. I závěr mi přišel dost střízlivý. Nicméně, tou „komedií“ v žánrech se nenechte splést, až na pár úsměvných míst je to čistokrevné, hodně pocitové drama. Takové, jaké Joachim Trier opravdu umí točit. Jeho Repríza a především Oslo, 31. srpna se mi sice v tomhle ohledu dostaly pod kůži o trošku víc, přesto režisérův nejnovější počin vidím na solidní 4*, za mě spokojenost. „Určitě si o tobě pamatuju věci, které jsi zapomněla.“ - „A naopak.“ - „Ano, to možná taky. Až umřu, všechny tyhle věci o tobě odejdou se mnou.“ (04.12.2022)

SPOILER. Po Nejšťastnější holce pod sluncem nemohl následovat jiný film než Nejhorší člověk na světě :-D Žánrově atypický, nedokázal bych jej nijak správně zařadit, každá třetina je úplně jiná a na rozdíl od řady jiných recenzentů se mi třetí třetina líbila nejméně, avšak v mém případě je to osobní záležitost. Nechci a nedělá mi dobře se dívat ve filmech na zápletku s rakovinou a už vůbec ne slinivky. Je to smutná součást našeho života a nejhorší civilizační choroba, ale ve filmech by nemusela být tolik přítomná, zvláště když třeba v tomto případě se film originálně věnuje vztahům, sexualitě, nevěře, pudům, to se mi naopak líbilo hodně. Joachim Trier umí zajmout, dokázal to už s Thelmou. (09.01.2023)

Hodně neuchopitelný film. Vypadá jako komedie, ale ve skutečnosti se jedná o takové artové mírně neosobní drama. Třicetiletá Julie neví, co chce. Na svůj věk asi klasika, nicméně by ji to už mělo pomalu dojít. No a tak jí potkávají trampoty a trápení života tak, jako nás všechny, ale i něco navíc. Chvílemi to působí vtipně absurdně, aby to přes průměrná dramata skočilo na něco, co je emocionálně alespoň zajímavé a smutné. Jenže se tu podle mě hrozně střídají emoce. Výsledek je nakonec takový, jak jsem řekl na začátku. Neuchopitelný a možná navíc i emocionálně dost rozporuplný. Na Skandinávce nezvyk. (02.11.2023)